Je uznávaným expertem v oblasti finančního managementu podniku, vykonává přes 30 let odbornou konzultační činnost pro řadu národních i nadnárodních firem v oblasti finančně analytické a manažerských financí. Od roku 2012 působí jako lektor na Ústavu práva a právní vědy. V současnosti je členem správní rady a předsedou vědecké rady na European Business School SE a je autorem řady monografií z oblasti finančního řízení podniku.
Cílem je vytlouct z této skutečností v očích veřejnosti kapitál, který tvoří základ pro prosazení vlastní osoby či vlastních zájmů, nebo zájmů skupin, které zastupují, mnohdy za pouhý žold. Aby se ulehčilo vlastnímu svědomí, lze takové chování omluvit identifikací se, s ideály, které se zastupují, nebo jenom konstatací, že se jedná o pragmatický lobbing, který je nezbytnou součástí života moderní společnosti, ve které nejvyšší hodnotou jsou peníze. Manipulátoři k tomu často rádi využívají stávající společenský systém, kterým dávají svému konání punc legitimity a mohou vytvářet v očích veřejnosti zdání, že chrání demokracií, o kterou jím zejména jde. Pokud jim to nevyjde a například v politické soutěži zvítězí protivník, mají nový cíl, vůči kterému se mohou vymezovat. Je nutno poznamenat, že profesionální manipulátoři, lépe řečeno ideoví vůdci, jsou schopní nahradit myšlenky a osobnosti, které slouží jejích zájmům, v případě, že neuspějí, novými myšlenkami a vůdci, protože jím nejde o kvalitu toho, co prosazují, ale o vlastní zájmy. Nedávná minulost je toho svědkem. Kolik lidského potenciálu a peněz bylo zbytečně a marně investováno do propagace nesmyslné komunistické ideologie a s žádným výsledkem. Disciplína a poslušnost občanů byla vynucená silovým aparátem, kterému byl uzpůsoben právní řád a justice.
Tato mašinérie nevedla občany k hrdosti a loajalitě k národu a zemí, ke které náležím, případně kde chci z vlastní vůle žít, ale naopak vytvořila mlčící většinu, která nemá na výběr, ale která také byla jednoduchým indikátorem toho, že se věci nevyvíjejí správně. To se projevilo v momentu, když mocenská elita ztratila dech a kontrola se jí vymkla s rukou. Bylo štěstím, že tato ztráta moci neskončila tragicky, i když končící éra zanechala za sebou mnoho utrpení, zla a deformace morálky. Ale nenechme se mýlit, tyto věcí nelze vymazat z pamětí národa, hlavně kvůli osobním zkušenostem konkrétních lidí, kteří tím, že prodělali konkrétní zkušenost, mají v sobě zakódovanou hodnotící škálu a tomu odpovídající vzorec chování. Racionální člověk by čekal, že po prodělaném traumatu a nástupu rekonvalescence, dojde v rámci ní na střízlivé hodnocení příčin a vyvození poučení s cílem zabránit opakovaní podobné situace, která degeneruje národ a odsává energií pro prosazování národních zájmů v rámci rodiny národů. Bohužel, manipulace žije dál, i když v jiné barvě. Stará, která byla smetená do propadliště dějin, je nahrazená jinou, sofistikovanější, protože vyspělost lidské civilizace a úroveň poznání roste a která paralelně existovala s tou starou, ale přežila a nahradila její místo v konkrétní společnosti. Výsledek, další pokračování destrukce hodnotového systému, znehodnocení opravdových hodnot, mlžení a další manipulace lidmi. Nebo se mýlím. Jak mohu nazvat výkřik akademiků k bojkotování ústavních hodnot a ústavního systému? Právě tito lidé měli sehrát klíčovou roli v pochopení minulosti a na základě tohoto poznání se zasadit o formování mladé generace, tak, aby se minulost nemohla opakovat. Místo toho lpí na nesmyslných klišé, které mají ukázat jejich domnělou moc, či výjimečné postavení v rámci společnosti, a pokud to nejde, vymezit se proti autoritám, které toto nechtějí akceptovat a vytlouct z toho osobní, budoucí a možná i politický kapitál. Když toto domyslíme do detailů, zaseté semínko může klidně vyklíčit do odporu studentů vůči nim samým. Nebo jak má lid chápat, že ministr, který je součástí vlády, přes její oficiální linii, prosazuje a hlavně koná, v rozporu s jejími cílí. Pochopitelně, jako člověk a občan mám právo na vlastní názor, můžu ho prosazovat a za něj, až do krve, bojovat, ale pak se vzdám kvůli svým ideálům mandátu a hlavně nedělám to z peněz daňových poplatníků, ale z peněz těch, kterých zájmy prosazuji. Bylo by to minimálně čestné a fair. Bylo by možné takové chování ministra v Německu, nebo USA? Je směšné, jak noví manipulátoři disponující obrovskými finančními prostředky nevybíravými prostředky, které jím nedokonalost systému umožňuje, deformují společnost. Vnucováním „nových“, lépe řečeno vlastních hodnot, ideálů a symbolů, jako například nedávných politiků, kterých přínos pro naši společnost ještě nebyl objektivně zhodnocen, se snaží lidí přimět k chování podle vlastních představ. Nedokážou si vzít ponaučení z v minulosti prodělaného traumatu a zapomínají na „mlčící většinu“. Protože kdyby to byly skutečné osobnosti s potenciálem politiků velkého formátu, naslouchali by a slyšeli hlas lidu a lidé by šli za nimi, tak se nemohlo se stát, že k volbám přijde marginální počet voličů.
