Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Starší žena v obšírném podání popisovala své životní svízele a těžkosti. Byla sama, starobní důchod dostávala v minimální výši a tak byla odkázána jen na to, co jí dospělý syn a dcera poskytnou. A právě poslední dobou musela o menší finanční částky pro svou potřebu mnohem více prosit než dříve, až je jí to někdy trapné. A přitom to jsou její vlastní děti ! Někdo jí poradil a tak se se žádostí o vyměření výživného pro sebe obrací na okresní soud.
Poněkud neobvyklý návrh, ale významem a následky velmi závažný! Soudce dočetl a jen tak pro sebe si řekl, zda i v těchto případech se musíme dovolávat práva. Vždyť jde přece především o záležitost morální, o alespoň částečný výraz díků a odměny za to, že děti, které rodiče vychovali, mohou v životě stát na vlastních nohou. „ Inu – povzdechl si – rodiče vychovají a uživí třeba pět dětí, ale pět dětí neuživí rodiče…“ A s touto známou pravdou odevzdal spis upravený do podoby návrhu,do soudní kanceláře, aby zapisovatelka pozvala obě strany na ústní jednání.
Nebyl to hezký obrázek. Na straně pro navrhovatele stará matka, na straně druhé – odpůrce- syn a dcera, oba s dobrými výdělky. Taková byla scenerie jednání a pro oba aktéry- odpůrce- poněkud trapná záležitost. Nepříjemná zejména v těch fázích, kdy jim soudce musel vysvětlovat, že právě z důvodu péče o ně – a někdy i z důvodů dalších – mohli být rodiče zaměstnáni jen na kratší nebo střídavý pracovní úvazek a dodal, že převážná většina synů a dcer si pocit dluhu těm nejbližším uvědomuje. Na nějaké to „přilepšení“ k narozeninám, svátku nebo Vánocům nezapomíná. Morální zásady jsou pro ně zákonem. Mnohem horší je to však v případech,kdy děti myslí především na sebe. „ Co si koupím za první výplatu, na které cizokrajné pozoruhodnosti s e podívám, kdy ušetřím na byt nebo na auto…“ Myšlenky střídají nápady, později již realizovatelné, ale na nejdůležitější se zapomíná. Rodiče zůstávají v pozadí. Jako vždy, jako tenkrát, když děti byly ještě malé…
A zde, v případech nedobrovolného plnění pomoci rodičům, voláme na pomoc náš právní řád. Nový občanský zákoník, který zrušil zákon o rodině,ukládá všem dětem, které jsou schopny se živit, povinnost zajistit v případě potřeby svým rodičům slušnou výživu…
Další děj soudního jednání proběhl celkem podle očekávání. V synovi a dceři se zřejmě ozvaly výčitky svědomí a tak se s matkou dohodli na placení výživného. Soudu nezbylo nic jiného, než dohodu, která nebyla v rozporu s občanským zákoníkem, s radostí schválit.
Přesto si ale myslím, že spory podobného charakteru nejsou příjemným zážitkem. Ani pro jednu stranu. A přece by stačilo tak málo a mohli bychom je zařadit do soudních archivů. Trochu pochopení a uznání těch, jimž máma věnovala tolik probdělých nocí a její pusa hřála jako hojivý balzám při prvních životních nezdarech. Svých dětí…