Ve Švýcarsku odmítli obsloužit slavnou moderátorku Oprah Winfrey

Světové agentury přinesly dne 9. srpna 2013 zprávu, že slavná americká moderátorka, podnikatelka a jedna z nejbohatších i nejvlivnějších žen světa Oprah Winfreyová si stěžovala, že se při nedávné návštěvě Švýcarska stala obětí rasismu. Horská země v posledních letech získává image xenofobní, cizincům nepřátelské společnosti. Český zdroj zde: http://zpravy.idnes.cz/svycari-odmitli-obslouzit-oprah-winfrey-fps-/zahranicni.aspx?c=A130809_154522_zahranicni_paw. IDNES píše, že „V curyšském luxusním obchodě s kabelkami ji prý prodavačka nechtěla obsloužit. O ukázání kabelky v přepočtu za více než 470 tisíc korun požádala celkem třikrát, prodavačka ji však vždy odmítla. Prodavačka jí také řekla, že vystavené kabelky jsou pro ni příliš drahé. „Neměla jsem udělané řasy, ale jinak jsem byla oblečená ve stylu Oprah Winfreyové. Měla jsem sukénku Donna Karan a mé sandálky, prohlásila rovněž Winfreyová. S tím, že jméno obchodu nechce zveřejnit.“

Švýcarský turistický úřad nad událostí vyjádřil podle zdroje IDNES politování. Jeho mluvčí Daniela Bärová prohlásila, že této instituci je velmi líto, co se Winfreyové přihodilo. Úřad rovněž na Twitteru uvedl, že daná osoba (prodavačka) jednala naprosto špatně. Ačkoli Winfreyová podrobnosti o obchodu neřekla, švýcarská média spekulují, že incident se odehrál v butiku Trois Pommes, jejíž majitelka Trudie Götzová v minulosti byla hostem slavné moderátorky. Sama Götzová označila celou záležitost za nedorozumění.

Tak. A já se ptám. Co mají dělat takovéto zprávy v médiích? Proč paní Winfrey sděluje médiím A, když nedořekne B. Pokud totiž byla majitelka obchodu paní Götz hostem jejího pořadu, jistě její obchod nenavštívila paní Winfrey náhodou, ale po předchozí domluvě. Tomu by nasvědčovala nejen spekulace švýcarských médií, ale i úvaha, že lidé typu paní Winfrey pravděpodobně i z důvodu své bezpečnosti neběhají běžně za oceánem po obchodech s kabelkami, ale chodí zásadně na jisto. Pak je ale prohlášení paní Winfrey silně nefér, protože nasvědčuje spíše závěru, že „holky se rozhádaly“ a paní Winfrey z té hádky udělala rasismus, se kterým jde rovnou do médií. Pokud by tomu takto nebylo a nešlo by o obchod paní Götz, ale o úplně jiný obchod, je na vině za tuto událost, resp. za to, co z ní mediálně vzešlo, opět paní Winfrey, která veřejně v médiích obvinila prodavačku obchodu z rasismu, ač o rasismus nemuselo vůbec jít, protože visáž paní Winfrey zná v Evropě skutečně jen málokdo a taktéž kabelku za 500.000,- Kč (dále jen „kabelka za milión“J), si nenechá v obchodě běžně ukazovat jen tak někdo. Proto se nelze divit výroku prodavačky, která zřejmě v paní Winfrey neviděla paní Winfrey, ale pouze osobu, která podle ní nestojí za to, aby se kvůli ní vytahovala z uzamčené skleněné skřínky kabelka za milión. Že takovou osobu neviděla prodavačka v paní Winfrey z důvodu barvy její pleti, je jen spekulace paní Winfrey, stejně tak by prodavačka kabelku možná nepůjčila ani „bílým“ spoluobčanům, ani „žlutým“, rudým, apod. Proč? Protože prostě ten, kdo prodává kabelky za milion, má svaté právo podnikatele někomu kabelku ukázat a někomu jí neukázat, a to čistě podle své volby. Pokud se zmýlí, nese pak riziko spočívající v tom, že neukázal kabelku člověku, který by ji třeba koupil a obchod by následně doporučil svým stejně majetným přátelům. Je to pouze a jen riziko každého jednoho podnikatele, které si musí – a má na také právo – zvážit sám.

Důležitější pro kontext celé věci je následující zpráva, a to ta, že „Stížnost Winfreyové přichází v době, kdy se v alpské zemi vedou politické spory ohledně plánů některých švýcarských měst zakázat žadatelům o azyl přístup na některá veřejná místa. Organizace pro lidská práva přirovnaly tyto plány, které zahrnují zamezení vstupu žadatelů azyl kupříkladu na plovárny, sportovní hřiště či do knihoven, k apartheidu. Ve Švýcarsku je nyní asi 48 tisíc lidí, kteří žádají o azyl, což je v poměru k počtu obyvatel země zhruba dvojnásobek než je průměr v evropských zemích. Součástí plánovaných omezení by mělo být i ubytování žadatelů o azyl ve speciálních centrech. Podle úřadů je cílem těchto opatření zabránit napětí s místními obyvateli. Azylové zákony byly ve Švýcarsku zpřísněny v červnu. (Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/svycari-odmitli-obslouzit-oprah-winfrey-fps-/zahranicni.aspx?c=A130809_154522_zahranicni_paw).

Ponechám pro tuto chvíli stranou, že pokud se takové úvahy ve Švýcarsku skutečně vedou, je to jistě téma na samostatný blog o současné azylové situaci v uvedené zemi, jakož i o tom, proč k tomu mlčí EU apod. (jistě, vím také, že Švýcarsko není členem EU, a zůstává mi to dodnes záhadou, jak je možné, že taková země jako Švýcarsko může požívat práva nebýt členem EU, když nám nebo i jiným by takový luxus pod hrozbou hospodářského embarga a podobných „příjemností“ jistě dopřán nebyl).

Vrátíme-li se nicméně na závěr ke kauze „kabelka za milion“, v kontextu právě řečeného to skutečně vyznívá buď tak, že paní Winfrey se pohádala s kamarádkou paní Götz a celou kauzu vyložila mediálně jako důkaz rasismu, což nešlo označit jinak než jako podraz dost ostrého kalibru, anebo tak, že paní Winfrey se objevila v neznámém obchodu a naštvaná z toho, že jí nepoznali jako hvězdu, udělala totéž. V obou případech je to hanba paní Winfrey.

Zřejmě nejhorší by bylo, pokud by se jednalo o záměrnou akci paní Winfrey, která se tímto divadelním kouskem chtěla zapojit do současných azylových debat probíhajících ve Švýcarsku. Ať je tomu jakkoliv, člověk, ať slavný či neznámý, který na základě toho, že mu v obchodě neukážou kabelku za milion, obviní někoho veřejně z rasismu, jedná vědomě nefér. Učiní-li tak, a je jedno, jakou barvu pleti má, světová celebrita, činí tak jen z ješitnosti. Celkový dojem však zůstane přesně opačný, než by zůstat měl: namísto toho, aby paní Winfrey klesly body na jejím politicko-populárním žebříčku, stává se díky své autoritě jistě v očích mnohých lidí bojovnicí proti nástupu nového apartheidu, o němž ví stejně málo, jako já o ženských kabelkách.