Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Poklidný stereotyp úkonů mezi příjmy a vydáními příliš dlouho netrval. Jednou si kontroloval výpis z účtu a ejhle – o dvanáct stovek více! Samozřejmě, že byl více než příjemně překvapen. Jen se stačil podivit nad tím, že jeho mistr dokázal zvýšení mzdy před ním tajit až do poslední chvíle. „Chtěl mi asi udělat radost a přeřadil mě do vyšší mzdové třídy“, myslel si Lojza a na uklidněnou si pro sebe pobrukoval: “Když on je takový tajnůstkář, tak mu ani já nebudu nic říkat“.
Slovo dodržel. Nikdo se nic nedověděl, jen Lojza byl spokojený. Dvanáct stovek je na mzdě již hodně znát!
A tak čas plynul, aniž by se něco změnilo. Proběhlo léto i podzim a s nadcházející zimou přišla do rodiny i nová pračka. Jako výsledek finančního zlepšení hlavy rodiny za posledních sedm měsíců. Údržbář Lojza a s ním celá jeho rodina se však z pračky dlouho netěšili. Alespoň to tak vypadalo. Při další výplatě se na jeho účtu objevila částka o pět stovek menší, než původní Lojzova mzda. V oddělení práce a mezd, kam se ihned odebral, se mu pak dostalo náležitého poučení: vzhledem k tomu, že v podniku byli dva údržbáři stejného příjmení, dostal Lojza Pavlíček o dvanáct stovek více na mzdě na úkor údržbáře, rovněž Pavlíčka, ale Josefa, který před nedávnem dokončil kvalifikační kurz a byl zařazen do vyšší mzdové třídy. Proto vedoucí oddělení práce a mezd rozhodl, že přeplatek na mzdě bude Aloisu Pavlíčkovi postupně strháván z výplaty. Marné bylo Lojzovo vysvětlování, že za nic nemůže, že pořádek by si měli udělat především sami v podniku.
Na jeho tvrzení bylo dost pravdy, neboť z něho vycházelo i rozhodnutí soudu. Jen na vysvětlenou: protože srážky ze mzdy účtárna nezastavila, obrátil se Alois Pavlíček s návrhem právě na občanskoprávní senát se žádostí o nápravu. Té se mu dostalo, neboť srážky ze mzdy lze provést jen na základě dohody o srážkách ze mzdy podle nového občanského zákoníku nebo v případech, které zákoník práce přesně stanoví. Přitom Pavlíček žádnou dohodu nepodepsal. Mimo to, vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na pracovníkovi požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.
Tyto zákonné předpoklady nebyly splněny, takže Pavlíček nemusel částku přes osm tisíc korun vyplacenou navíc za sedm měsíců, vracet. Škoda jen, že vyšší mzdové zařazení bylo jen sedmiměsíčním snem. Ale stejně: na zlost účtárně se přihlásil do kvalifikačního kurzu, aby těch dvanáct stovek nebylo jen touhou…