Lektor Jan Kust vystudoval obor právo a právní věda na Právnické fakultě Západočeské univerzity (2005) a následně v roce 2006 úspěšně absolvoval studia na Sydney Australian Pacific College (AUS) v oboru ekonomie. Je uznávaným expertem na dějiny USA a patří mezi přední české amerikanisty. V rámci své vědecké činnosti pro Ústav práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE vydal v roce v roce 2013 odbornou publikaci Nejvyšší soud USA.
epublikánská forma vlády vyplývá přímo z preambule ústavy a také z článku I. oddílu 1. Republikánství v ústavě USA znamená, že zdrojem moci ve státě je lid, který ji vykonává prostřednictvím svých volených zástupců.
Federalismus sice nikde v ústavě není přímo zmíněn, vyplývá však z textu. Obzvláště v článku I., kde ústava vypočítává, které pravomoci náleží Kongresu, s tím, že ostatní záležitosti spadají do pravomoci států, vyjma těch, které jsou jim ústavou zapovězené v článku I. oddíl 10.
Dělba moci vychází z teorie Charlese Montesquieua zformulované v jeho Duchu zákonů. Ústava USA tedy odděluje moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Článek II. Ústavy Spojených států amerických svěřuje výkonnou moc do rukou prezidenta Spojených států. Spolu s ním zřizuje úřad viceprezidenta. Volební období prezidenta je čtyřleté. Způsob volby je poměrně složitý – prezident je volen sborem tzv. volitelů. Každý stát má tolik volitelů, kolik má zástupců v kongresu. Způsob výběru volitelů byl přenechán legislativě jednotlivých států.
Moc soudní je článkem III. ústavy svěřena Nejvyššímu soudu. Ústava nevytváří žádnou soustavu nižších soudu, pouze předpokládá jejich budoucí zřízení Kongresem. Oddíl 1. dále stanoví podmínky pro výkon funkce soudce resp. jejich nezávislosti. V oddíle 2. je pak stanoven rozsah jurisdikce soudů, kdy ta je stanovena univerzálně.
Moc zákonodárná je upravena v článku I. ústavy. Článek I. přiznává veškerou zákonodárnou moc Kongresu Spojených států. Kongres sestává ze dvou komor, Sněmovny reprezentantů a Senátu. Volební období Sněmovny reprezentantů bylo stanoveno na dva roky, u Senátu je volební období šestileté s třetinovou obměnou každé dva roky.
Ústava pak v Oddíle 7. upravuje zákonodárnou proceduru, kdy zákonodárná iniciativa náleží Sněmovně reprezentantů. Návrh zákona musí být schválen oběma komorami a signován prezidentem, aby se stal platným. Oddíly 8, 9 a 10. předkládají výčet taxativní pravomocí Kongresu.
Ústava USA je koncipována tak, aby každá ze složek státní moci vykonávala zároveň dohled nad zbylými dvěma složkami, což odpovídá systému brzd a protivah. Soudnictví je tak vázáno zákony legislativy, které však může prohlásit za neústavní. Legislativa na druhou stranu může dodatkem změnit ústavu nebo zahájit impeachment soudce. Soudci jsou jmenováni mocí výkonnou, dozírají však, aby její výkon byl v souladu se zákony atd.
Ústava USA pak ve svých dalších článcích zavádí univerzální platnost veřejných aktů pro celé území Spojených států, proceduru přijímání nových států, přednost ústavy a federálního práva před legislativou jednotlivých států, možnost soudů vyslovit protiústavnost zákona.
Dodatky
V první fázi doplňování ústavy USA, byl přijat soubor práv a svobod občanů – tzv. Bill of rights – prvních 10 dodatků ústavy. Zaručují mimo jiné svobodu vyznání, svobodu nosit zbraně, právo na soukromí, osobní svobodu, právo na spravedlivý proces. Byly přijaty téměř okamžitě po přijetí ústavy USA, přičemž na příklad Rhode Island ústavu ratifikoval až po sepsání těchto dodatků.
Další dodatky na příklad reagují na období po občanské válce – ruší otroctví a uvádějí princip rovnoprávnosti všech XII až XV dodatek. Známý XVIII dodatek pak na příklad zaváděl prohibici. Nejnovější je pak XVII dodatek týkající se náhrad poslanců a senátorů.
Ústava USA pak ve svých dalších článcích zavádí univerzální platnost veřejných aktů pro celé území Spojených států, proceduru přijímání nových států, přednost ústavy a federálního práva před legislativou jednotlivých států, možnost soudů vyslovit protiústavnost zákona.
Dodatky
V první fázi doplňování ústavy USA, byl přijat soubor práv a svobod občanů – tzv. Bill of rights – prvních 10 dodatků ústavy. Zaručují mimo jiné svobodu vyznání, svobodu nosit zbraně, právo na soukromí, osobní svobodu, právo na spravedlivý proces. Byly přijaty téměř okamžitě po přijetí ústavy USA, přičemž na příklad Rhode Island ústavu ratifikoval až po sepsání těchto dodatků.
Další dodatky na příklad reagují na období po občanské válce – ruší otroctví a uvádějí princip rovnoprávnosti všech XII až XV dodatek. Známý XVIII dodatek pak na příklad zaváděl prohibici. Nejnovější je pak XVII dodatek týkající se náhrad poslanců a senátorů.