Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Milan se na odjezd těšil. Stále více si však uvědomoval, jak je smutné se stále vracet do prázdného bytu. Pochopil, že pro pracovní zaujetí se vlastně stal – starým mládencem.
A tak od úvah nebylo daleko k činům. Svou situaci měl podstatně ulehčenou dvěma velkými „přednostmi“: vlastním bytem a autem. Nápadnic bylo dost a z mnoha povolaných se hezká blondýnka stala vyvolenou. Po měsíční známosti a souhlasném „ano“ na radnici se ještě tentýž den nastěhovala do bytu svého manžela a ověřila si jízdu za volantem stříbrného Superbu. Inu – stala se paní domu, vlastně bytu…
Všechno netrvá věčně – a ani líbánky. Letenka v Milanově kapse a sbalené kufry prozrazovaly, že den loučení nadešel. Na letišti se novomanželka s Milanem důstojně rozloučila a slíbila mu, že o byt a cenné věci se bude pečlivě starat.
Šťastný Milan odletěl klidně a žádné starosti by si asi nepřipustil dodnes, kdyby po půlroce neobdržel obálku s razítkem soudu. Její obsah byl více než překvapující. Manželka podala návrh na rozvod s odůvodněním, že nechce být stále sama, že si takový způsob života při vstupu do manželství nepředstavovala.
Zklamaný Milan byl po příjezdu do svého bytu po dlouhodobějším pracovním pobytu šokován podruhé. Z jeho modřínového nábytku zůstala jen židle a malý stolek, poloprázdný byl i šatník, kde chyběly i jeho osobní věci, prádlo a šaty. Samozřejmě, že „vznešené“ dámě se zalíbily i některé cennosti. Ze sady nádobí Zepter mohl vybrat jen šálek s lžící a v předtím bohaté knihovně zůstaly jen odborné knihy pro středně pokročilé čtenáře. Vše ostatní manželka rozprodala nebo si odvezla ke svým rodičům. Láska k Milanovi byla asi příliš slabou náplastí na přísloví, že z cizího krev neteče.
S poněkud originálními nápady manželky se Milan samozřejmě nesmířil. Podal k soudu návrh na vydání věcí, které byly v jeho osobním vlastnictví. Koupil si je totiž ještě před uzavřením manželství.
Soud řešil dvě záležitosti. Rozvod povolil a majetkový spor vyzněl ve prospěch Milana. Senát přitom nezapomněl zdůraznit, že uzavírání manželství po krátké známosti se nemusí vždy vyplatit. I když by se jednalo jen o dámu nebo spíše o ženu do domácnosti, jak požadoval Milan. Protože později by se mohlo stát, že by manžel neměl nejen ženu, ale ani domácnost…