Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Panečku, to byla zábava v restauraci „U zelené žáby!“ Nálada byla prima, po bedničce piva se jen zaprášilo. Přísun dalších lihovin byl zajištěn, takže mariášová partička mohla vesele pokračovat.
To je ale nerozum, Pepíku, takhle mi zabít krále,“ rozkřikl se na půl hospody Karel, který nebyl spokojen s herní aktivitou svého partnera. Ten si kritické ohodnocení nenechal jen pro sebe a mohutným bouchnutím do stolu, až půllitry poposkočily a pěna spadla, okřikl dalšího člena mariášového trojlístku Přemysla, krátce zvaného Přemda: „Kam člověče lezeš s tou sedmou, nech si ji až nakonec!“
Výroky jistě pozoruhodné. Profesor dějepisu by asi zalistoval v učebnici české historie, aby si odůvodnil násilnou smrt krále. Příznivec matematiky by zase nepochopitelně zakroutil hlavou nad zařazením sedmy na konec číselné řady.
Leč mariášový trojlístek si s poznatky vědy hlavu nelámal. Další výroky jeho členů to potvrdily. K jejich cti patří, že výroky nikdy nepřesáhly hranice slušnosti, Staly se jen vzájemným kritickým metrem pro mariášové umění těch, kteří každý večer „ U zelené žáby“ tomuto „sportu“ holdovali.
„A tak se Pepo, nezlob, že jsem byl dneska tak prudkej,“
„Navždy dobrý, že jó, Přemdo,“
„Za tejden se zase uvidíme, kámošové,“
s takovými a podobnými výroky končili všichni páteční večer.
S přátelským poklepáním na ramena a se stiskem rukou si pomáhali do kabátů. „Inu – slušnost není přežitek“, tvrdili všichni tři jako jeden muž. V této oblasti společenského chování – na rozdíl od mariášového vystoupení – tak nacházeli pozoruhodnou jednotu.
Pátek co pátek se tento obrázek opakoval. Až jednou Přemda vyšel naprázdno. Kamarádi mu s oblékáním nepomohli. Nebylo vlastně do čeho. Na věšáku, kam si Přemda před několika hodinami odložil svůj nový velurový kabát, viselo otrhané a ušpiněné sako.
Podezření za nepodařený vtip padlo na kamarády. „Vždyť jsme přece od karet šli na onu místnost všichni společně,“ bránili se oba. Přemda alibi uznal a tak se obrátil na majitele restaurace. Ten s ironickým úsměvem ukázal na oprýskanou tabulku nad věšáky, kde stálo: „Za odložené věci se neručí!“, jako lakonické oznámení všem hostům.
Přemda se však nedal. Požádal o pomoc soud. Senát se obsahu tabulky nezalekl a rozhodl, že majitel restaurace je povinen zaplatit více jak tři tisíce korun jako náhradu za odcizený kabát. Současně poučil majitele, že tabulka s nápisem „Za odložené věci se neručí“ nezbavuje podle občanského zákoníku ubytovací a restaurační podniky odpovědnosti za odložené věci. A to platí nejen pro tyto druhy firem…
A tak mariášoví přeborníci se od restaurace „U zelené žáby“ nedali odradit. I přes úspěch Přemdy u soudu udělali však preventivní opatření: restauraci navštěvují bez kabátů. Jezdí totiž taxíkem…