Aktuality

Když se studenty MBA a dalších programů diskutujeme o strategii a strategickém managementu, je implementační (realizační) fáze obestřena nástroji, modely, technikami a „návody“ ze všech nejméně. Přizpůsobení a zorganizování zdrojů a činností do procesů, rutin a vhodné (organizační) struktury zasahuje do mnoha dalších „manažerských“ disciplín a zahrnuje řadu perspektiv a úhlů pohledu. 

Zrychlené tempo technologických změn vyvolává některé otázky, které míří přímo do srdce strategického řízení. Podniky, resp. jejich majitelé a manažeři možná budou muset přehodnotit:

• na kterých trzích působí, 

• jaké problémy řeší pro své zákazníky, 

• jaké je jejich úloha a postavení v hodnotovém řetězci nebo 

• do jaké míry jsou efektivní jejich současné podnikatelské a provozní modely. 

Musí také zvážit nové příležitosti vynořující se díky rozvoji technologií a zhodnotit, jak jsou připraveni na změny a schopni se jim přizpůsobit.

V právní praxi rozhodčího řízení je občas řešena otázka, nakolik je rozhodce vázán judikaturou vyšších soudů, tj. zejména Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) a Ústavního soudu České republiky (dále též jen „Ústavní soud“). Uvedená otázka nebyla dosud judikaturně řešena, neboť přezkum rozhodčího nálezu soudem co do merita věci není ze zákona přípustný. Všechny důvody přezkumu rozhodčího nálezu jsou taxativně uvedeny v ust. § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.r.ř.“), a meritorní přezkum rozhodčího nálezu mezi ně (v souladu s celosvětovými zásadami rozhodčího řízení a modelovým zákonem UNCITRAL) nepatří. Judikatura českých soudů řekla k otázce možnosti meritorního přezkumu rozhodčího nálezu rovněž svoje kategorické ne.

Prehistorický člověk byl lovcem, zemědělcem a nomádem. Jeho schopnosti se uživit a přizpůsobit klimatickým podmínkám musely být natolik životní, adaptabilní a vůči přírodě velkorysé, že se s přírodou sžil, a tak jak příroda utvářela jeho, utvářel on ji. Tělo prehistorického člověka se anatomicky měnilo, měnily se tím i schopnosti ovládnout přírodu a sebe, tedy využít toho, co příroda nabízela a toho, k jaké fázi rozvoje prvotní člověk dospěl. Tyto životní linie současně předurčovaly rozsah a výši jeho možností, od sběru listí a travin, přes lov zvěře až po její domestikaci, od pěstování jednoduchých pícnin po šlechtění odrůd a od primitivní úpravy těžko stravitelného jídla až po náročné jeho zpracování v delikatesu. Jak předchůdce člověka jedl? Čemu dával přednost?

Účelem mého příspěvku není hovořit o vzdělávání. Tento pojem, podle mého názoru,  nevystihuje věrně podstatu věci. Já se vždy učila, nevzdělávala jsem se. Učení bylo pro mě vždy vnitřní záležitostí, záležitostí motivace; toho "chtít". Chtěla jsem a chci. Vždycky tomu tak bude i za cenu stanovení limitů v mém soukromém životě. Jinými slovy, moje učení se je vztahem uvnitř mě, vztahem k sebe samé, je to moje osobnost, můj charakter, a toto učení není zprostředkované a tudíž nemůže být ani institucionální. Moje učení se, je poznávání ponejvíce z knih, z profesních a osobních zkušeností. Ano, nic jiného to není. Že to není dost? Možná ne. Pokud poznáváme z psaného slova, tedy literárně, pak poznáváme z různých knih či jiné písemné formy, a to nejen z odborné literatury, nýbrž i literatury krásné.

Lidská sídla jsou jedním z mnoha svědectví o lidské společnosti a jejím dějinném vývoji, o její hmotné a duchovní úrovni v určitých epochách a civilizacích. Lidská sídla jsou též pramenem, který dokládá úroveň kultury, vědy, techniky a úroveň lidského chápání, poznání či zkušeností. Lidská sídla jsou rovněž dokladem historického vývoje naší země, jejích nadějí, úspěchů či neúspěchů. Každé město má ve svém vývoji jedinečné a zvláštní znaky, jejichž prostřednictvím nabízí širokou interpretaci pozůstatků z nejdávnější i nedávné minulosti. Retrospektivní pohled je pohledem na evoluční proměnu lidského osídlení v urbanistický a přírodní celek zařazených do určitého prostorového útvaru.

Prehistorický člověk nevěděl, co je čas. Nezaznamenával si sváteční dny, výročí sňatku, ani úmrtí. Neměl ponětí o dnech, týdnech nebo dokonce letech. Ale v obecné rovině tušil, že se střídají roční období, neboť si všiml, že po studené zimě nadchází oteplení, tedy jaro, a že jaro přechází v horké léto, a to je pak upozaděno podzimem, který opět přechází v zimu. Tenhle tvor, napůl lidoop, napůl člověk, se stal z důvodu přežití v proměnlivých klimatických podmínkách úspěšným lovcem, zemědělcem, pastevcem a bezesporu umělcem. 

Vůdcovství či leadership je často obestřeno aureolou výjimečnosti či dokonce neuchopitelnosti. Bývá považováno za vzácnou schopnost plynoucí z vrozeného charismatu, kterým jsou určité osoby obdařeny. Učíme-li se však z příkladu úspěšných vůdců, ze světa byznysu i politiky, lze poměrně snadno vystopovat, čím se jejich jednání liší od ostatních, co je vzájemně spojuje i jaké funkce plní. Chceme-li se stát vůdcem – či potřebujeme-li to ke své práci nebo podnikání – lze si tyto předpoklady do značné míry osvojit.

Češi jsou v efektivitě práce podprůměrní, tvrdí Eurostat, tedy Evropský statistický úřad. Rozhodně nepovažuji veškeré zprávy z „Evropy“ za mantru a už vůbec nevnímám různá evropská nařízení a hodnotící zprávy automaticky jako nezpochybnitelnou pravdu. Ale tomuto tvrzení by se mi nějak podvědomě snadno věřilo, i kdybych neměl v ruce čísla. Jenže já je mám. 

Ve svém příspěvku se zabývám významnými okamžiky pantomimy. Pantomima představuje způsob hry, v níž si herec dopomáhá svým výrazivem; gestikulací, mimikou, posuňky, skoky a jinými svépomocnými úkony s použitím tanečních prvků. Lidé obvykle používají ať již ve své řeči, nebo samostatně, mnoho výrazů, gest či mimik, které mají různý interpretační účel, jemuž buď rozumí pouze samotný aktér, nebo mu rozumí všechny osoby, k nimž je mimika či gesto vztaženo. V pantomimickém umění musí být výrazivem přesně vyjádřeno to, co aktér zamýšlel. Nesmí dojít k mýlce, publikum musí rozumět. Smyslové vnímání herce a smyslové poznání publika je propojeno. Je to kompozice. Pantomima vznikala jako obraz umění již v antické době a dále se rozvíjela, přičemž největší přízeň získala ve Francii. Můj příspěvek proto výrazně přenáším do období, které je pro francouzskou pantomimickou oblast nejdůležitější, a to přímo do jejího zrodu a současně přelomového období, u kterého stál slavný Pierot.