Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Dnes už vám ve firmě nikdo neřekne, kdo byl „otcem“ pozoruhodné myšlenky. Snad ochota spolupracovníků finančně i organizačně se podílet na různých akcích. Faktem zůstává, že údržbář Semrád toho dokonale využil. „Budeme lepší, než závodní výbor,“ začal tvrdit a shánět spolupracovníky. „Chceme dávat odměny při narození dítěte, svatbě, promoci,“ a dalšími nejrůznějšími argumenty se snažil zdůvodnit svůj originální nápad. Přidali se Pepa a Jarda a nová „komise“ byla na světě.
Její činnost se od jiných komisí ve všem lišila, zejména její nově zvolený předseda Semrád. Zavedl si přesnou evidenci všech pracovníků v nástrojárně. Detailně věděl, kdo a kdy se narodil, přesně znal den porodu budoucích maminek i úspěchy a neúspěchy studentů ve studiu při zaměstnání a ve všech formách zvyšování kvalifikace. A tak mohl Semrád kdykoliv přicházet do nástrojárny s tradiční výzvou a nenašel se nikdo, kdo by mu finančně nepřispěl. Všichni věděli, že může nastat doba, kdy se i oni budou radovat z finančního „příspěvku“ tříčlenné komise.
Ta byla opravdu lepší než závodní výbor ve firmě. Odborová organizace se totiž ve své činnosti při poskytování odměn řídí právními předpisy, zejména sociálním fondem nebo fondem kulturních a sociálních potřeb. To však Semrádova komise nebrala na vědomí. Nezůstalo jen při porušování předpisů. Výběrčí šli tak daleko, že si část vybraných peněz ponechávali pro sebe. Za dva roky si přišli na pěkné peníze, přes sto tisíc korun.
Dnes už v nástrojárně nevybírají. Byli odsouzeni pro podvod k podmíněným trestům odnětí svobody a získané peníze museli všem pracovníkům vrátit. Současně byli poučeni o tom, že získávat citlivé a osobní informace od spolupracovníků v podobě životních a rodinných údajů je protizákonným zásahem do ochrany soukromí a museli se jim omluvit. To byla pro ně – lidumili – větší ostuda, než samotné soudní řízení.