Je atestován v oborech: klinická a sociální psychologie, psychologie práce, psychologie umění. V uvedených oblastech psychologie publikuje, překládá a přednáší.
Prolog
Řádnou cestou a s podporou významných jedinců a institucí jsem předložil podnět k vyznamenání doc. PhDr. Cyrila Stejskala in memoriam u příležitosti státního svátku 28. 10.
Excelencím prezidentovi Václavu Havlovi, prezidentovi Václavu Klausovi a prezidentovi Miloši Zemanovi
Významný československý pedagog a psycholog, univerzitní docent PhDr. Cyril Stejskal, se narodil 31. prosince 1890 v hanácké obci Štarnov u Šternberku na Moravě v olomouckém okrese. Zemřel 10. září 1969 v Novém Městě pod Smrkem ve frýdlantském okrese, kam byla rodina vyhnána z Prahy po jeho zatčení. Byl osobností, na kterou národ nezapomíná. Lépe řečeno, patřil mezi ty, na které by zralý a sebevědomý národ nikdy nemohl a neměl zapomenout. Míra obecného povědomí o Cyrilu Stejskalovi je však dnes nevelká.
Cyril Stejskal sice patřil k záměrně opomíjeným, ale nebyl zapomenut
Docent Stejskal patřil k těm mimořádně zasloužilým československým vědeckým osobnostem, které byly uznávány v cizině, zatímco ve vlasti po nástupu komunistické strany k moci nebyly režimem uznány, jak už to u nás bývá nedobrým zvykem. Naopak, zájmem režimu bylo potlačit povědomí o těchto osobnostech. Jejich jména nesměla být uváděna, oficiální cenzura v humanitních oborech požadovala, aby tato jména byla vyloučena z publikací. Kromě toho, pro totalitu bylo důležité i to, aby vědec sám nedostal příležitost publikovat jakýmkoliv způsobem. Zapomenutí bylo důležitým kalkulem „stratégů sociální anomie, teoretiků a praktiků destrukce minulých dob“, omezených vlastním egocentrismem a slavomamem. Byli přespříliš sebevědomí a nepokrytě usilovali o sebeprosazení za každou cenu. Obzvlášť krutý režim mocných domácích bolševiků, řízených poradci z východu, obdařených velkou negativní zločineckou fantazií a potřebou ubližovat. Byli to tyrani, kteří se vyznačovali neukojitelnými potřebami hrabivosti, panovačnosti, vyvyšováním se, ale také zuřivou paranoiditou, vyrůstající z obav ohrožení schopnějšími, z oprávněných obav diktovaných jejich strachem a zlým svědomím.
Za prvořadé osobnosti pokládáme lidi morální, pevné, čestné, obětavé, nevypočítavé, skromné. Těmito a mnoha dalšími vlastnostmi se vyznačují osoby moudré, tvůrčí, vlasti, národu a státu nejvýš potřebné. Osobnosti, mezi něž zcela určitě patřil a patří i docent Cyril Stejskal.
Na zásluhy doc. C. Stejskala poukázali v době komunismu krátce jenom prof. Vladimír Tardy v Pedagogickém sborníku (II., 1967) a ještě profesoři F. Hyhlík – M. Nakonečný v Malé encyklopedii současné psychologie (1977), kteří odvážně porušili nedobrý úzus cenzury.
Teprve po změnách politického klimatu v Československu, v důsledku vnitropolitického obratu v listopadu 1989, se podmínky v přístupu k informacím poněkud změnily. Změnil se také zvláštní stav společenského „podpětí“ vztahujícího se na občany kategorie docenta Stejskala, který připomíná analogii sociálního jevu s jevem fyzikálního vakua (a jeho důsledky). Docent Stejskal byl mučedníkem tyranie od konce 40. let až do smrti.
Nikdy není pozdě na to, aby bylo obnoveno povědomí o budovatelích státu, jen je žádoucí s takovou obnovou začít zavčas..
Docenta Cyrila Stejskala však nebylo třeba hledat – příslušníci rodiny, žáci ani vzdělanci nezapomněli
RNDr. Vladimírem Zicháčkem, ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci, jsem byl vyzván, abych napsal pro potřeby gymnázia biografické pojednání o osobnosti doc. Stejkala. Stalo se tak ze dvou důvodů:
1. Fotoportrét vědce sice byl po roce 1990 zavěšen v galerii významných absolventů gymnázia v kuloárech prvního patra školy, postrádal však informativní text – oproti jiným osobám oslaveným v „pamětní síni ústavu“.
2. Druhým důvodem bylo blížící se jubileum gymnázia; ředitel dr. Zicháček hodlal rozsáhlejší stať o doc. Stejskalovi uveřejnit v připravovaném almanachu k 130. výročí založení ústavu (1867 – 1997).
Byla to práce poměrně náročná, komplikovaná, lopotná, vyžadující trpělivost, zato gratifikující. Požadavky byly splněny: portrét v galerii zasloužilých a slavných absolventů byl obohacen o žádaný text a v almanachu Slovanského gymnázia byl publikován můj článek jako první rozsáhlejší poválečný text věnovaný životu a dílu osobnosti doc. PhDr. Cyrila Stejskala.
Během pátrání po autentických svědcích, kteří se s doc. Stejskalem osobně znali, jsem se seznámil při užití kognitivních prostředků sociometrické metody nejen s nejbližšími členy rodiny, především manželkou pana docenta, paní Boženou Stejskalovou a dětmi – paní Milenou Neumannovou – Stejskalovou a panem Svatoplukem Stejskalem. Poznal jsem také velmi nápomocného, vzdělaného a plně informovaného synovce Jana Stejskala, praneteř – profesorku matematiky Mgr. Františku Šubovou a také další pokrevní příbuzné. Navázal jsem kontakt rovněž s historikem československé psychologie univ. profesorem Jiřím Hoskovcem a vyhledal poslední žijící univerzitní žáky a následovníky docenta Stejskala, univ. profesory Josefa Langmeiera a Zdeňka Matějčka a rovněž univ. profesora Josefa Švancaru, který je, mimo jiné zásluhy a priority, historiografem moravské psychologie.
Dvě historicky první konference k životním výročím doc. Stejskala v Olomouci
Moje snaha vyústila do organizace dvou slavnostních konferencí s mezinárodní účastí v Olomouci u příležitosti životních výročí doc. PhDr. Cyrila Stejskala, a to k 110. výročí narození a k 30. výročí úmrtí. Konference jsem inicioval, organizoval a zaštítil mimo jiné i jako předseda Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Podpořily instituce: Českomoravská psychologická společnost, Katedra psychologie Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, Slovanské gymnázium v Olomouci, Společnost J. L. Fischera v Olomouci, Konfederace politických vězňů, Univerzita Palackého v Olomouci – Cyrilometodějská Teologická fakulta a Pedagogická fakulta UP, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci.
Konferencí se zúčastnili členové rodiny, především manželka doc. Stejskala, jeho děti, synovec a další členové Stejskalovy rodiny, představitelé univerzit, starostka obce Štarnov dr. Daniela Dvorská, zástupci vedení fakult, přátelé, žáci a spoluvězni doc. Stejskala, zástupci jmenovaných institucí, univerzitní posluchači, ředitel, profesoři a studenti Slovanského gymnázia, pedagogové a další zájemci. První seminář pozdravil za Univerzitu Palackého z pověření rektora doc. Lubomíra Dvořáka a v jeho zastoupení prorektor doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc. Účastníky druhého semináře pozdravila v zastoupení děkana Pedagogické fakulty Univerzity Palackého proděkanka doc. PaedDr. Marcela Musilová, Ph.D.
Konference byly obohaceny vystoupeními umělců: paní Lucie Kutějová z Brna za klavírního doprovodu PhDr. Reginalda Kefera, šéfa opery Moravského divadla – přednesla Tři duchovní zpěvy Zdeňka Lukáše, Mgr. Dita Vojnarová, členka činoherního souboru Moravského divadla v Olomouci recitovala báseň ´Samotka´ ze sbírky „Verše psané za mřížemi“ od Boženy Kuklové – Jíšové a v průběhu konferencí vystoupil pěvecký kruh ukrajinských bohoslovců z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, řízený bratry Orestem a Ljubomirem Pavliskými.
Při zahájení jsem účastníkům předal písemné zdravice s omluvami za nepřítomnost: „Ctěnému shromáždění, především manželce, dětem a příbuzným pana docenta Stejskala, rád tlumočím pozdravy představitelů českých psychologických pracovišť v Praze – pana univ. prof. PhDr. Jiřího Hoskovce, CSc., z Filozofické fakulty Karlovy univerzity, pana univ. prof. PhDr. Josefa Langmeiera, CSc., jednoho z mála žijících žáků docenta Cyrila Stejskala, pana univ. prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, CSc., pana předsedy Českomoravské psychologické společnosti PhDr. Jaroslava Šturmy a pana PhDr. Ing. Bohuslava Konečného, Mg. act. diur., CSc. et Ph.D., mírovského spoluvězně a přítele doc. Stejskala, kteří se na seminář nemohli dostavit.“
Zástupci fakult olomoucké univerzity prohlásili: „S pohnutím a s vděčností se při dnešním setkání připojujeme ke všem, kteří na pana docenta vzpomínají s láskou a úctou. S tímto vyznáním se obracíme především k vám nejbližším, kteří jste spolu s ním trpěli, k vám, kteří jste spolu s ním prošli nejhoršími obdobími jeho těžkého života, zvláště v jeho beznadějném tristním dvacetiletém závěru. Vysoce oceňujeme skutečnost, že jste se vypravili – mnozí zdaleka – k našemu dnešnímu setkání, abyste osobně svou přítomností na tomto shromáždění uctili památku třicátého výročí úmrtí pana docenta Cyrila Stejskala.“
Slavnostní setkání odborníků, univerzitních hodnostářů, posluchačů, zájemců z řad veřejnosti se členy rodiny se konala ve dnech 8. září 1999 a 20. prosince 2000 ve Václavkově sále Vlastivědného muzea v Olomouci. Redigoval jsem historicky první sborník prací věnovaných osobnosti a dílu docenta Cyrila Stejskala, sestavený z příspěvků, které byly předneseny na obou slavnostních setkáních.
V programu obou akcí bylo předneseno patnáct příspěvků, z nichž třináct bylo publikováno ve sborníku vydaném v roce 2001 Vlastivědnou společností muzejní.
Doc. PhDr. Cyril Stejskal, budovatel československého školství, psychologie a pedagogiky
V úvodní části slavnostního proslovu jsem vymezil individuální úlohu doc. Cyrila Stejskala v dějinách psychologicko pedagogického okruhu a dalších společenskovědních oborů a také v sociální a národní politice státu slovy: „Sešli jsme se, abychom společně s vámi, vážení příbuzní, přátelé a žáci, vzpomněli třicáté výročí úmrtí pana docenta doktora Cyrila Stejskala, významného vědce a příslušníka intelektuální elity našeho národa, budovatele a předního představitele československé psychologické a pedagogické vědy, nepokořeného a nezlomeného mučedníka – vězně poválečné komunistické totalitní tyranie.“
Bylo konstatováno, že docentu Cyrilu Stejskalovi náleží významné místo mezi předními osobnostmi československé psychologie a pedagogiky dvacátého století. Svými rozsáhlými pedopsychologickými šetřeními a výzkumy, které představují badatelské a organizační prvenství v českých dějinách těchto oborů. Výrazně se podílel na vytvoření základů naší biologicky, psychologicky a sociologicky zakotvené pedologie, nápravné pedagogiky – pozdější defektologie či speciální pedagogiky, na výuce pedopsychologie – psychologie dítěte, spolu s F. Čádou, O. Chlupem, J. Kaprasem a F. Kratinou.
Zasloužil se rovněž o pedopsychologické školské poradenství pro všechny stupně škol. Projektoval Zemský pedologický ústav při Zemském ústředí péče o mládež v Čechách v Praze, což jsou instituce, které se staly předobrazem všech našich poradenských zařízení a ústavů v době pozdější.
Cyrilu Stejskalovi nelze upřít zásluhy a v některých aspektech prvenství při vytváření náplně a organizační struktury systému péče o mládež v předválečném Československu.
Jako expertní člen, jmenovaný do komise pro reformu střední školy při Ministerstvu školství a národní osvěty (a člen dalších institucionálních orgánů a výborů), byl doc Cyril Stejskal spolutvůrcem velmi pokrokových legislativních ustanovení, nezbytných pro kvalitní funkci speciálního poradenství a školství u nás.
Byl uznáván v mezinárodním měřítku a jeho pojetí se stalo vzorem pro konstituování obdobných profesních zařízení, organizačních struktur a institucí také v zahraničí. Cyril Stejskal anticipoval již tehdy potřebu integrovaného a speciálního školství, které je u nás teprve dnes – s obtížemi a zpožděním desítek let – uváděno do školské reality podle vzorů pokročilejšího západního pedagogického systému. Stejskalovy snahy a směrnice k dalšímu rozvoji v daném směru byly po nástupu komunistické ideologie odsunuty na vedlejší kolej poté, co autor byl režimem umlčen. Významná oblast pedagogického a psychologického usilování, nezbytná při sociálním, demografickém, politickém a makroekonomickém plánování rozvoje národní a státní society, byla v poválečné době ve svobodném světě prioritně rozvíjena. Předstihla náš prvorepublikový stav a tehdejší náskok, o který se C. Stejskal tolik zasloužil.
Usilovnou mravenčí odbornou prací, svým vědeckým zaměřením, pedagogickým působením, přínosem české vědě a rovněž svým vysokým morálním kreditem, se doc. Cyril Stejskal zařadil mezi průkopníky jmenovaných oborů. Jeho místo je mezi následováníhodnými představiteli jmenovaných profesí. Patří k mravním vůdcům národa.
Vážíme si Stejskalova díla a jeho příkladných životních postojů. Oběť docenta PhDr. Cyrila Stejskala je dosud nedoceněným mravním ponaučením nám všem.
Závěrem
S a m o t k a
/Bartolomějská, 1954/
Božena Kuklová – Jíšová
Obzor mříží uzavřený, A venku je tak divný den!
Obloha nitkami deště
bezmocnou poutá zem,
má země spoutaná sotva už dýchá
pod tíhou ticha.
Za oknem
stékají potůčky vody,
podobny osudům lidí,
splývají, dělí se, splývají,
na klavír deště tlumeně
poryvy větru zahrají …
Stříbrnou nitkou naděje
černý tyl smutku vyšívám.
Člověku zle je, když je sám,
tak úplně a strašně sám.
Cigarety, chleba, sůl.
Živote můj drahocenný,
nevzdaluj se, nevzdaluj!
Monotonně kape voda,
čas pomalu odtéká,
zaživa tu pochovali
lidé člověka.
A každý pohyb, každý vzdech hlídá
slídivé oko bez tváře.
Zpívat nesmím, mluvit nesmím,
nesmím o zeď žaláře
opřít chvíli horké čelo,
aby tolik nebolelo.