Lidé se nerodí ani svobodní ani rovní, nýbrž jsou do světa svobody a rovnosti uváděni právem. Alespoň tak nějak to ve své kultovní učebnici Teorie práva píše legendární prof. Knapp. Rozumím tomu, že může, a v některých případech i má, být snaha po tom, aby zákony vyrovnávaly nejrůznější hendikepy, se kterými člověk přichází na svět, lze-li to považovat za spravedlivé a rozumné. Problém nastává v okamžiku, kdy se z takového řešení věcí veřejných (ještě, že je již po volbách, to by mne někdo mohl osočit ze skryté reklamy) stane generátor nerovnosti a nesvobody, tedy cíl původně nežádaný a nesporně i nežádoucí. Ostatně dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekel, a že těch dobrých úmyslů český zákonodárce, povzbuzován bruselskými sudičkami, má.
Tak se nám jednoho krásného dne narodí nerovný a nesvobodný spotřebitel, který je do světa pravdy a lásky, pardon, co to píšu, samozřejmě do světa svobody a rovnosti uváděn kautelami spotřebitelského práva. A protože je spotřebitel vlastně takové děťátko sice k zulíbání, avšak bez vůle, musí se o něj táta Stát a máma Brusel pečlivě starat a za ručičku vodit, aby z něj jednoho neméně krásného dne vyrostl pořádný silák, který bude čelit predátorským útokům krvelačné podnikatelské hordy, ostatně tak určily bruselské sudičky. Z milého spotřebitele však žádný podnikatelobijec neroste. Co z něj však roste je volič a že jich je. Chtělo by se říci, co volič, to spotřebitel. A tak se zrodí myšlenka vybavit spotřebitele ochrannými štíty páté generace, neboť platí, my po spotřebiteli ochranou, on po nás svým hlasem. A ejhle, z původní snahy o prosté srovnání sil (bylo-li vůbec třeba co srovnávat) zde máme spotřebitele chodícího po světě, jako třtina ve větru se klátící, avšak v dobře padnoucí neprůstřelné vestě spotřebitelského práva, který podepisuje každý kus papíru, který je mu předestřen, věda, že v případě nutnosti budou zapnuty ochranné štíty od táty Státu a mámy Bruselu a podnikatel predátor (omlouvám se jednomu nejmenovanému akademikovi, že plagiuji tento jím, právě v souvislosti s problematikou podnikatel vs. spotřebitel, použitý výraz) bude úspěšně eliminován. Myslí však někdy někdo na to, že stejně jako platí takřka přímá úměra mezi spotřebitelem a voličem, platí stejné i mezi spotřebitelem a zaměstnancem, a v zásadě vždy mezi podnikatelem a zaměstnavatelem? Až jednou eliminujeme všechny predátory (podnikatele ergo zaměstnavatele), tím samým dojde k eliminaci (původně chráněných) spotřebitelů – zaměstnanců, neboť ty nebude mít kdo zaměstnávat, nebudou tedy pobírat plat (mzdu) a tudíž nebudou moci saturovat své spotřebitelské potřeby a tím pádem se nestanou kořistí ve spárech predátorů. Aha, tak takhle to asi má jednou vypadat ve spotřebitelském ráji, každému spotřebiteli podle jeho potřeb aneb spotřebitelé všech zemí, spojte se! Uvědomuje si však táta Stát a máma Brusel, že eliminace predátorů znamená zásadní problém pro dostatečnost penězovodů pro financování uspokojování jejich mesiášského komplexu? Patrně nikoliv, ale to už je jiný příběh, ten o vaničce a dítěti …