TÉMA: MIGRAČNÍ KVÓTY - honba za hlasy voličů

Nezdá se mi, že bychom vedli nějakou hlubší a hlavně veřejnou diskuzi třeba nad naším systémem výběru migrantů, které bychom sem k nám přijali. Nevím, zda se někdo snaží veřejnosti představit systém integračních opatření, které by přijatí migranti museli dodržovat (třeba splnění jazykových zkoušek, rekvalifikace na zadaný obor práce apod.). Nemám pocit, že bychom se bavili nad tím, jak zrevidovat systém sociálních dávek a příspěvků, které by u nás migranti nárokovali. Nevidím ani debatu nad tím, jak řešit českým trestním právem zakázaný systém bigamie (dvou a víceženství), který někteří žadatelé o azyl praktikují a jak jej překlenout (nabízí se např. povolení přijetí jen těch žadatelů o azyl, kteří mají jen jednu ženu, což je jedině v souladu s českým právem). Nevidím diskusi ani nad tím, že přijetím azylantů, kteří jsou z převážné části muslimové, hrozí riziko, že jejich rozrůstající náboženská komunita bude na svoji činnost v rámci nediskriminace vyžadovat stejnou podporu státu, kterou mají ostatní náboženské komunity. Ani diskusi nad tím, jak nakládat s jejich případnou finanční, či jinou podporou ze zahraničí.
Samostatnou kapitolou pak jistě je systém zdravotní péče o migranty a žadatele o ochranu – ne že by nebyla jasná právní úprava a ne že by nebyla snaha ze všech stran jí dodržovat, ale přece jen jisté třecí plochy se zde také najdou. Ano, jistě migranti k nám mohou přijet s různými i exotickými nemocemi, mohou mít problémy s naším systémem prevence a očkování – pořád je ale pravděpodobnější, že si zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s migrací přivodíme my Češi sami, a to ve formě infarktu z rozčilování se nad zprávami v televizi.
O čem ovšem slyšet je, jsou výkřiky nad tím, jak nás chce EU odzbrojit, jak je třeba zřídit domobranu a jak je třeba chránit naše hranice.

Migrační krize se u nás často mediálně smrskává na problém přerozdělování na základě kvót. Samozřejmě, že to není řešení samo o sobě a ani nemůže být – fakt však je, že procesně se jedná o nástroj přijatý zřejmě bezvadně (a řekl bych, že se stejným směrem vydá i Soudní dvůr Evropské unie), byť se nám to třeba nemusí líbit. Nezapomeňme také, že se rozhodně nejednalo o boj „velcí versus malí“ – těžko nazvat Belgii, Rakousko nebo třeba Irsko velkými státy. Nejde ani o boj „noví proti starým“: Slovinsko asi také nelze nazvat „starým členem EU“. Jedná se o souboj nespokojených s těmi ještě více nespokojenými a ČR je v táboře těch nejvíce nespokojených.
Podle mého oněch cca 3 000 migrantů, kterých se přerozdělení do ČR (započítávám zde i náš dobrovolný závazek zmíněný níže) mělo týkat, nepředstavuje zásadní hrozbu a ani problém – minimálně ne ve chvíli, kdy bychom se řádně připravili a určili si podmínky. Naše vláda se ovšem ani k žalobě proti procesu přijetí kvót nepostavila – z toho tedy lze usoudit, že jejich existenci v zásadě schvalujeme, na rozdíl třeba od Polska, které původně v Radě EU kvóty schválilo, ale pak se připojilo i k žalobě. Koneckonců jsme na jejich základě po usnesení vlády ČR i několik málo uprchlíků přijali (Usnesení vlády ze dne 8. července 2015 č. 556, o realizaci přesídlování uprchlíků ze třetích zemí a dočasného výjimečného mechanismu a relokace uprchlíků z Itálie a Řecka). Vláda dne 8. července 2015 rozhodla o tom, že na naše území přijme v následujících 2 letech (červenec 2015 – červen 2017) dobrovolně 400 osob v rámci programu přesídlování ze zemí mimo EU a 1100 osob v rámci programu relokací z Itálie a Řecka. Následně bylo na Radě pro justici a vnitro dne 22. září 2015 kvalifikovanou většinou schváleno druhé relokační rozhodnutí, které určilo ČR povinnost relokovat dalších 1 591 osob z Itálie a Řecka. Celkem se tedy pro ČR mělo jednat o 400 přesídlovaných osob a 2 691 relokovaných osob. Předpoklady byl jasné – v roce 2016 přijmout 300 přesídlených osob a 942 relokovaných osob, letos pak 100 přesídlených osob a 1 749 relokovaných osob.

Tato čísla nejsou nová ani překvapující a pro úplnost dodejme, že k nim je třeba ještě připočíst nějakých těch pár stovek lidí, kterým je nějaká forma mezinárodní ochrany v ČR každoročně přiznána a jen těžko určitelný počet osob v rámci sloučení rodiny (Státní integrační program pro osoby s udělenou mezinárodní ochranou v roce 2016 a v letech následujících třeba přepokládal souhrnem s dalšími 750 osobami na rok 2016 pro obě tyto kategorie.).
Pak se ovšem 5. června 2017 vláda usnesla, že „Vzhledem k výraznému zhoršení bezpečnostní situace v Evropské unii a s ohledem na zjevnou dysfunkčnost systému relokací….“ Těžko soudit, bez informací – ještě v únoru vládní Zpráva o situaci v oblasti migrace ke dni 31. ledna 2017 konstatovala, že dochází ke zlepšování situace v oblasti kontroly migrantů a uzavírání jejich tras do EU.

Evropská komise se s ČR brzy bude soudit a za mne mohu říci, že se mi zdá velice pravděpodobné, že uspěje. Procesně i formálně asi SDEU vady neshledá, dysfunkčnost systému kvót pravda od stolu posoudit nemohu a jedná se asi o poslední stébélko naděje, které nám v naší obhajobě zbývá. Škoda jen, že pokutu, jejíž výše už se nasčítává, za nás nezaplatí nikdo z těch, kteří právní problematiku přetavili v politický boj o hlasy ve volbách.