Vystudoval PF UK v Praze. Je ředitelem Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Působí již 20 let jako lektor obchodního práva a rozhodčího řízení, je uznávaným advokátem, vykonává též právní praxi rozhodce. Je doktrinárně činný a je autorem více 150 oborných článků a několika monografií. Kromě Ústavu práva a právní vědy vykonává lektorskou činnost na European Business School SE. Je členem České advokátní komory, The Internatioabl Bar Assotiation a Stálé konference českého práva.
Ve shodě s místopředsedou Městského soudu v Praze, JUDr. Vladimírem Jirsou, lze shrnout, že „Šlo v zásadě o to, že obchodní společnost provozující sportovní areál tvrdila a prokazovala, že je v rozporu s pravidly fér soutěže v hospodářském styku, pokud stát přispívá z „evropských peněz“ na rozvoj „neziskových“ subjektů, které taktéž provozují sportovní areály. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k jednoznačnému závěru, že poskytování dotací v souladu s rozpočtovými pravidly určenými státem na základě úpravy provedené zákonem č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, a v souladu s vládním usnesením č. 92 z 1. 2. 2010, resp. č. 167 z 9. 3. 2011, nelze hodnotit jako nepřípustnou veřejnou podporu vzhledem k objektivně stanoveným pravidlům a odůvodněné restrikci případných žadatelů o dotace i vzhledem k tomu, že nelze předpokládat významnější ovlivnění relevantního trhu a soutěžního prostředí na něm, jakož i ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Zúžení okruhu možných příjemců předmětných dotací v programech státu na nestátní neziskové organizace je odůvodněné a nelze je považovat za diskriminující ve vztahu k jiným subjektům, jež mají přístup k jiným prostředkům ze škály dotací a podpor, poskytovaných z veřejných prostředků.“
Zde by mohl můj blog skončit. K uvedenému netřeba co dodávat, protože absurdita uvedeného rozhodnutí je na první pohled zřejmá. Je podle mě evidentní, že tak, jak to učinil soud ve svém rozhodnutí, tedy technokraticky, formálně a s podivným odůvodněním, k věci přistupovat nelze, neboť dotace jakožto veřejná podpora jasně na trhu zvýhodňuje subjekt, který je dostává, před konkurenčním subjektem, který je nedostává.
Neziskové organizace již dávno nelze chápat jen jako bohulibé organizace žijící z úspor svých členů a jako „srdíčkáře“ pomáhající druhým za zlámaný groš a nuzný oběd, ale z části tohoto sektoru se stal byznys první třídy, dotovaný penězi daňových poplatníků (a to i v případě, že jsou označovány jako „evropské“ dotace), na základě zbytných projektů realizovaných tomu či onomu neziskovému „souboru lidí“ na míru. Uvedeným rozhodnutím soudu tak bylo neziskovým organizacím požívajícím státních dotací umožněno podnikat na úkor obchodní společnosti, která si vše musí hradit tvrdě ze svého.
Aby mi bylo rozuměno: nemám nic proti dotacím poskytovaným na provoz veřejně prospěšných zařízení a služeb, kde se na relevantním trhu takové služby občanům nedostává.
A tak podporujme dotacemi domy seniorů s pečovatelskou službou, školky pro děti nebo kroužky, kde budou mladí lidé provozovat svoje koníčky. Dotace poskytované na sportovní areály, jako v tomto případě, na posilovny, tenisové kurty, golfová hřiště a další sportovní zařízení na relevantním trhu, kde se již takové nabídky občanům od podnikatelských subjektů dostává, by však neměly být poskytovány vůbec a soud by měl, pokud již poskytnuty byly, vstup takovým subjektům na relevantní trh znemožnit. Jiná je přeci situace (a proti té asi nikdo nic nenamítá), pokud např. ve vesnici XY není hřiště nebo klubovna pro děti, nebo dům s pečovatelskou službou, a to proto, že z rozpočtu obce nebylo možné takové obecně prospěšné zařízení pořídit a ani žádný z tamních podnikatelů se takového úkolu komerčně nezhostil, oproti situaci, kdy na „relevantním trhu“, tedy v oné vesničce XY, je již několik zařízení podobného typu zřízených podnikateli, kteří si svými službami vzájemně (a bez dotací) konkurují a do takového „relevantního trhu“ vstoupí na základě veřejných peněz dotovaný spolek, který tvoří již stávajícím soutěžitelům z veřejných peněz otevřenou a přímou konkurenci. Vždyť dotace by přeci měly mít zejména územní určení a měly by putovat právě do míst, kde se určité obecně prospěšné služby občanům nedostává.
V případě shora uvedeném však bohužel platí ono známé, že „Když dva dělají totéž, není to totéž“: v daném případě státní dotace na činnost oné neziskové organizace zkreslují trh a podlamují pravidla fair konkurence, na kterých je hospodářská soutěž postavena. Podporovat dotacemi by bylo nicméně rozumné jen ty neziskové subjekty, které jejich prostřednictvím poskytují skutečnou obecně prospěšnou službu, nikoliv ty, které jejich prostřednictvím pouze deformují na daném relevantním trhu již vzniklé a existující tržní prostředí.