Porušujte občas zažité vzorce - dělejte věci jinak!

Současné trendy sice stále častěji směřují k univerzálnosti, k optimalizaci, k unifikovanosti s argumenty aby bylo vše rychlejší, snazší, efektivnější a pochopitelnější. A bohužel se tyto metody často aplikují i v případech řízení osobního pracovního výkonu nebo pracovního stylu. Kdokoli se nechová podle jednotných („korporátních“) vzorců, je snaha ho vyčlenit nebo vlastně ani nezačlenit do týmu. Proč? Nikoli z obavy, že by narušoval tým svým přístupem a nikoli proto, že by mohl být neoblíbený, ale právě proto, že by zbytku unifikované společnosti mohl dotyčný ukázat, že tudy cesta nemusí vést, a že to lze dělat i jinak. To si ovšem společnost nechce dovolit a proto máme možnosti číst články o vhodném přístupu k organizaci práce, o vhodném postupu, o nevhodné komunikaci, o nevhodném chování, o vhodném projektu a nevhodném produktu.
Obecně to samozřejmě relativně funguje, společnosti dodržující dané rady bývají většinou úspěšné, i když pouze v rámci limitů. Limitů proto, že ostatní se také chovají podle stejných nastavených vzorců a tudíž vlastně není moc prostoru pro karambol, ale ani pro velký úspěch. A k tomu ještě přidejme fakt o různém osobním nastavení jedince. Ne každému vyhovuje striktní dodržování pravidel. Naopak, pokud někdo dostane, co potřebuje, může jeho pracovní výkon a výsledky naopak předčit všechny ostatní. Jen je třeba zaujmout jiný přístup.

Jistě jste někdy slyšeli například o seznamu úkolů. Seznamu toho, co máte v následujícím období udělat, aby bylo vše hotovo a práce vykonána. A přesto se vám i přes psaní a dodržování takového seznamu občas stane, že to nevyjde. Protože do toho zasáhne nějaká jiná aktivita nebo úkol. Co kdybyste zkusili jednou udělat něco jinak, proti proudu, naopak… Co takhle si sepsat seznam deseti činností, které dělat nemáte. Tento seznam vzít jako primární a od něj se odvíjet. Věřte, že ho budete dodržovat daleko striktněji než ten opačný, pozitivní seznam činností. Proč? Protože při jakémkoli porušení seznamu činností, které nemáte dělat, vám to ten seznam okamžitě vrátí, okamžitě se to do vaší práce promítne, okamžitě budete například ve skluzu, ve stresu nebo dostanete jiný úkol. A kdyby to někomu připadalo zvláštní, tak co – vy jste zodpovědní za svůj život a výkon.
Zajisté už jste také slyšeli o promiskuitě. Čas od času na ni lze mezi lidmi narazit. Mě tak napadá, že ta myšlenka není vůbec k zahození, když promiskuity využijeme v profesní sociální komunikaci. Pokud používáte sociální sítě ke komunikaci s okolním světem a navíc vás tento typ sociálních vztahů baví, jistě si přidáváte spousty různých sdílení a odkazů a vzájemných spojení profilů. Je samozřejmě skvělé, pokud jako bankéř máte na sociální síti v přátelích dalších 100 bankéřů, ale k čemu to je? Pravděpodobně mezilidsky zajímavější nebudete, protože stejných sto osob tam má oněch dalších sto osob, jste propojeni mezi sebou i když se třeba všichni neznáte, ale patříte k jedné skupině.

Pravděpodobně vám to ani nepřinese nové klienty do portfolia, protože se s nimi nespojujete a oni o vás tak nevědí. Zkuste na různých i profesních sociálních sítích spojovat s lidmi, se kterými profesně a třeba ani zájmově nemáte nic společného. S lidmi z úplně jiných oborů. Dělejte to navíc cíleně. Mějte jako bankéř ve svých propojeních cukrárny, autoopravny, krejčovské salony, knihkupectví, studenty, matky na mateřské dovolené nebo řidiče autobusů. Může to přinést nejen nové pracovní úspěchy a klienty do portfolia ale zároveň se o vás ví i v jiných kruzích. A pokud tito lidé z dané oblasti budou mít ve spojení pouze vás, pak je vysoká pravděpodobnost, že se o vás bude mluvit jako o prvních až bude někdo typ vámi nabízených služeb potřebovat. Proto říkám buďte promiskuitní v sociálních vztazích.
Porušujte občas zažité vzorce chování, i kdyby to mělo být jen na zkoušku.