Je jednatelem a společníkem společnosti NOVOSTORE s.r.o., která provozuje síť maloobchodních prodejen. Zároveň působí jako daňový specialista v oblasti daňového poradenství.
Dnem 15. srpna 2017 nabyla účinnosti novela zákona o pobytu cizinců, která měla zpřísnit podmínky pobytu cizinců v ČR a zejména omezit ekonomickou migraci. Změny umožní ČR pružně adekvátně reagovat na vývoj v rámci migračních toků a dalších případných migračních krizí.
Pokud by chtěli cizinci z třetích zemí, s výjimkou občanů Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska, v ČR legálně pracovat, musel by nejdřív požádat a dostat zaměstnaneckou kartu vydanou ministerstvem vnitra. Do roku 2014 mohli cizinci žádat o takzvanou zelenou kartu, která sloužila jako povolení k pobytu na území ČR za účelem práce. V současní době byl tento typ povolení zrušen a nahrazen zaměstnaneckou kartou. K její získání by museli cizinci splnit podle zákona různé podmínky a kritéria. Budoucí zaměstnavatelé taktéž musí splnit řadu zákonem stanovených podmínek. Musí předem získat oprávnění na danou pracovní pozici cizince zaměstnat. Toto učiní podáním hlášení volného pracovního místa na příslušnou krajskou pobočku úřadu práce. Po obdržení karty a nástupu do práce v ČR na cizince čeká řada dalších povinnosti a pravidel, které musí splnit a striktně dodržovat.
Cílem tohoto článku je shrnout některé základní povinností držitelé zaměstnanecké karty podle zákona o pobytu cizinců (dále jen zákon).
Podle § 42g odst.1) zákona se zaměstnaneckou kartou rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo na pracovní pozici, ke které byl udělen souhlas ministerstva.
Z definice zákona je patrné, že zaměstnanecká karta má tzv. duální charakter, tzn. že jeden dokument nahrazuje jednak povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a zároveň i povolení k výkonu práce. Žádost o vydání této karty si podá cizinec na zastupitelském úřadě ČR ve státě, jehož je cizinec občanem. V této záležitosti zamýšlel autor nad místem podání žádosti. I když má zaměstnanecká karta charakter povolení k pobytu, zákon výslovně nepřipouští na rozdíl od podobných typů povolení k dlouhodobému pobytu místo podání v jiném členském státě EU, kde má cizinec platné pobytové oprávnění.[1] Je to zřejmě důkaz toho, že na tento typ pobytového oprávnění chce zákonodárce nastavit přísnější parametry. V případě prodloužení nebo změny zaměstnavatele si podá na místě příslušném krajském pracovišti ministerstva vnitra.
Povinnosti pro držitelé těchto karet ukládá zákon velmi striktně. Z definice dle § 42g odst. 1) vyplývá, že výkon zaměstnání je vázán u konkrétního zaměstnavatele ke konkrétní pracovní pozici, ke které byl udělen souhlas ministerstva. Dále podle § 42g odst. 8) platí, že zaměstnání cizince na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele podléhá předchozímu souhlasu ministerstva. Zákonodárce je v tomto ohledu nekompromisní a určuje jasný mantinel. Cizinec smí pracovat pouze pod dohledem ministerstva. Tímto chce zákonodárce mít kontrolu nad trhem práce v tuzemsku. V praxi nastává docela často taková situace, když v rámci pracovněprávního vztahu přemění zaměstnanec pracovní pozici dle povelu svého zaměstnavatele. Tím se podvědomě vystavili obě strany jak zaměstnance, tak zaměstnavatele pod hrozbou sankce ze strany ministerstva vnitra. I takové změny samozřejmě dle § 42g odst. 1 zákona podléhá souhlasu ministerstva. Další situace, do které se v praxi dostávají poměrně často je, když cizinec-zaměstnanec rozhodl uzavřít se svým zaměstnavatelem nad rámec pracovní smlouvy dohodu o provedení práce, tj. dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr. I taková dohoda ze zákona musí být předem schválená ministerstvem.
Porušení striktních uvedených ustanovení se považuje za výkon v rozporu se zaměstnaneckou kartou a tudíž výkon nelegální práce, která je bezpochyby jeden z nejzávažnějších přestupků v oblasti pracovního práva. Podle § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je nelegální prací práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanou podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet. Sankce za takový přestupek stanoví § 139 odst. 1. písm. c) a d) a § 139 odst. 3 písm. c) a e) téhož zákona. Finanční pokuty v těchto případech mohou být uložené až ve výší 100.000 Kč pro zaměstnance a až 5 milionů Kč pro zaměstnavatele.
Navíc, v návaznosti na § 46e a § 37 odst. 1 písm. b) zákona zruší ministerstvo platnost zaměstnanecké karty, pokud cizinec neplní na území účel, pro který byla zaměstnanecká karta udělena. Opakované porušení tohoto zákona vykonáváním nelegální práce může být posouzena jako nesplnění účelu pobytu na území, čili výkon zaměstnaní bez povolení. K takovému názoru došel Krajský soud v Plzni ze dne 31. 8. 2015, č. j. 30 A 24/2014–96, který rozhodl, že dikce zákona o pobytu cizinců je jasná a nekompromisní a ministerstvo cizinci neudělí dlouhodobé vízum, jestliže je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 Azs 59/2015-37, v odůvodnění uvedl: „Nutno v této souvislosti uvést, že tzv. „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ je postavena na úroveň takovému jednání či chování cizince, že jeho pobyt na území není v zahraničněpolitickém zájmu České republiky. Je postavena na roveň též jinému, právní předpisy České republiky porušujícímu či nevyhovujícímu chování cizince.
Podle rozhodnutí NS 6 Azs 258/2015–44 je cizinec tak povinen na území České republiky pobývat toliko s cílem plnit jeden z konkrétních účelů aprobovaných zákonem o pobytu cizinců, který je rovněž povinen po celou dobu povoleného pobytového oprávnění konzumovat.
Ze shora uvedeného se dá shrnout, že bez souhlasu ministerstva ve věci změny pracovní pozice, změny zaměstnavatele se vystavují zúčastněné strany docela velké sankce a citového vypětí, zvlášť ze strany cizince-zaměstnance v podobě zrušení zaměstnanecké karty.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 28.08.2013, č.j. 8 As 93/2012–41 konstatoval: Předchozí pravomocné rozhodnutí o spáchání přestupku není nezbytnou podmínkou pro uložení správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců, ale ani mu nebrání (viz např. rozsudky ze dne 26. 9. 2012, čj. 8 As 28/2012 – 33, ze dne 21. 12. 2011, čj. 2 As 76/2011 – 60, nebo ze dne 23. 2. 2012, čj. 9 As 102/2011 – 80). Správní orgán rozhodující o uložení správního vyhoštění je oprávněn učinit si sám úsudek o tom, zda byly naplněny podmínky stanovené v § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců. Skutečnost, že se stěžovatelem nebylo vedeno řízení o přestupku podle § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, proto neznamená, že by mu nemohlo být uloženo správní vyhoštění za jednání, které lze charakterizovat jako výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti.
Jako poznámky pod čárou by rád autor podotknul, že není docela jasný úmysl zákonodárce, jaké mantinely obecně postavili pro tuto skupinu držitelů zaměstnanecké karty. V oblasti pracovního práva je prima facie zjevné, že ministerstvo vnitra dostalo úkol mít plně pod kontrolou situace související se zaměstnáním cizinců disponujících zaměstnaneckými kartami. Z pohledu příjmů fyzických osob je patrné, že držitelé zaměstnanecké karty nesmí mít žádné jiné příjmy ze závislé činnosti než ty, co dovoluje ministerstvo. Otázka ale zní, je cizinec oprávněn podnikat jako vedlejší činnosti na základě živnostenského oprávnění? V praxi se zatím autor nesetkal s držiteli, kteří mimo pracovní doby dle pracovní smlouvy navíc podnikají. Důvod je možný ten, že zřejmě kvůli nekompromisní dikci zákona mají určité obavy ze ztráty zaměstnanecké karty, tudíž ztráty povolení k pobytu na území ČR a následně by byli vystavení pod hrozbou sankce vyhoštění dle § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Autor zastává jiný názor, pokud by nebylo v zákoně výslovně zakázáno, a ono skutečně v zákoně zakázáno není, tak by nemělo být potrestáno.