Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Karel s Tomášem zvolili za dopravní prostředek starý, téměř historický, Trabant (rozuměj: kdysi oblíbené dvoutaktní auto). Moc velký výběr totiž neměli a v porovnání s koly po babičce, které rovněž měli k dispozici, byl Trabant přepychem. Protože v minutovém harmonogramu přesunu z městské periferie do údolí řeky jim vznikl časový předstih, zaparkovali auto za rohem restaurace s poetickým názvem „U tiché říčky“ (necelé tři kilometry od jejich osady) a šli se posilnit
Nevím, jaký druh posilnění zvolili, není to ani rozhodující. Ale – posuzováno výsledky jejich dalšího jednání – rozhodně to nebyl mošt nebo limonáda. Po návratu z místa, kam i císař chodil pěšky, navrhl Tomáš svému spolujezdci a zároveň spolustolovníku Karlovi, aby „přemístili“ dveře od oné místnosti. (Jen tak do ouška mu pošeptal, že by se mu hodily do jeho chaty, kterou měl – žel – ve stadiu rozestavěnosti). Karel vědom si skutečnosti, že s rozestavěností se má co nejdříve skoncovat, poklepal Tomášovi přátelsky na rameno se slovy: „Jdeme na to, brácho!“
Ujednáno a vykonáno. Dveře od WC pak „uložili“ na okraj lesa s tím, že si pro ně k ránu přijdou. Spokojeně pak usedli ke stolu a pokračovali v zábavě.
Jenomže události pak dostaly rychlý spád. Majitel restaurace, když zjistili, že na WC je volný průchod, telefonicky zavolal okrskáře z místního oddělení Bezpečnosti. Byl si totiž jistý, že před chvílí tam dveře ještě byly.
Ten páteční večer se Tomáš s Karlem k táboráku včas nedostali. Byl s nimi sepsán protokol a později se dostali i před přestupkovou komisi obecního úřadu pro krádež věci. V obhajovací řeči požádal Tomáš komisi, aby se o jeho činu nedozvěděli na pracovišti. Dostal „jen“ pokutu, ale přesto zanedlouho se ho spolupracovníci začali vyptávat, jak je spokojen s dveřmi. Záležitost došla tak daleko, že jednoho dne mu vedoucí doručil písemnost o okamžitém zrušení pracovního poměru podle § 55 zákoníku práce, prý z důvodu nespolehlivosti a ztráty důvěry.
Letní romance se pak projednávala po druhé: tentokrát u soudu, na návrh Tomáše. Bránil se proti rozvázání pracovního poměru, které bylo v rozporu se zákoníkem práce. Tentokrát pro něj skončila úspěšně, neboť odcizení dveří v restauraci má k porušení pracovních povinností přece jen trochou daleko.