O muslimských šátcích

Dovolím si pro někoho troufalé tvrzení, že naše civilizace toho má s civilizací arabského světa více společného než by se mnohým líbilo. Již samotná pokrývka hlavy, mnohými chápána jako symbol útlaku ženských práv v muslimské kultuře, je též tradičním evropským prvkem. Není to tak dlouho, co ctnostné a vdané ženy nosily jako symbol svého stavu a smýšlení pokrývku hlavy (šátek či čepec), zatímco dívky lehkých mravů (např. kurtizány) nechávaly své vlasy volné, podtrhujíc tak vyzývavost ženství. Skutečnost, zda evropské ženy nosily pokrývku hlavy podobnou spíše čádoru či hidžábu, výše uvedenou skutečnost nijak nezpochybňuje (zcela pomíjím tu skutečnost, že pravděpodobně velké procento odpůrců islámu není schopno rozdíl mezi uvedenými druhy muslimských pokrývek hlavy identifikovat).

Muslimům je masově vyčítána netolerance a snaha šířit svoji víru formou džihádu. Oproti džihádu je vyzdvihována evropská tolerance. Historie nám však dokazuje, že tento stav nebyl standardní vždy. Jako bychom tváří v tvář aktuální situaci zapomněli na miliony mrtvých, kteří zemřeli ve jménu Krista, boha lásky a odpuštění. Jako bychom zapomněli, že zatímco dnes, když se řekne Ir, každý si představí veselého Luchrupána oblečeného v zeleném, několik desítek let zpět se člověku mohla vybavit spíše Irská republikánská armáda. Tedy katolická teroristická organizace, na jejíchž rukou se mísila krev nevinných spolu se střelným prachem. Jako bychom zapomněli, že mostem mezi antickou civilizací a zrodem humanismu a renesance byla právě arabská učenost, která neodmítla učení Aristotela a Pythágora, tak, jak to udělala středověká Evropa.

Jisté paralely mezi muslimským a západoevropským chápáním věci lze spatřovat i ve vztahu k samotným ženám. Vždyť to byla Eva, kdo Adamovi nabídl plod ze Stromu poznání, čímž zapříčinila vyhnání z ráje. Postavení ženy ve středověké Evropě předpokládám netřeba nijak připomínat. Co však stojí za zmínku, že je to zhruba 400 let, kdy z věty „Nenecháš čarodějnici žít“ obsažené v prvních Pěti knihách Mojžíšových mnohou ženu mrazilo. Ta samá věta pak byla důvodem, proč byly zapáleny stovky či tisíce hranic, na nichž v Evropě umíraly ženy a dívky protivící se výkladu křesťanské věrouky své doby.

Cílem tohoto textu rozhodně není vyjádření podpory aktuální formě islámu tak, jak je prezentována na Blízkém východě či na evropském kontinentu, stejně jako není jejím cílem odsouzení lidí, kteří mají strach z rostoucího vlivu islámu v Evropě a proti tomuto jevu více či méně aktivně vystupují. Mojí snahou je upozornit na několik skutečností týkajících se aktuální situace, které ve výše uvedené debatě zapadly.

Rozhodně nelze popřít, že jakkoliv současné protiislámské hnutí v naší zemi představuje jistou formu extremismu, je pouze odpovědí na situaci, která aktuálně krystalizuje v západní Evropě. Situaci, kdy obyvatelé evropských států mají pocit, že jejich práva pomalu, ale jistě ustupují právům přistěhovalců, zatímco rozložení povinností má zcela opačný charakter. Stejný extrém však dle mého názoru představuje islamismus (chytře vymyšlený novotvar pro náboženský extremismus některých muslimských skupin). A podle extrému nelze soudit celek, ani na jedné straně.

Co se české kotliny týče, osobně věřím tomu, že speciální útvary Policie České republiky ve spolupráci s Bezpečnostní a informační službou včas odhalí případné nebezpečí ze strany muslimského obyvatelstva našeho státu (mimochodem, k této víře se při posledním sčítání lidí přihlásilo cca 0,25 % z celkového počtu obyvatel). Buďme upřímní, muslimský extremista by se v našem státě nechal identifikovat poměrně snadno (i s ohledem na skutečnost, že šátek se jako pokrývka hlavy nijak masově do módy nevrací).

V otázce povolení či zakázání nošení šátků v případě muslimek doufám, že nakonec v aktuální debatě vyhraje tradiční čapkovský nadhled a smysl pro rozumnou střední cestu krásně vyjádřenou v hesle „Žij a nech žít“ (nutno upozornit, že tuto větu si nelze vykládat jako cestu k servilnosti, jedná o vzájemně vyvážený vztah). Toto stanovisko zastávám i s ohledem na to, že se dle mého názoru jedná o tzv. bouři ve sklenici vody. Osobně vnímám jako větší problém než muslimské ženy a dívky se šátkem na hlavě, které se dají v celorepublikovém měřítku napočítat na prstech jedné ruky, desetitisíce nepřizpůsobivých občanů této země, kteří oblečení do tepláků zatěžují státní rozpočet. Na rozdíl od této skupiny lidí drtivá většina muslimů v této zemi, a je jedno, s jakým občanstvím, do obecní kasy spíše přispívá.