Soudní exekutoři – kati současnosti

A přitom fakta týkající se soudních exekutorů (pokud jsou oproštěna od nánosu emocí a populismu) hovoří dle mého názoru spíše ve prospěch exekutorského stavu. Soudní exekutor je soukromou osobou, která za splnění podmínek jako je beztrestnost či ukončené právnické vysokoškolské vzdělání, na kterou stát přenesl nucený výkon práva, což z již samotného principu činnosti po soudním exekutorovi žádá vysokou míru odbornosti. Je naprosto nepopiratelné, že za dvanáct let existence se exekutorskému stavu podařilo vrátit termínu vymahatelnost práva jeho obsah, kdy před zavedením institutu soudního exekutora na tomto poli stát jednoznačně selhával a rozsudek soudu se stal spíše než exekučním titulem vedoucím k faktickému narovnání práva jakýmsi diplomem úspěchu v soudním řízení. V neposlední řadě je třeba zmínit fakt, že exekutorský stav z pohledu samotného státu zajišťování vymahatelnosti práva zlevnil na takřka nejnižší možnou míru, když převzetím této agendy uvolnil lidské a materiální zdroje justice na jinou práci a minimalizoval tak výdajovou stránku státního rozpočtu na agendu výkonu rozhodnutí. Bonusem pro stát budiž pak příjem do státního rozpočtu ve formě daně z příjmu soudního exekutora a též ve formě daně z přidané hodnoty (ano, soudní exekutor odvádí státu tuto daň zařazen do klasické, tedy nesnížené, sazby této daně). Co se delikvence, tedy kárných postihů, exekutorského stavu týče, je na srovnatelné úrovni se státními zástupci, vůči soudcům je na tom dokonce lépe.

Co je tedy příčinou toho, že nadějná právnická profese, které byla státem svěřena ta část civilního procesu, která je jedním ze stavebních kamenů demokratického státu, vymáhání nesplněných povinností na základě konstatovaného porušení povinností, aktuálně čelí pověsti veřejného nepřítele č. 1, který může za majetkové poměry obyvatelstva a stav zadluženosti domácností? Co je příčinou skutečnosti, že exekutorský stav čelí takové míře nenávisti, že se stal politickým tématem a mediální hračkou?

Domnívám se, že z určité části je to samotnou náplní práce soudního exekutora a z určité části ideovým směřováním polistopadové společnosti.

Po pádu minulého režimu se česká společnost vrhla vstříc kouzlu kapitalismu. Důsledkem tohoto směřování se v tradičně ateistické české společnosti na oltář uctívání dostaly peníze a hmotný majetek. Česká společnost se v zásadě stala většinově společností materialistickou. Míra vlastnictví a jeho poměřování se tak stala hodnotou vedle existence jedince samotného. Směřování většinové české společnosti směrem k uctívání peněz posunulo o notný kus objevení kouzla finančních půjček. Tento trend začal poměrně nenápadně, ale velmi brzy se finanční půjčky staly dostupné takřka každému. S dostupností půjček na sebe nenechala dlouho čekat zvyšující se zadluženost společnosti a příchod exekutorského stavu. S čistým svědomím tak lze konstatovat, že soudní exekutor, zasahujíc do hodnotové sféry jedince, zosobňující donucující stránku spravedlnosti, se stal katem současnosti.

Z historie víme, že kati měli ve společnosti velmi rozporuplný obraz. Jednalo se o jedince, kteří byli společností opovrhování (kati vždy bydleli na periferii města či v samotném komplexu městských hradeb, museli nosit symbol svého postavení, aby se tak odlišovali od ostatních lidí) a všeobecně byli vnímáni jako vykonavatelé nečistého povolání. Na druhou stranu však, Ti samí kati platili za profesionály ve svém oboru (a nejen v něm, spousta katů se zajímala o léčitelství) a svojí prací si v pozdějších dobách dokázali zaopatřit velmi slušné živobytí. Ať tak či tak, kati byli vnímáni jako nezbytná součást systému justice svojí doby. Nutno také podotknout, že se jednalo o osoby soukromé, dnes bychom řekli, že katovství bylo volné povolání (mimochodem jako lékař, notář či advokát).

Naštěstí pro všechny, doba výrazně pokročila a trest smrti v České republice realizován není. Doba však naštěstí postoupila i v tom, že žádný z vykonavatelů spravedlnosti nemusí bydlet daleko od míst veřejného dění a nemusí se symbolem svého povolání vyčleňovat ze společnosti. Co se však nezměnilo, je vnímání vykonavatelů spravedlnosti. Princip je jednoduchý. Vykonavatel spravedlnosti, ať kat, příslušník vězeňské služby či soudní exekutor, je ten, kdo realizuje rozhodnutí, na kterém má být postavena spravedlnost toho kterého případu. A jakožto vykonavatel spravedlnosti je ve fázi, která nejvíc „bolí“, také nejvíce vidět. Proto je vykonavateli spravedlnosti mnohdy přičítáno, že on je původcem nespravedlnosti vnímané tím, na kterém je rozhodnutí vykonáváno. Osobně si myslím, že tento princip je primárním důvodem negativního vnímání soudního exekutora většinovou českou společností. A je otázkou, zda se tento postoj většinové společnosti může změnit. V závislosti na výše napsaném si myslím, že spíše ne.

A tak možná exekutorskému stavu nezbývá, než v české společnosti zaujmout místo právnické profese, která napomáhá k vymahatelnosti práva, která staví svoji činnost na odbornosti a znalosti, ale je na ní většinovou společností (za vydatné pomoci médií a společnosti) nahlíženo skrz prsty. Dovolím si tvrzení, že exekutorskému stavu v tomto nepomohou ani bezplatné poradny pro dlužníky (což neznamená, že by tyto poradny měly vymizet), ani varování před vánočními půjčkami. Konec konců, ani katy nikdo nevelebil za to, že dokázali odsouzence popravit bezbolestně…