Také Česko postihl gurmánský entertainment … a tak se z celebrit stávají kuchaři a z kuchařů celebrity, z uzenářů a pekařů politici a možná někdy i naopak. Přes Česko se valí tsunami farmářských trhů, zaručeně domácích těch či oněch, pravých tamtěch, babiččiných, tatínkových či maminčiných těchto. Náboženství je sice stále opiem lidstva, ale nyní mu zdárně sekundují éčka, jako jeho nová metla. Proto bio není už jen graf, ale i potraviny, dokonce jsem si nedávno koupil i bio džíny (ale zatím jsem je neochutnal, tak nevím). Pokud pak nějaký politik náhodou neví, co je to biomasa, baví se tím vespolek celá naše roura. Důležité je však vědět, co jíte, že? … a tak na sebe narážíme a vrážíme v marketech, čtouce mikropísmem napsané složení oněch zaručeně takových či makových (naivně se totiž domníváme, že text odpovídá obsahu, resp. obsah textu). Dál nám však lovec plesnivého ovozelu s patřičně dramatickým přednesem prezentuje tu nahnilá rajčata, tam zas plesnivějící hrušku a onde třeba natlučené melouny či příliš zahnuté banány. Jak se v tom má jeden vyznat? Popravdě řečeno nevím. Jen mi přijde divné, s jakou pečlivostí začínáme volit to, co jíme a s jakou lehkostí volíme ty, kterým svěřujeme správu věcí veřejných. Kdo stejně pečlivě jako složení dětské šunky od kosti čte volební programy politických stran?! To, že se z vaření stala masivní zábava, není nic proti ničemu (pořád lépe než gladiátorské hry nebo hromadné popravy). Že se však zábava stává z politiky, to už znepokojivě zvedám levé i pravé obočí, to abych zachoval politickou korektnost … pokud bych měl obočí srostlé, zvedl bych samozřejmě i střed.
Když na veřejnoprávní televizi končila poslední (obyčejná) debata a moderátorka zvala na závěrečnou superdebatu s tím, že o zábavu bude jistě postaráno, myslel jsem, že se jednalo o brept a daň živého přenosu. Když jsem však několikrát za večer neodolal a ochutnal alespoň část oné pompézní předvolební show, zjistil jsem, že moderátorka tuto šarádu uvedla více jak správně. O zábavu bylo skutečně postaráno. Proč se nechat nudit soubojem myšlenek, volebních programů, návrhy řešení a jinými nepodstatnostmi a malichernostmi.
Tak se nejdůležitějším ukázalo to, jak je důležité umět rychle a vtipně glosovat a pobavit diváka voliče. Největší aplaus a bouřlivé ovace celostátní lídři tudíž nesklízeli za nabízená řešení, ale právě za vtipné poznámky a bonmoty, ať již směřovaly k jejich politickým soupeřům, nebo (a to se cenilo patrně nejvíce) si dokonce uměl některý z lídrů udělat srandu sám ze sebe (to pak byl kabrňák z největších). Jediný politický program tak ve své podstatě představil pouze moderátor, neboť na položené otázky si zčásti odpovídal sám a zčásti položená otázka sloužila k nejrůznějším cílům, jen ne za účelem odpovědi. Celá tato předvolební atrakce se odehrávala v Paláci kultury (pardon v Kongresovém centru) a do jisté míry obsahově navázala na to nejlepší z pořadů, pro něž byl tento stánek kultury určen původně; snad jen saka posetá flitry chyběla. Zkrátka a dobře, veřejná služba naší veřejnoprávní televizní matičky jako řemen. Na druhou stranu, nač si lámat hlavu s analýzou volebních programů, s naivní domněnkou, že text odpovídá obsahu, resp. obsah textu.