Absolvent VŠ oboru Mezinárodní vztahy a Vyšší odborné školy Veřejnoprávní. Po několika letech na manažerských pozicích v komerční sféře působil od počátku roku 2009 do srpna 2013 v Institutu pro veřejnou správu Praha, organizaci, která se zaměřuje na vzdělávání úředníků a zaměstnanců české veřejné správy, kde měl v pozici marketingového a komunikačního manažera na starosti právě zajištění a organizaci mnoha typů akcí.
Přesto by se daly vytvořit takové tři kategorie, v rámci kterých je možné provozovat veškeré naše aktivity a zodpovědně s těmito kategoriemi pracovat. Jde o lepší ovládání času, lepší využívání energie a zvládání pozornosti. Při zkoumání podstaty produktivity jsem zjistil, že příliš mnoho tvrdé práce je vlastně kontraproduktivní, protože požadovanou výkonnost ničí. Tvrdá práce, nebo velmi mnoho podobné práce totiž jednoznačně hatí celkovou výkonnost, protože se tím člověk primárně okrádá o energii. Unavená mysl pracuje pomaleji než mysl bystrá. Zatížená mysl pracuje s větší chybovostí a tudíž je třeba vyšší míry kontroly než v případě mysli vyrovnané a odpočaté.
Pro jednodušší pochopení jde energii vnímat jako palivo. Palivo, které všichni tak dobře známe a doplňujeme do automobilů. Není palivo, auto nejede. Je málo paliva, jedeme šetrněji, abychom dojeli co nejdále. Máme plnou nádrž? To si občas dovolíme i zazlobit s plynovým pedálem, dáme motoru trochu více napít, protože se chceme do cíle dostat rychleji nebo alespoň s větším potěšením. Energie člověka ovšem funguje na úplně stejném principu. Jeden z nejlepších způsobů, jak dosáhnout konstantně požadovaných výsledků, nezbláznit se z množství práce a při tom té práce udělat mnoho je přeměnit některé naše opakující se chování na návyky. Zafixovat je do režimu dne nebo týdne jako něco neměnného a jejich proces zautomatizovat pomáhá uvolnit mysl právě v těch momentech, kdy danou činnost budete vykonávat.
Vrátím-li se přirovnáním k automobilu, tak pokud jedeme nějakou trasu prvně v životě a někdo nám bude měřit spotřebu nebo plynulost jízdy tak zcela jistě budeme mít horší výsledky, než když touto stejnou cestou budeme jezdit několik let, dnes a denně. Tu cestu budeme mít totiž najetou. Budeme mít vytvořený a zautomatizovaný návyk. Budeme lépe rozkládat energie, tím pádem lépe zvládneme čas a v danou chvíli dokážeme věnovat pozornost i třeba něčemu jinému. V celkovém kontextu to znamená, že nelze najít univerzální návod jak získat produktivitu, jak objevit produktivitu nebo jak být ze dne na den produktivní. Produktivitu, pokud má být v našem životě skutečnou hodnotou, musíme budovat. Postupně a vytrvale. Produktivita není o tom, kolik toho vyprodukujete, ale o tom, čeho nakonec dosáhneme!