Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Poklidný stereotyp jejich vztahu nenarušilo dlouho očekávané fotbalové derby, ale neradostná událost: vedení podniku se rozhodlo pro organizační změny, aby se ušetřilo. Pracovníci o ničem jiném nehovořili, šuškalo se i na chodbách. I Franta s Otou chodili se sklopenými hlavami, starosti jim nedávaly spát. Nebylo žádným tajemstvím, že zavedení nové výpočetní techniky nahradí oba starší počítače. Po uskutečnění racionalizačního opatření se sníží počet pracovníků a jeden ze dvou věčných kamarádů se bude muset s podnikem rozloučit.
„To bych byl blázen, abych odcházel,“ odporoval Franta. „Ani mne nenapadne, abych dobrovolně opustil podnik,“ lamentoval Ota. Situace tedy na ostří nože, navíc okořeněná překvapujícími názory obou kamarádů. Jeden začal pomlouvat druhého, aby pracovní místo u nového počítače dostal on a právě na druhého spadl Damoklův meč. Dokonce oba s určitou pravidelností navštěvovali svého nadřízeného s tím, aby se vedoucí rozhodl pro propuštění toho druhého.
Podle zákoníku práce však o výběru zaměstnance, který je v důsledku organizačních změn na pracovišti nadbytečný, nerozhodují zaměstnanci, ale vedoucí. Žádné pomluvy nebo nářky nemají opodstatnění.
O tom, kdo to bude, rozhodl vedoucí, když si předtím vyžádal stanovisko odborové organizace. K novému počítači přidělil Otu a Franta dostal výpověď z pracovního poměru. V jeho prospěch rozhodly hodnoty celkem prosté: kvalitnější a svědomitější práce, využívání pracovní doby, lepší pracovní výsledky.
Franta se však nevzdal a podal návrh k soudu. Uvedl, že vedení podniku postupovalo nesprávně a že mělo skončit pracovní poměr s druhým spolupracovníkem. Soud potvrdil rozhodnutí vedení, které postupovalo přesně podle zákoníku práce. Ten umožňuje v § 52 písm c) rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem, který se stal po rozhodnutí zaměstnavatele nadbytečným pro změnu úkolů, technického vybavení, organizačních změn nebo proto, že se snižuje stav pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce.
Franta tedy hrozbu Damoklova meče neodvrátil. Je to pro něj poučení pro příště. Vždy rozhodují pracovní kvality zaměstnance, a to nejen při organizačních změnách.