Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Připraven však nebyl Milanův vedoucí. Když ten pátek za ním Milan přišel se žádostí o poskytnutí týdenní dovolené, dovolil si mu připomenout neblahou realitu. „Bylo by vhodnější, kdybys zašel na personální oddělení a pak přímo za náměstkem. Myslím, že nějakou dovolenou máš už v důsledku neomluvených absencí vybranou!“
Slova do duše Milana příliš nepotěšila. Vše už měl připravené, obloha téměř bez mráčku, a proto si nechtěl nechat nadcházející dovolenou nikým kazit. Před skončením dopolední směny se rozloučil se svými spolupracovníky, ironicky jim popřál hodně úspěchů v další práci a vedoucímu lakonicky oznámil, že odchází na dvoutýdenní dovolenou.
Nevím, jak dovolená Milanovi uběhla, a zda měl opravdu počasí bez mráčku, jak si sliboval. Není to ani rozhodující. Větší mraky, z nichž začalo vydatně pršet, se snesly nad Milanovým návratem. Když dostal výplatu, zjistil, že na peněžní účet mu přišlo o několik tisícovek méně. Marně mu účetní vysvětlovala, že nedošlo k žádnému omylu v pokladně, ale že za dovolenou peníze nedostane, neboť vedení rozhodlo, že svévolný nástup na dovolenou je neomluvená absence.
Žádoucí obrat v Milanův prospěch nepřineslo ani soudní jednání. Domáhal se podle § 222 zákoníku práce náhrady mzdy za dovolenou. Přitom zapomněl na jiné ustanovení zákoníku práce § 217, které jasně říká, že nástup dovolené určuje vedení zaměstnavatele podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců. Protože nebyl ani plán, ani mu nebyl vedoucím určen nástup dovolené, Milan svůj spor prohrál. A pak, že s dovolenou nejsou trampoty!