Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Málokdo však ví, že inteligence člověka má význam pro pochopení a výklad různých souvislostí v běžné činnosti lidí. Důkazy nalezneme v novém občanském zákoníku. Ten od 1.ledna 2014 přišel s novým pojmem – průměrná rozumová vyspělost. Pro většinu lidí, kteří se právem nezabývají, význam slovního spojení určité inteligenční úrovně s rozumem moc neříká, ale opak je pravdou. Nutno však přiznat, že nad novým legislativním výrazovým prostředkem kroutili hlavou i právníci. Praxe prokazuje, že neoprávněně.
Rozum svéprávné osoby
Právní zdůrazňování průměrné rozumové vyspělosti má své opodstatnění a promítá se do celé řady dalších právních odvětví. Dovolím si citovat jedno ze základních ustanovení občanského zákoníku : „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku očekávat.“ Zákonodárce legislativním zněním „má se za to„ vychází z vyvratitelné domněnky, že každý občan by měl být na určité „duševní „ úrovni.
V každodenním životě může však být prokázán opak. Například v záležitostech, které se týkají téměř každého z nás: při vzniku pracovněprávního vztahu, tedy pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Nástupu do zaměstnání by mělo předcházet jednání mezi budoucím zaměstnancem a zaměstnavatelem. Občanský zákoník právě zde vychází z určité rozumové vyspělosti jednajících osob. Každý může ve styku s jinou svéprávnou osobou důvodně předpokládat, že jde o osobu průměrné inteligence, která jedná s běžnou pečlivostí a opatrností.
Sliby -chyby
Pro jednání např. o uzavření pracovní smlouvy občanský zákoník stanoví další požadavky na uchazeče o zaměstnání. Kdo se ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Bude–li se ucházet o zaměstnání příslušník určitého stavu (povolání), může budoucí zaměstnavatel důvodně předpokládat, že má určité schopnosti a dovednosti, jak vyžaduje příslušná profese nebo stav.
Ze své advokátní praxe mohu potvrdit, že většina uchazečů o práci uvedené požadavky fakticky nesplňuje, i když o jejich existenci ujišťují zaměstnavatele. Dochází k mylným informacím o znalostech a schopnostech uchazeče, které pak vystavují zaměstnavatele do nezáviděníhodných pozic. Často musí vynakládat značné finanční prostředky na zaškolení nebo zaučení zaměstnance. Po legislativní stránce se řešení zdá jednoduché : zaměstnavatel by měl se zaměstnancem sjednat zkušební dobu a prokáže–li se v tomto období neschopnost nebo nesplňování některých požadavků,které zaměstnanec při personálním pohovoru uváděl jako věrohodné, může s ním zrušit pracovní poměr.
Adhezní smlouva
Průměrná rozumová vyspělost je uváděna v občanském zákoníku na dalších místech, např. v § 1800. Obsahuje li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka neplatná, působí–li slabší straně újmu nebo neprokáže–li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.
Asi je nutné toto velmi užitečné ustanovení občanského zákoníku vysvětlit. Zejména se jedná o adhezní způsob uzavření smlouvy. Podstata je v tom, že si strany obsah smlouvy ujednají, ale tím způsobem, že jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy na předtištěném formuláři a druhá strana má možnost návrh buď přijmout, anebo odmítnout. Mnohdy je to postup racionální a z hlediska nákladů ekonomicky účelný, například předtištěný formulář pracovní smlouvy. Ovšem v tom je zásadní nebezpečí. Předtištěná pracovní smlouva může obsahovat ujednání v podobě povinnosti, která nebude zřetelná nebo bude pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná. V předtištěné pracovní smlouvě bude například ujednána zkušební doba, odvolatelnost vedoucího zaměstnance, konkurenční doložka o zákazu podnikatelské činnosti apod. Tato ujednání budou neplatná, pokud se prokáže, že pro druhou smluvní stranu (zaměstnance) byla nesrozumitelná nebo že jí ujednání nebylo dostatečně vysvětleno. Proto je rozumné a vhodné, vysvětlí–li zaměstnavatel zaměstnanci obsah a podrobnosti uvedené ve smlouvě nebo dohodě.Tímto postupem nemusí zaměstnavatel vyloučit v zájmu hospodárnosti a racionálnosti použití předtištěného formuláře. Naopak, může mu ulehčit administrativní zátěž v personální činnosti.
Úmyslně nedokonalé smlouvy
Příklady použití „průměrné rozumové vyspělosti“ nemusíme čerpat jen z personální činnosti. Objevovaly se a jsem přesvědčen o tom, že se s nimi budeme dále setkávat v běžném každodenním životě. Jedná se např. o různé smlouvy uzavírané zejména seniory při předváděcích akcích k prodeji zboží, nebo k finančním půjčkám od nebankovních institucí. Ve smlouvách jsme nacházeli předtištěné závazky velmi drobným písmem, které nemohl senior přečíst, natož aby jim porozuměl. Ve své praxi jsem se zabýval případem, kdy starší rodiče podepsali smlouvu pro svou dceru na finanční půjčku, a přitom ručili svým domkem v případě, že dcera nesplní finanční závazky v podobě splátek. Nebankovní instituce jim důsledky nevysvětlila a v dohodě toto ujednání nebylo čitelné ani za pomoci lupy.
Je proto správné, že občanský zákoník přichází s velmi účelným a progresivním řešením a odkazuje na průměrnou rozumovou vyspělost. Možná, že by z takového řešení měl radost i samotný Švejk, který však – jak všichni víme – tuto vyspělost soustavně prokazoval.