Báječná léta pod slonem – 160 let Republikánské strany v USA

Politologové dělí celý vývoj stranického dualizmu v USA do několika období – to aktuální je tvořené GOP a Demokratickou stranou – Democratic Party, vzadu pak zůstává třetí celonárodní strana – Libertariáni (Libertarian Party). Prvním z těchto historických období je tzv. Období prvních stran, které je zarámováno lety 1792 až 1824, ve kterém existovala Strana federalistů (čelními představiteli této strany byl John Adams či Alexander Hamilton) a Demokraticko-republikánská strana. (Thomas Jefferson/James Madison).

V průběhu let Federalistům, jak se říká „došel dech” a strana, dle mého soudu, i v důsledku vlastní neschopnosti, postupně zanikala – což ostatně dokládá i fakt, že John Q. Adams – syn druhého prezidenta USA, byl prezidentem USA zvolen již za stranu, které proti jeho otci silně vystupovala.

Po definitivní porážce Federalistické strany v tzv. Éře dobré nálady – Era of Good Feelings (1816–1824) došlo k rozštěpení na straně vítězů, kdy se v roce 1828 zformovala nejstarší politická strana na světě – Demokratická strana USA (Andrew Jackson), proti které stála v opozici Strana Whigů (Whig Party) – pod vedením Henryho Claye. Období soupeření těchto dvou hlavních stran bývá označováno, coby Období druhých stran, které trvalo až do roku 1854 – tedy založení samotné GOP.

Mezi lety 1854 až 1895 probíhal v USA tzv. Pozlacený věk – Gilded age, který je charakterizován, jednak probíhající občanskou válkou a v politické rovině, prakticky absolutní převahou GOP. Pozlacený věk skončil ostrou celonárodní roztržkou na téma zlatého a stříbrného standardu. Z tohoto sporu vyšla GOP posílena a její drtivé vítezství v roce 1896, kdy se do čela státu dostal William McKinley, bývá označováno za počátek tzv. Progresivní éry – Progressive Era, která trvala až do roku 1932.

Progresivní éra – podobně jako Pozlacený věk, či nynější systém měla ve svém středu GOP a Demokratickou stranu. Toto období bylo v podstatné části pokračováním zaběhnutého systému – tedy GOP úspěšná na severu a severo-východě USA, zatímco Demokraté sbírali úspěchy na jihu země. Celonárodně lze s jistou dávkou nadsázky říci, že pokud by nedošlo ke štěpení hlasů mezi příznivci Howarda Tafta a Theodora Roosevelta, patrně by v ní Demokraté neměli žádného svého zástupce v úřadě prezidenta USA.

Nyní se USA nacházejí v období celkově pátém, které začalo politikou Nového údělu prezidenta F.D.Roosevelta a pokračuje dodnes.

Jak již bylo řečeno GOP byla založena na základech Strany Whigů (Whig Party) a Strany svobodné půdy ( Free Soil Party)protiotrokářskými aktivisty v roce 1854. Prakticky okamžitě po svém založení se minimálně na severu USA stala dominantní stranou a ve federální vládě, s jistými výjimkami, hrála prim až do roku 1932. Po dobu její existence s touto stranou bylo spojováno 18 prezidentů USA – prvním byl Abraham Lincoln v letech 1861 až 1865, posledním George W. Bush od 2001 do 2009.

Jméno Republikánská strana bylo použito jako forma odkazu na hodnoty zastávané Thomasem Jeffersonem a jeho Demokraticko-republikánskou stranou. Tradiční přezdívka GOP - Grand Old Party pochází z roku 1875 a je spíše nezamýšleným důsledkem zveřejnění zápisů jednání Kongresu, kde byla GOP v souvislosti se svou rolí zachránce Unie v občanské válce označována coby “this gallant old party“ – “tato udatná stará strana”, později bylo sousloví modifikováno na „grand old party“, přičemž zažitá zkratka GOP zůstala nezměněna

Tradičním symbolem strany je od roku 1874 slon a poněkud netradičně je od roku 2000 s touto stranou spojována červená barva (oproti našim zvyklostem, kdy jsou odstíny červené barvy označovány spíše levicové strany).

Slon, jakožto již v názvu mého příspěvku zmiňovaný symbol strany, se zrodil v hlavě karikaturisty a kreslíře Thomase Nasta a byl poprvé uveden v časopise Harper’s Weekly
7.11 v roce 1874. Vlastně byl slon se stranou spojován už dříve, ale až v roce 1874 „povýšil“. Ke zrodu tohoto symbolu přispěly dvě nesourodé události.

V průběhu druhého volebního období prezidenta U.S.Granta se rozvířila debata o jeho možné kandidatuře do třetího volebního období (nezapomeňme, že maximum dvou volebních období bylo nepsaným pravidlem a do dodatku Ústavy USA se dostalo až ve XX. století). Téma uchopili pochopitelně Demokraté a snažili se jím odradit voliče od podpory stávajícího prezidenta.

Ve stejném období došlo k tomu, že hlavní plátek, který se postavil do čela boje proti prezidentu Grantovi – New-York Herald, otiskl nepolitickou zprávu, která se ukázala jako kompletně smyšlená o útěku zvířat z New yorské ZOO. Velký poprask, který zpráva způsobila, stejně jako i pozdější potvrzení, že se jednalo o novinářskou kachnu, bylo samozřejmě mlýnem na vodu komentátorů, ale i karikaturistů, kterým byl i Thomas Nast.

Ten připravil obrázek ve kterém osel (symbol novin, prezidenta Jacksona, jakožto dřívějšího vůdce Demokratů i Demokratů jako celku) s přehozem ze lví kůže straší ostatní zvířata v New Yorku, včetně slona, který nesl označení „Republikánský volič“. Obrázek v sobě skrýval zprávu o tom, že zbytečné strašení z uzurpování moci prezidentem Grantem ze strany Demokratů vede pouze ke zbytečnému zděšení voličů GOP, stejně jako i zpráva o útěku zvířat ze ZOO.

Po čase Nast přišel s pokračováním své obrázku, kdy po volbách vykreslil GOP, coby slona v kleci. Tento symbol, stejně jako osel pro Demokraty byl převzat mnoha jinými umělci a kreslíři a zůstal straně věrný dodnes.

Hlavním centrem strany je Republíkánský národní výbor - Republican National Committee (RNC), který koordinuje a utváří volební aktivity strany, získávání finančních darů a volební strategie. Současným předsedou tohoto výboru – a oficiálně vlastně prvním mužem strany je v současné době Reince Priebus.

V našemu srdci blízkém „pravo-levém“ vnímání politického spektra se GOP vždy projevovala jakožto zastánce konzervativismu – vystupuje tedy coby pravicová strana, na rozdíl o Demokratické strany, kterou bychom zjednodušeně mohli přirovnat k levicové straně.

GOP byla založena 20.3. 1854 na setkání abolicionistů ve městě Ripon ve Wisconsinu. První, oficiální stranický sjezd byl uspořádán 6.6 téhož roku. Od té doby se GOP stala, přinejmenším na severu USA, hlavní politickou silou – což vyvrcholilo prezidentskými a kongresními volbami v roce 1860, které vyhrál její kandidát – Abraham Lincoln, zatímco strana získala v kongresu většinu.

Přednímu představiteli nejprve Strany svobodné půdy a poté i GOP Salmonovi P. Chasovi bývá přisuzováno autorství prvního sloganu strany – Svobodná práce, svobodná půda, svobodní lidé – „free labor, free land, free men“. Tento slogan byl trnem v oku jižanským otrokářům a plantážníkům, vůči kterým se strana jednoznačně profilovala. Abraham Lincoln, coby zástupce sílících a nově přistoupivších států do Unie – sám zastupoval Illinois, získal nominaci této nové strany na post prezidenta USA, aby jej v roce 1860 a poté na kandidátce společného hnutí Strany národní unie občané skutečně do této funkce zvolili.

Stranický úspěch pokračoval, snad s výjimkou 2 nekonsekutivních období prezidentství Demokrata Grovera Clevelanda a vítězství Woodrova Wilsona v roce 1913 až do roku 1932. Období Velké deprese, II. Světové války, Nového údělu a poválečné rekonstrukce v rukou GOP neprobíhala. Voliči v USA se, jak bychom populárně řekli asi dnes, – otočili ve chvílích krize doleva – tedy k Demokratům.

F.D. Rooseveltem nastolená a vedená koalice Nového údělu kontrolovala pod vedením Demokratické strany celé válečné období. Nejhlubší krizi si GOP prodělala v tomto smyslu v roce 1934, kdy měla v Senátu pouhých 25 senátorů oproti 71 |Demokratům, přičemž Sněmovna reprezentantů byla dělena v přibližně stejném poměru a v čele státu stál neotřesitelně FDR.

Republikáni se vůči politice Nového údělu silně vymezovali, když ji označovali za projev třídního boje, či socialistický výmysl. Nesouhlas s autoritářským postojem představitelů Demokratické strany vedl k opakovanému volebnímu vítezství válečného hrdiny D. D.Eisenhovera, který kandidoval coby Republikán v roce 1953. Mezitím se Republikáni opět dočkali úspěchů i v Kongresu.

Druhá polovina minulého století byla ve znamení střídavých úspěchů obou stran –Demokratů (JFK, Johnson, Carter, Clinton) i GOP (Nixon, Ford, Reagan, Bush st.). Zajímavé je, že právě v tomto období se do značné míry zformovala současná voličská základna obou stran – kdy se ke straně Demokratů přidali většinově zástupci černošské minority v USA, ale i zástupci Hispánců. Z GOP, jakožto pročernošské strany se tak stala strana, která tomuto publiku, dle jeho vnímání, nemá mnoho co nabídnout.

V roce 1994 GOP pod vedením Newta Gingriche – z pozice tzv. Minority Whipa (tedy druhého muže politické frakce – první bývá tradičně označován, coby speaker (mluvčí) uskutečnila Republikánskou revoluci, kdy ovládla jak Senát, tak Sněmovnu reprezentantů – navzdory tomu, že v čele státu stál Demokrat Bill Clinton.

Převaha Republikánů v zákonodárném tělesu trvalka s výjimkou let 2001 a 2002 až do roku 2006 a vyústila I “kontroverzní vítězství” kandidáta GOP George Bushe ml. proti dosavadnímu viceprezidentovi Alu Goreovi v roce 2000. Po prezidentství George Bushe ml., které končilo obdobím ekonomické recese, se opět projevila tendence Američanů svěřit vládu v dobách ekonomické krize do rukou Demokratů. Byť v roce 2008 GOP postavial silnou kandidátku – senátora John McCain z Arizony na post prezidenta a guvernérku Aljašky Sarah Palinovu na viceprezidentku, dali Američané přednost do té doby dost neznámému senátorovi z Illinois Baracku Obamovi. Jak ironicky v tomto smyslu zní paralela mezi Abrahamem Lincolnem a právě Barrackem Obamou.

V současné době prochází GOP procesem ne nepodobným naší ODS – nemá za sebou sice obdobné skandály, ale zdá se, že musí uvnitř vygenerovat nový způsob, jak oslovit voliče. Na rozdíl od naší, do nedávné doby největší, konzervativní strany však mohou Republikáni spoléhat na velké množství charizmatických představitelů mladé a střední generace politiků – jako jsou mimo jiné Marco Rubio, Chris Christie, Rand Paul, ale i neúspěšný kandidát na viceprezidenta Paul Ryan. GOP tak má základy a uvidíme, zda se na nich dokáže opět postavit, aby v roce 2016 byla opět ve hře o prezidentský úřad.

Současné Spojené státy jsou v politickém smyslu slova rozštěpené ve svém vnímání GOP. Část Američanů jí vnímá, podobně jako jiné konzervativní strany, coby přežitek, který v novém tisíciletí v multikulturní společnosti, štědrého a velkého státu nemá místo. Jiní ji vnímají jakožto poslední hráz rozpočtové odpovědnosti a garanci toho, že USA zůstanou i nadále fiskálně odpovědnou velmocí a celosvětovým vůdcem. Troufám si tvrdit, že v České republice žádnou takovou stranu nemáme, což je věčná škoda.