Vystudoval PF UK v Praze. Je ředitelem Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Působí již 20 let jako lektor obchodního práva a rozhodčího řízení, je uznávaným advokátem, vykonává též právní praxi rozhodce. Je doktrinárně činný a je autorem více 150 oborných článků a několika monografií. Kromě Ústavu práva a právní vědy vykonává lektorskou činnost na European Business School SE. Je členem České advokátní komory, The Internatioabl Bar Assotiation a Stálé konference českého práva.
Jakýkoliv útok na osobu prezidenta by neměl být předmětem trestněprávní ochrany, ale jen takový, který lze pojímat jako útok, který se vymyká standardní kritice, můžeme říci zjednodušeně. Naopak, podle odpůrců zvažované právní úpravy, je takovýto nápad nezodpovědný a jeho přijetí by bylo návratem do časů dávno minulých, časů, kdy před listopadem 1989 byl podobný trestný čin obsažen v tehdejším trestním zákoně, a sloužil socialistickému zákonodárství jako jedna z mnoha legislativních pojistek, jak eliminovat jakoukoliv kritiku vládnoucí komunistické strany a jejích orgánů, včetně prezidenta republiky, jakožto jednoho z reprezentantů a symbolů socialistické společnosti.
Při zvažování, který názor je ten „správný“, si jistě musí každý udělat úsudek sám. Cílem tohoto blogu není se stavět na jednu či druhou stranu, pouze chci zmínit jeden fakt, který v debatě nezaznívá, a mlčení o něm vyčítám České televizi, která si z návrhu českých zákonodárců očividně udělala jedno ze svých témat v rámci svého dalšího mediálního tažení proti Miloši Zemanovi. Je to totiž argument důležitý, neboť vyvrací tvrzení o tom, že návrat ustanovení o Hanobení prezidenta republiky do českého trestního zákonodárství by byl obratem k totalitě. V této souvislosti mi ve veřejné rozpravě na toto téma chybí názor právníků specializujících se na obor srovnávací právní vědy, v tomto případě z oboru ústavního zákonodárství. Pokud bychom totiž podobnou diskusi otevřeli, viděli bychom, že ochrana majestátu hlavy státu je v zemích západní Evropy naprosto běžná a že úprava ochrany prezidenta republiky před slovním a písemným napadání není vlastně zdaleka jen tzv. totalitním právním režimům, ale nalézá své praktické uplatnění i ve státech, které se ve svých ústavách deklarují jako demokratické právní státy.
Příkladem může být právní úprava ochrany prezidenta v německém právním řádu. Připomínám, že ústavní úprava úřadu prezidenta je v německém „Základním zákoně“ (jak Němci označují svoji Ústavu), je z hlediska ústavních pravomocí a definičního vymezení úřadu prezidenta podobná ústavní úpravě české, až na několik ustanovení, která ovšem v konečném důsledku činí postavení německého prezidenta z ústavního pohledu výrazně slabším, než je postavení prezidenta v České republice, příkladmo vyjmenujme absenci úpravy, že prezident je hlavou státu, kterou v Základním zákoně SRN nenajdeme, nebo jeho volbu parlamentem, zatímco v ČR jde o volbu přímou. Přes toto slabší postavení je úřad prezidenta v SRN chráněn i normami trestního práva, a to konkrétně v § 90 Strafgesetzbuch (německý trestní zákoník), kde se pod rubrikou „Verunglimpfung des Bundespräsidenten“ (v překladu „Hanobení spolkového prezidenta“) stanoví, že „Wer öffentlich, in einer Versammlung oder durch Verbreiten von Schriften (§ 11 Abs. 3) den Bundespräsidenten verunglimpft, wird mit Freiheitsstrafe von drei Monaten bis zu fünf Jahren bestraft.“, jinými slovy, že odnětím svobody na 3 měsíce až 5 let bude potrestám každý, kdo veřejně hanobí spolkového prezidenta, a to ať již na veřejném shromáždění (typicky bychom mohli říci na demonstraci), nebo rozšiřováním tiskovin, typickým příkladem by zde mohla být jakákoliv nevěcná a neúměrná kritika neměckého prezidenta v tisku nebo na internetu. Německá trestněprávní úprava však na rozdíl od mého komentáře umožňuje stíhání osoby kritizující prezidenta bez toho, aby hanobení vybočovalo z mezí nevěcné a neúměrné kritiky, jak je výkladem zužuji já, a pro naplnění skutkové podstaty trestného činu Hanbení prezidenta postačí v Německu jen toto hanobení samotné, bez toho, aniž by byla zkoumána otázka jeho intenzity (např. míra a síla urážky apod.).
Jak vidno, vedle dalších zemí EU i Němci tedy úřad svého prezidenta chrání trestního práva, a to bez ohledu na to, kdo jej vykonává, a mají za to, že ochrana majestátu prezidenta je i v demokracii vhodná, neboť vylučuje z oprávněné a věcné kritiky excesivní prvky, jako jsou vulgarity nebo vědomé lži a nepravdy šířené proti prezidentovi. Mějme to na paměti, až budeme hovořit o tom, že návrat trestného činu Hanobení prezidenta republiky do českého trestního práva by byl návratem do normalizačních časů. Já osobně trestné činy na ochranu ústavních činitelů vidím v trestním zákoníku nerad a myslím, že patří do oblasti správního práva, a hanobení prezidenta má podléhat správněprávní penalizaci (typicky peněžitá pokuta), nikoliv trestněprávnímu postihu. To však není podstatné. Důležité je v rámci diskuse disponovat vědomostí, že podle právní úpravy Německa a dalších států EU by zavedení trestu Hanobení prezidenta bylo spíše „návratem do Evropy“, kde je prezident jedním z důležitých symbolů státnosti a kde jej ústavodárce z tohoto důvodu přiměřeným způsobem chrání.