Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Jenom děda Čihák ne a ne zabrat. Jel navštívit svou dceru a představa měsíčního opatrování dvou malých vnoučat nebyla zrovna potěšující. A tak se mistrně dokázal zapojit do rozhovoru dvou cestujících chlapců – studentů, kteří seděli naproti. Pan Čihák, jak vyplynulo z rozhovoru, byl z typu lidí, kteří všude byli a všechno znají. Žádný problém mezi nebem a zemí mu nebyl cizí. Studenty udivoval nejen svými názory na současnou ekonomickou situaci, ale i znalostmi a zkušenostmi ze vztahů mezi lidmi.
Pravý trumf však přišel za Benešovem. Nikoliv v podobě zelené sedmy (karty cestující nehráli), ale uprostřed družné zábavy nabídl pan Čihák chlapcům k prohlídce sérii fotografií slovy: „Tady jde o úzkoprofilový artikl, po kterém je značná poptávka“ a dále vyjádřil upřímný podiv nad tím, že obchod dosud ignoruje tak rozsáhlou oblast po tomto druhu zboží žíznivých spotřebitelů.
Pro chlapce to byla opravdová pastva pro oči. Fotografie kolovaly z ruky do ruky. Na snímku nebyly záběry z výrobního procesu nebo z fotbalového utkání, ale zcela obnažené slečny v různých situacích společně s různými zvířaty.
I laik by poznal, že fotografie nebyly uměleckým dílem. Autor snímků totiž zachytil drsnou přírodu bez jakéhokoliv smyslu pro harmonii lidského těla. Tvůrce aktů si nepohrál se světly a stíny, nýbrž zvolil velice naturalistické pozice při plném osvětlení, takže v podstatě démonické slečny působily na mladistvé diváky přízemně.
Samozřejmě, že pan Čihák nezapomněl na konkrétní komentáře s mravnostním naučením. Fotografie pak po jejich zhlédnutí nabízel ke koupi za dosti vysoký peníz. A tak cesta opravdu příjemně ubíhala. Protože se už nebavili jen studenti, ale i ostatní cestující v kupé a z vlakové chodbičky nakukovali i další, které neobvyklé akty začaly rovněž zajímat.
Pan Čihák, pětašedesátiletý důchodce, svou dřívější obchodní profesi nezapřel: nabízel jednu fotografii za 200 korun a také našel u mladých několik kupců.
Možná, že by rozprodal snímky všechny, kdyby nepřišel průvodčí. Nevím, zda právě průvodčímu byly některé z nahotinek nabídnuty ke koupi. Faktem však zůstává, že v cílové stanici pana Čiháka čekala nejen dcera s dvěma vnoučaty, ale i příslušník Policie. Abychom byli přesní: průvodčí zavedl mravnostního poučovatele na železniční policejní oddělení za účelem zjištění totožnosti a pozdějšímu důkladnému ohodnocení „uměleckých „děl znalcem. Výsledek nebyl radostný: státní zástupce využil vlakových úvah a „obchodní“ snahu pana Čiháka o přechodném nedostatku těchto artiklů na trhu a jeho čin napasoval do paragrafu trestního zákoníku o šíření pornografie, neboť tím obviněný projevil neúctu k člověku. Snahu pana Čiháka k prodeji „uměleckých snímků“ pak státní zástupce ohodnotil rovněž jako neoprávněné podnikání, neboť se snažil sebe obohatit neoprávněným prodejem kýčovitých a nevhodných obrázků.
Okresní soud měl pochopení jen pro stáří obviněného. Marně se důchodce hájil tím, že neměl v úmyslu šířit pornografii. S ohledem na věk jako na polehčující okolnost a k dosavadnímu bezúhonnému životu obžalovaného mu soud vyměřil trest odnětí svobody na šest měsíců podmíněně na dva roky. Rovněž rozhodl o propadnutí snímků, které s uměleckými výrazovými prostředky neměly podle vyjádření znalce nic společného.
A kdybyste se teď někdy náhodou zeptali pana Čiháka, jak si zpříjemnit cestování, nemluvte mu o „pastvě pro oči“!