Myšlenkové mapy jako pracovní nástroj

Pojem myšlenkové mapy jsem poprvé zaslechl před několika lety a od začátku jsem tuto techniku neuměl zařadit ani jinak včlenit mezi techniky v pracovní praxi používané, o nějaké soukromé rovině nemohla být už vůbec řeč. A protože jsem byl přesvědčen o své neschopnosti graficky uvažovat a graficky znázorňovat, tak jsem dlouho odmítal systematické používání myšlenkových map.

Mám sice rád (starý dobrý) papír a tužku, ale není možné vždy a všude vytahovat velký arch, na kterém bude rozsáhlá myšlenková mapa zaznamenána. Zároveň však rád pracuji koncepčně, plánuji, uvažuji v souvislostech a většinou mám promyšleno několik variant řešení. Vždy jsem využíval systém první generace Time managementu – tedy zaznamenávání úkolů na všem dobře známé barevné papírky nebo psaní úkolů na papírek, na kterém jsem následně odškrtával jejich splnění. Velmi často jsem si psal, a to nejen v rámci plánování, ale obecně i v rámci osobní přípravy na následující úkoly, scénáře a alternativní scénáře. Přiznávám, někdy jsem si nezaznamenal a měl je pouze v hlavě, měl jsem je jen na paměti. Což se ovšem postupem času stalo velmi nebezpečným systémem, a to proto, že úkoly narůstaly, okruh osob okolo mě se rozšiřoval, jednoduše práce přibývala. Bylo proto třeba přistoupit nejen k prioritizaci úkolů, ale i k jejich přehlednosti v rámci zapisování do diáře nebo na zmiňované papírky. Naprosto instinktivně jsem proto přistoupil na systém barevného značení a odlišování úkolů, schůzek a termínů. Pro začátek stačily zvýrazňovače a dvě barvy. K tomu jsem občas používal i jiné typy písma, podtrhávání nebo používání vykřičníků. Všechny výše zmíněné postupy mi pochopitelně pomáhaly v mé práci, s mými úkoly a s tříděním myšlenek. Ovšem z dlouhodobějšího hlediska, a s ohledem na přehlednost, jsem se ve vlastních záznamech občas ztrácel.

No a pak jsem si jednou, a v zásadě náhodou, po přečtení nějakého článku uvědomil, že vlastně velmi aktivně používám techniku blízkou myšlenkovým mapám a práci s nimi, jen si to nepřipouštím a tudíž v tomto ohledu nepostupuji koncepčně. A to mě naštvalo. Rád pracuji koncepčně a rád využívám čas smysluplně. Díky tomuto uvědomění jsem objevil myšlenkové mapy jako regulerní techniku a začal systematicky využívat něco, co jsem do té doby používal jen tak mimochodem.

Co mám na mysli tím systematicky využívat? No třeba to, že daleko více dělím úkoly na menší nebo dílčí části, daleko precizněji si zaznamenávám, a to zejména cokoli a hlavně se k těmto záznamům vracím a pracuji s nimi.

Kouzlo myšlenkových map je totiž v tom, že je používá de facto každý myslící tvor, každý člověk, dětmi počínaje. Každý z nás přeci nad něčím přemýšlí, něco si rozmýšlí, zvažuje cíle a důsledky svého jednání. Jen si to málokdo zaznamenává. Navíc hezky graficky, přehledně a jednoduše. A tudíž neuvažuje nad tím, že používá myšlenkové mapy. Ale vezměte v úvahu už jen obsahovou podstatu termínu myšlenková mapa. Není to nic jiného než třídění myšlenek a uvažování nad vývojem nebo scénářem nadcházejících událostí.

A teď si zkuste představit, že to co vám běhá hlavou, přenesete skrze ruku a tužku na papír. Nic víc. Pro začátek stačí. Ústředním bodem je hlavní myšlenka. Hlavní myšlenku zaznamenáte na vámi zvolené místo na papír. Mělo by být zcela zjevné, co je ústředním bodem nebo cílem celého ztvárnění. Z tohoto bodu pak rozvíjíte a kreslíte vycházející větve, nebo chcete-li čáry, které mezi sebou spojují dílčí body, přesně podle toho, jak vás myšlenky napadají. Tři jednoduchá doporučení na vytvoření funkční myšlenkové mapy pak jsou: Za prvé – používejte barvy – podporuje to tvůrčí myšlení a vizuálně i přehlednost. Za druhé – větve k myšlenkám nekreslete rovné ale zahnuté. V přírodě také není nic rovné. Zahnutost a délka větve vám může značit i složitost (to jak moc je zahnutá) nebo dlouhodobost respektive prioritu (to jak moc je dlouhá) úkolu v rámci myšlenky. Za třetí – používejte obrázky – velmi jednoduché, přehledné, spíše možná jen znaky, značky nebo piktogramy. Opět jde o vizuální vjem a rychlost následné orientace v myšlenkové mapě.

Třeba jste ale nyní v situaci, kdy si uvědomíte, že myšlenkové mapy vlastně používáte. Pokud ne, zkuste nad nimi a jejich využitím ve vašem životě zapřemýšlet. Odborné literatury je k tématu více než dost, internetových serverů najdete rovněž mnoho a hlavně pamatujte, že není překážkou vaše případná nezdatnost graficky znázorňovat. Protože i systém hesel, barevného podtrhávání nebo na sebe navazujících bodů na papíře může fungovat více než dobře. Myšlenkové mapy totiž nejsou nějaká formální filosofie nebo jediný světonázor. Ale jak praví jeden ze světových propagátorů myšlenkových map Chris Griffiths je to určitě šikovný organizační nástroj, který můžete použít od seznamu na nákup až po sofistikovaný byznys plán.