Lektor Jan Kust vystudoval obor právo a právní věda na Právnické fakultě Západočeské univerzity (2005) a následně v roce 2006 úspěšně absolvoval studia na Sydney Australian Pacific College (AUS) v oboru ekonomie. Je uznávaným expertem na dějiny USA a patří mezi přední české amerikanisty. V rámci své vědecké činnosti pro Ústav práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE vydal v roce v roce 2013 odbornou publikaci Nejvyšší soud USA.
Bible tak o moderních právnících v našem smyslu slova nehovoří – Lukáš hovoří o „vykladačích zákona“ – v kapitole páté, verši 17, či o „znalcích zákona“ v kapitole čtrnácté, verši 3. V tomto smyslu však skutečně myslí spíše než na právníky na kněze či autority – znalce Mojžíšova zákona, který v sobě mimo jiné obsahuje i Desatero. Někteří autoři vychází z toho, že Ježíš vlastně Mojžíšův zákon boří a startuje novou sadu základních norem lidského chování, proto se vůči jeho znalcům – znalcům zákona musí ostře vymezit. Ježíšova slova však v tomto smyslu spíše než o nerušení stávajícího stavu hovoří o naplnění zákona.
Proto berou evangelia znalce zákona (starší překlady třeba užívají pojmu „zákoníky“) spíše jako prostředek k poukázání na nešvary tehdejší společnosti – na příklad v Evangeliu podle Lukáše v kapitole jedenácté ve verších 45 a 46 zazní[1]: „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“ Běda i vám znalcům zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.“
Stejně tak Matouš ve svém textu na několika místech poukazuje při citacích přímé řeči jednoho ze znalců zákona na to, že Ježíše „testuje“.
Bible tedy právníky jako takové nezmiňuje – kromě znalců zákona sice ještě hovoří třeba o odpůrcích, nebo také protivnících u soudu, které zmiňují jak Lukáš, tak Matouš (v kapitole dvanácté, verši 58 resp. kapitole páté, verši 25), kde oba nabádají, respektive Ježíš jejich prostřednictvím, aby se strany soudní pře dohodly, pokud možno smírem, ještě před tím, než k soudu vůbec dojde.
Jedinou postavou, která v bibli naplňuje znaky, které bychom dnes asociovali s právnickým povoláním je Tertullus – překladatelé projektu bible21 jej označují za „jistého řečníka“, ovšem v jiných překladech je uváděn přímo coby „právník“. Tertullus se objevuje v kapitole dvacáté čtvrté páté knihy Nového zákona, která se jmenuje Skutky apoštolů. Tato část Nového zákona popisuje i působení apoštola Pavla, včetně jeho zatčení v Jeruzalémě a soudní proces v Caesareji.
A právě zde vstupuje na scénu Tertullus, jakožto právní zástupce některých Židů v čele s veleknězem Ananiášem, kteří apoštola Pavla obvinili před představiteli římské správy, o čemž hovoří právě dvacátáčtvrtá kapitola Skutků apoštolů ve verších 1-9.
Tertullus zde v zastoupení svých klientů formuluje obvinění Pavla z mnohých zločinů. Celý proces s apoštolem je zajímavý a dají se o něm napsat mnohá pojednání, pro účely tohoto blogu ale snad až příliš netematických.
Tertullův vstup totiž ve Skutcích apoštolů vlastně končí hned prvním vystoupením před tehdejším judejským prokurátorem Marcem Antoniem Felixem, před kterým mimo jiné prohlásil následující: „… Shledali jsme, že tento muž je nesmírně nebezpečný. Jakožto vůdce té sekty nazaretských vyvolává nepokoje mezi všemi Židy po celém světě. Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a tak jsme ho zajali. Když provedeš výslech, sám se budeš moci přesvědčit o všem, z čeho jej žalujeme. ….“
Po následné obhajobě Pavla prokurátor jednání odročil, čímž role Tertulla v procesu končí. O této fázi procesu není ani známo, zda byl veden v latině či řečtině, o právníkovi Tertullovi se ale soudí, že byl původem Řek. V jeho řeči se také setkáváme poprvé v zaznamenané podobě s pojmem „sekta nazaretských“ – která má zjevně označovat křesťany. Na užití tohoto pojmu je podle některých autorů zajímavé to, že na rozdíl třeba od dalšího pokračování procesu, který je popisován ve Skutcích apoštolů dále, kde již Marcus Julius Agrippa[2] užívá označení „křesťan”, měl se Tertullus záměrně vyhnout „po právnicku“ užití termínu Christianoi – křesťané, který je v řečtině odvozen ze slova Christos (doslovný překlad hebrejského mašiah (mesiáš), „pomazaný“), čímž by Ježíše nepřímo označil za mesiáše.
Role jediného „právníka“ v bibli tímto výstupem končí – apoštol Pavel se poté přes opakovaná slyšení u Felixe, Agrippy i Porcia Festa[3] dostal po dvou letech až do Říma, kde byl odsouzen a popraven.
Další zmínku o právnících v bibli, alespoň pokud já vím, nenajdeme – přesto dvě z hlavních postav role podobné těm ze soudních procesů zastávají – Ježíš je na příklad Janovým listem označován za přímluvce – obhájce před božím soudem, stejně jako v Listu Římanům 8, zatímco ďábel – satan je zase v Janově zjevení popisován jako žalobce.
A pak že v bibli právníky nenajdeme! Chtělo by se snad až říci – oslavme výročí narození hlavního biblického právníka v klidu a v radosti.