Je uznávaným odborníkem v oblasti managementu ve školství. Od roku 2002 aktivně působí ve školství, od roku 2015 v ředitelské funkci. Působí jako lektor a garant kvalifikačních studií na MŠMT a lektor a garant profesního programu MBA pro ředitele škol a školských zařízení už od jeho vzniku v Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Od roku 2016 také autorizovaný lektor pro oblast společného vzdělávání.
1. Masově otevřené online kurzy (Massive open online courses – MOOCs)
Dostupnost, zájem a očekávání MOOCs za poslední rok výrazně vzrostly. MOOCs jsou volně přístupné online kurzy, které nemají žádné omezení vzhledem k počtu dětí ve třídě. Jsou vhodné především pro vzdělávací koncept, kde si studující může vybrat, kde a kdy se zapojí do výuky, která je poskytována online. Osobní kontakt je pak zaměřen na problémy, které je třeba vyřešit, a na budování spojení mezi lidmi a znalostmi. Zatím jsou MOOCs více rozšířené pouze v USA, ale nabízí je i řada evropských a asijských univerzit. Kurz většinou dokončí 5–10 % studentů.
2. „Odznaky“ jako osvědčení o vzdělání (Badges to accredit learning)
V oblasti vzdělávání odznaky odměňují studenta za dosažení nastavené úrovně znalosti tématu nebo normy chování. Odznaky mohou být také použity k prokázání, že se student účastnil nebo úspěšně ukončil kurz nebo prokázal určitou úroveň způsobilosti v činnosti nebo dovednosti. Odznaky můžou také poskytnout neformální alternativu k akreditaci. Základy této inovace byly položeny již v roce 2012, stále však ještě chybí ucelenější struktura a možnosti, jak dokládat získané dovednosti.
3. Analýza dat ve vzdělávání (Learning analytics)
Analýza dat ve vzdělávání zahrnuje sběr, analýzu dat a podávání zpráv o velkých datových souborech týkajících se žáků a jejich vzájemné souvislosti. Především se zaměřuje na cílený sběr dat a využití analýzy pro zlepšení vzdělávacích metod a kurikula.
4. „Bezešvé“, scelené učení (Seamless learning)
Zejména se jedná o propojení učení napříč místy, časem, s využitím různých zařízení a v různých sociálních prostředích. Vzdělávání začíná pomocí vyšetřování ve třídě, poté následuje sběr dat doma nebo venku, výstavba nových poznatků s pomocí softwaru a následně sdílení těchto poznatků ve třídě. Využívají se především mobilní technologie. Výhodou je, že osobně relevantní informace mohou být vždy po ruce.
5. Učení „v davu“ (Crowd learning)
Jde o proces učení se z expertízy a vědomostí ostatních prostřednictvím sociálních sítí, webových stránek a aktivit. Většinou se tak děje spontánně v neformálním prostředí. Závisí na motivaci a zaujetí učícího se jedince, klade odpovědnost na jednotlivé žáky, aby si našli cestu napříč zdroji znalostí a spravovali cíle svého učení. Úkolem je poskytnout žákům způsoby, jak řídit a zvládat své poznávání a jak nabídnout cenný příspěvek ostatním.
6. Digitální stipendium (Digital scholarship)
Takto jsou označeny možnosti otevřeného přístupu ke zdrojům a k publikování, sdílení obsahů a propojení v rámci odborné komunity. Umožňuje tak sdílení znalostí. Otevřené publikování výzkumných datových souborů podporuje reprodukovatelný výzkum.
7. Geografie v učení (Geo-learning)
Senzory zabudované do mobilních zařízení, jako jsou chytré telefony a tablety, mohou určit polohu uživatele a poskytnout nebo spustit vzdělávací zdroje v kontextu s okolním prostředím. Mohou tak poskytnout bohaté informace z mnoha oborů, propojit reálné místo se vzdělávacím obsahem. Nejedná se o nic nového, ale technologie, které jsou citlivé na lokaci, a technologie vložené do objektů v blízkosti student nyní umožňují lepší promíchání digitálních informací s fyzickým světem.
8. Učení hraním her (Learning from gaming)
Zájem o spojení her se vzděláváním neustále roste. Tato inovace se snaží o vnitřní integraci vzdělávacích a herních prvků, propojení motivace a specifických vzdělávacích aktivit a cílů. Nabízí, že hra může být poutavá a zároveň výchovně efektivní.
9. Kultura tvoření (Maker culture)
Kultura tvoření podporuje experimenty, inovace a testování teorie pomocí praktických úkolů. Důraz se klade především na komunitu, sdílení zkušeností a testování výrobků v realitě. Pozitivně přispěl také tisk 3D objektů a dostupný opensource software.
10. Dotazování občanů (Citizen inquiry)
Lidé, kteří nejsou odborníky, se účastní kolaborativního projektu, který je založen na šetření určitého problému nebo tématu v rámci komunity nebo v širším měřítku. U každého šetření shromáždí důkazy o podobných úspěšných projektech, vytvoří akční plán, provedou řízenou intervenci (pokud je to vhodné), sesbírají data, ověří a nakonec sdílí své poznatky.
Myslím si, že tyto inovace blízké budoucnosti jsou velmi zajímavé a mohly by proces vzdělávání posunout o velký krok dále. Dle mého mínění se jedná o atraktivní doplňkové učení, které žáky bude zajímat pro svou rozmanitost a využití moderních technologií. Nemyslím si však, že může úplně nahradit edukaci ve školách, ale může být příjemným zpestřením. Všechny uvedené inovace jsou podle mého názoru sice finančně náročné, avšak uskutečnitelné. Například geografii v učení již dnes můžeme využívat i u nás, přestože informace o daných místech jsou stále velmi omezené. Masově otevřené online kurzy by také mohly v našem prostředí mít větší podporu, problémem však je, že ne všichni mají dostatečné technologie a znalosti, aby takovéto prostředky mohly používat. O učení hraním her se také společnost neustále snaží. Zkusme se tedy o něco více snažit a implementovat inovace blízké budoucnosti i do formálního vzdělávacího systému, kde vše začíná…
Zdroje
http://www.open.ac.uk/personalpages/mike.sharples/Reports/Innovating_Pedagogy_report_2013.pdf