Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Jeho cesta na svět nebyla lehká. Přestože byl přijat po jeho dlouhotrvající (dvanáctileté) tvorbě díky tvůrčímu kolektivu vedeným prof. JUDr. Karlem Eliášem Poslaneckou sněmovnou a senátem již na jaře 2012, až do podzimu 2013 mu téměř nikdo – justici, notářství, advokacii nevyjímaje – nevěnoval pozornost. Jakoby se nic v právním životě nestalo, nic se nepřihodilo… Co je nám do nového občanského zákoníku, když do jeho účinnosti zbývá ještě dlouhá doba a neví se, zda nebude odročen ?
Jeho zrod byl však nutný a účelný. Starý občanský zákoník z roku 1964 nemohl v novém myšlenkovém (i ekonomickém) světě obstát. Důvodů je mnoho. Některé z nich jsou velmi výstižně uvedeny v knize autorského kolektivu „Občanské právo pro každého“ ve vydavatelství Wolters Kluwer (2013)..
Podívejme se např. na vztahy mezi lidmi, právnicky řečeno mezi sousedy. Starý občanský zákoník vycházel z pojetí, že lidé budou rozumní, že se dokáží dohodnout a že se budou vyskytovat sousedské spory jen ve velmi malé míře. Proto právní úpravě řešení sousedských sporů nevěnoval náležitou pozornost. Existence starého občanského zákoníku po dobu 49 let prokázala, že opak je pravdou. Sousedé se doslova hádají o každou maličkost, komu patří spadlé jablko ze stromu, v jaké vzdálenosti od plotu souseda si mohu vysadit strom apod. Je správné, že nový občanský zákoník tyto otázky řeší velmi konkrétně a srozumitelně; nedojde–li mezi sousedy k dohodě, mají soudy přesný návod k tomu, jak postupovat.
Velmi pozoruhodná byla i ingerence státu. Prostřednictvím soudů vstupoval do soukromých smluv občanů s odůvodněním, že co se v soukromí děje, je také záležitostí státu a že moudrý stát řízený komunistickou stranou ví všechno lépe než jednotlivec. Proto často soudy prohlašovaly smlouvy mezi občany i z malicherných důvodů za neplatné, i když se smluvní strany dožadovaly jen rozhodnutí dílčí otázky a se smlouvou jako s celkem byly spokojeny.
Mnozí kritikové a dá se říci, že i odpůrci nového zákona, se dovolávali jeho rozsáhlosti a nesrozumitelnosti. Mezi ně nepatřím. Od jeho schválení v zákonodárných orgánech jsem jeho zastáncem přes opačná stanoviska některých kolegů. Na seminářích i v publikační odborné činnosti jsem se již od května 2012 snažil uplatňovat záměry zákona. I přes námitky, zejména justice, že je to zákon nesrozumitelný s archaickými výrazy. Nechci nikomu sahat do svědomí. Ale právě proto, že nový zákoník obsahuje řadu nových pojmů a výrazových prostředků, je v justiční praxi odmítán. Soudci se totiž musí smířit s tím, že ještě dlouhou dobu budou muset rozhodovat o tom, co jsou „dobré mravy“ . „zásady slušného chování“, „bezodkladnost“, „rozumová vyspělost“, „společenská úsluha“, apod.
A je nový zákon rozsáhlý? Posuďte sami: má 16 319 slovních tvarů. Nahrazované předpisy, které nový „občan“ ruší (starý občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon o rodině) mají dohromady 13 050 slovních tvarů. Nejde o extrémní počet paragrafů. Při snadném odečtu zjistíme, že na „občana“ připadá 3 269 slovních tvarů, a to není mnoho, dá se říci, že málo.
Není účelné uvádět další důvody pro existenci nového zákona. Je vhodnější se zamyslet nad tím, jak budeme jeho litery uvádět do života, jak nám může pomoci při řešení i těch drobných nebo malicherných záležitostí, které nám někdy znechucují a ztrpčují život. Proto do jeho kolébky všichni společně vložme přání dlouhověkosti a odvahy !