Aktuality

Články konfederace, nebo též Články konfederace a věčné unie byly vlastně prvním základním zákonem, který byl pro řízení USA přijat zástupci 13 původních kolonií-států, které vedly boj o nezávislost.

Byly přijaty po tuhých sporech a debatách (probíhaly vlastně od července 1776 do listopadu 1777) tzv. Druhým kontinentálním kongresem. Články konfederace vstoupily v účinnost 1.3.1781 poté, co byly ratifikovány všemi, výše zmíněnými státy. Jejich leitmotivem je zachování nezávislosti a suverenity jednotlivých států. Slabost centrální vlády – respektive její role obecně totiž vycházela z přesvědčení, že by měla vláda věcí společných převzít pouze ty činnosti, které podle zakladatelů USA náležely králi Jiřímu a parlamentu v Británii.

Příběh medicíny začíná lidskými bolestmi, zápasem o přežití, překročením prahu poznání lidského těla a snahou o poznání světa. Od pradávna se naši nejstarší předkové potýkali s nejrůznějšími nemocemi, které považovali za projev zlé vůle vyšší moci, za kouzla a čáry nebo za zlobu přímo od boha. Zdrojem nákazy byla nejprve voda, půda, dobytek, hlodavci, moskyti a drobnější hmyz. Zdrojem nákazy byly také veškeré činnosti ovládané silou člověka. Zdrojem nákazy byl i člověk sám. Nemoci jednotlivců přecházely na skupiny a vlivem stěhování rodů z místa na místo se staly epidemií a následně, zachvacující celé země, pandemií. V počátcích medicíny, tedy v době datovatelné do období starověku, zasáhla rodovou společnost pandemie malárie, moru a pandemie tyfu. Ve svém příspěvku se zabývám dějinami medicíny v Mezopotámii, v Egyptě, v Řecku, kde se tyto dějiny vyčleňují směrem k medicíně alexandrijské a medicíně římské éry. V příspěvku se také zabývám významnými představiteli s jejich specializacemi a objevy. Pojďme tedy nahlédnout do historie medicíny, kterou svým významem lze plnohodnotně zařadit do dějin lidstva.

Prokrastinace, už je tady zase…o čem to jen chce ten člověk psát? Tak předně – není tu už zase, ale je tu stále, pořád. Nikam nezmizela. Proto chce ten člověk opět připomenout, jak na ní. Samozřejmě ji velmi dobře znáte. Máte nějaký úkol, valíte ho před sebou neustále jako jistý brouk svou hnědou kuličku a ona pořád těžkne i když se třeba nezvětšuje, namísto toho, aby viditelně ubývala.

Na světě je pár míst, které by každý právník měl navštívit, neboť pro naší profesi znamenají cosi více, než jen komplex budov, nebo místo zrodu velkých právních myšlenek a kodexů – člověk v nich, jak se a podle mého ne zrovna poeticky říká, nasává atmosféru.

Na jednom z čelních míst takového právního bedekru by určitě byl i Westminsterský palác v Londýně. Westminster jako takový je část vnitřního Londýna a na jeho území se kromě světoznámého parlamentu nachází i neméně proslulé opatství a Downing street s komplexem vládních budov.

Výborný komik světového formátu, který se náhle zjevil. Po otci měl převzít rodinnou farmu. Stal inženýrem a svoji budoucnost si představoval v laboratoři, zabývající se výzkumem elektrického proudu. Snad chtěl pracovat v oblasti počítačových systémů. Nic z toho se však nestalo. Učinil velké rozhodnutí stát se hercem. Velké v tom, že představoval typicky uzavřeného, konzervativního, snad až rezervovaného Angličana, který se nyní měl stát komikem. Nemožné. Nebo možné? Rowan Atkinson si svůj rezervovaný postoj v soukromí ponechal, ale o to více do své komediálnosti dával veškerou energii, která s grimasami, mimikou, svébytným pohybem a nápaditostí vykouzlila přesvědčivou osobu, jež byla jeho opakem. Vytvořila zcela identického pana Beana, komandujícího, trochu brblajícího, závistivého, ale zároveň roztomilého mužského primitiva, který si získal srdce všech diváků. Pojďme se podívat, jak to s povahou Rowana Atkinsona a jeho postavou pana Beana doopravdy bylo.

„Hannibal ante portas!“ „Hannibal je před branami!“ Výkřiky údajně znějící Římem, když před jeho branami stanulo vojsko kartaginského vojevůdce a stratéga Hannibala. Bylo to během druhé punské války, více než dvě století před Kristem.

O 2200 let později stojíme před branami inovací a vývoje produktů. Robert G. Cooper (2011) představil před lety model etap a bran, který je znám pod názvem Stage-Gate. Slouží ke zefektivnění vývoje produktů a je (před)určen k tomu, aby se stal součástí inovačního úsilí podniků a firem. Zejména je-li toto inovační úsilí procesně popsáno, řízeno a je součástí širší strategie firmy.

Vývoj člověka je jedinečný. Jedinečný ve svých etapách, které jsou ovládány základními úkoly, činnostmi nebo skutečnostmi, jež se člověka dotýkají a předurčují ho k životním zkušenostem a/nebo dokonce životnímu rozhodnutí.  Lidská bytost se zevně i vnitřně vyvíjí, roste, přijímá zkušenosti jako životní fakta; z primitivního zárodku života vzrůstá svébytný lidský tvor, který je samotnou realitou přirozeného života a sociálního prostředí formován a vzniká tak nezaměnitelný, zcela výjimečný lidský jedinec. Vývoj psychického života lidského jedince lze zdokumentovat buď z hlediska věkového (chronologického), pročež tady by se jednalo o spolehlivou dokumentaci, nebo z hlediska nahodilých, ale zásadních životních skutečností, které úplně přesně zdokumentovat nelze, neboť ne všechny tyto etapy pokrývají život každého (např. svatba, nebo rozvod). Ve svém příspěvku rozebírám etapy psychického vývoje lidského života z hlediska věku, neboť jedině tak je možné věrohodně nastínit psychický vývoj člověka.

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání.