Neurčité právní pojmy mohou být úskalím prakticky všech právnických profesí. Máme-li na mysli výklad neurčitého právního pojmu a srozumění se s jeho obsahem, hovoříme o přiměřeném užití volné úvahy, která je zaměřena na skutkovou podstatu pojmu a její vyhodnocení, jenž neodporuje zásadám logiky a má dostatečnou oporu ve zjištěných skutečnostech. Nástrojem k dosažení tohoto postupu jsou praktické zkušenosti, právní cit, druhy a metody výkladu a právní argumentace. Cílem je úspěšný výklad, tedy přiřazení správných znaků pojmu a akceptace ostatními. Jinými slovy obstát ve sporu.
"V moderním právním státě je odmítána možnost neomezené volné úvahy. Neurčitý právní pojem nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Častými zástupci tohoto institutu jsou "veřejný zájem" či "veřejný pořádek". Zákonodárce vytváří prostor veřejné správě, aby zhodnotila, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého právního pojmu či nikoli. Ovšem naplnění obsahu neurčitého právního pojmu pak s sebou přináší povinnost správního orgánu rozhodnout způsobem, který norma předvídá. Při interpretaci neurčitých právních pojmů se uvážení zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její hodnocení.[1] Naproti tomu u správního uvážení je úvaha orientována na způsob užití právního následku (např. vyslovit zákaz určité činnosti). Zákon tedy poskytuje volný prostor k rozhodování v hranicích, které stanoví. Tento prostor bývá vyjádřen různě, např. alternativními možnostmi rozhodnutí s tím, že je na úvaze správního orgánu, jak s těmito možnostmi naloží, nebo určitou formulací ("může", "lze"); s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek. Úprava může být kombinována právě s použitím neurčitých pojmů, které zpravidla diskreční pravomoc omezují."[2]
"Na normu nelze pohlížet jako na "právní", pokud není formulována s dostatečnou přesností, která umožní, aby občan reguloval své chování, musí být schopen – v případě potřeby na základě odborné rady – předvídat v rozsahu odpovídajícím okolnostem důsledky, které může příslušná činnost vyvolat. Tyto důsledky nemusí být předvídatelné s absolutní jistotou: zkušenost ukazuje, že toho dosáhnout nelze. Když si přejeme co nejvyšší jistotu, může to s sebou nést značnou nepružnost a právo se musí umět vyrovnat s měnícími se okolnostmi. Proto je nevyhnutelné, že mnoho právních předpisů se vyjadřuje v termínech, které jsou více či méně neurčité a jejich interpretace a aplikace je věcí praxe."[3]
"Veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce (typicky např. o vyvlastňování), a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit. Z těchto důvodů je zjišťování veřejného zájmu v konkrétním případě typicky pravomocí moci výkonné, a nikoliv zákonodárné. ... Tyto okolnosti ani v zákonodárném procesu zjistit nelze, neboť zákonodárství není vybaveno prostředky pro posuzování individuálních případů se všemi jejich souvislostmi a důsledky."[4]
"Správní uvážení podle § 14 zákona o azylu[5], upravující možnost udělení azylu z humanitárního důvodu, nesubsumuje interpretaci pojmu "případ hodný zvláštního zřetele". Určení významu tohoto neurčitého právního pojmu a podřazení skutkových okolností případu pod něj musí Ministerstvo vnitra promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany."[6]
"Pokud se Nejvyšší správní soud ve svých judikátech vyslovil k otázce výkladu § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů[7], včetně výkladu neurčitého právního pojmu "důležitý zájem služby", jsou tyto závěry v rozhodovací soudní činnosti soudů nižších stupňů aplikovatelné bez ohledu na to, o jaký bezpečnostní sbor se jedná, respektive jaký režim služby tento bezpečnostní sbor vykonává."[8]
"Hranice mezi pornografií, materiálem se zákonem nedovolenými prvky pornografie a erotikou není nijak jasně vymezena, je nestálá a odvíjí se od kulturních, náboženských a jiných zvyklostí společnosti i od osobních zkušeností každého jedince. Pornografií se rozumí především znázorňování lidského těla či sexuálního chování, vytvořené především s cílem podněcovat sexuální pud. Jako pornografické se zpravidla označují pouze materiály, které překračují morální normy společnosti a vzbuzují u výrazné části stud, slabší formy podobných zobrazení se v takovém případě označují jako erotika. Erotika naopak nezobrazuje lidskou sexualitu jako dominantní motiv, může sexuálně vzrušovat, není to však její primární cíl, takovéto vzrušení není primární a záměrné, erotika nepřekračuje soudobé standardy společnosti."[9]
"Výklad pojmu "lesní výroba" jakožto neurčitého právního pojmu, učiněný správním orgánem, je podroben přezkoumání správním soudem. Nepostačí proto, že správní orgán sice nějakou činnost podřadí pod neurčitý právní pojem, jestliže také neobjasní jeho význam a spokojí se s konstatováním, že daná činnost uvažovanému pojmu odpovídá. Soudu musí být umožněno přezkoumat, zda úvaha odpovídá zákonu, zda k ní byly opatřeny postačující skutkové podklady a zda jejich hodnocení odpovídalo logickým pravidlům, např. zda a kterou činnost žalobce, zřejmou z výpisu z obchodního rejstříku, lze pod takto řádně vyložený pojem subsumovat. Jestliže takový přezkum možný není, je rozhodnutí v naznačených směrech pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné."[10]
"Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není povinna vymezovat neurčitý právní pojem "objektivní a vyvážené informace" uvedený v § 31 odst. 2 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání[11], neboť obsah tohoto pojmu je obecně známý, a tedy dostatečně srozumitelný již z jeho jazykového vyjádření. Postačí proto, je-li z odůvodnění rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zřejmé, v čem konkrétně neobjektivita a nevyváženost odvysílaného pořadu spočívala."[12]
"Pojem "neprodleně" užitý v § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nelze považovat za neurčitý právní pojem, ale je nutno jej vykládat ve smyslu obecného základu jazyka, v němž znamená "bez zbytečného prodlení", "ihned", "okamžitě", "bez meškání" apod. Lhůtu takto určenou je tak třeba počítat na dny, maximálně týdny."[13]
Existuje nepřeberné množství neurčitých právních pojmů. Pokud si ty shora vyložíme a okleštíme o jejich jednotlivá specifika, zbyde nám to, co býti má, tedy základ pro interpretaci neurčitých právních pojmů.
Výklad neurčitého právního pojmu musí tedy splňovat následující podmínky:
Jedná se tedy o podmínky v prvé řadě kladené na ústavodárce (zákonodárce), poté na aplikující správní orgán a soud (správní či občanskoprávní a další obecné soudy, Ústavní soud). Vyňaty nejsou ani soukromé osoby právní, např. advokáti, soudní exekutoři. Všechny tyto podmínky zahrnují obecný způsob nebo proceduru v nahlížení na neurčitý právní pojem, který se kauzálně odlišuje (mimo typové znaky). Ovšem k výkladu neurčitého právního pojmu je zapotřebí něčeho navíc. Kromě praktických právních zkušeností je to právní cit. Praxe a právní cit ovšem nejsou jediné, čím by měl být veřejný orgán (popř. soukromé osoby práva) vybaven. K právnímu citu se přidružují pravidla právní interpretace a argumentace, která v prvé řadě jsou spojována k celému či části právního předpisu.[14]
V jednotlivostech je lze použít i k výkladu neurčitých právních pojmů a dokonce samostatně i ke správní diskreci. Podle mého názoru to není vyloučeno, neboť z povahy (předmětu) právního předpisu a tedy jeho výkladu a aplikace (argumentace) lze dovodit jak smysl neurčitého právního pojmu (směr správní úvahy k výkladu neurčitého právního pojmu, tj. kombinace s neurčitým právním pojmem) tak směr samotné správní úvahy ubírající se mimo neurčitý právní pojem (bez kombinace s neurčitým právním pojmem). Praktické znalosti spolu s právním citem za použití interpretačních a argumentačních pravidel přikládají význam znakům. Právně intepretovat lze každý jazykový výraz, např. právní předpis nebo třeba smlouvu. Domnívám se, že právně intepretovat je možné i konkludentní úkon buď samotný, nebo i v souvislosti s neurčitým právním pojmem, tedy jazykovými znaky vyjádřený konkludentní čin.
Interpretaci přisuzuji dvojí funkci: kognitivní neboli poznávací (tu má vždy), jejíž složkou je funkce přídatná (přiřazování významu čili "správného" nebo "subjektivně žádoucího" smyslu neurčitému pojmu) a pak represivní neboli odstraňovací (odstraňování nejasností, tzv. nehodící se škrtněte). K nim přiřazuji funkci analytickou, neboť analýza je výslednicí právně žádoucího, nežádoucího (in legem, praeter legem, contra legem) a chtěného či nechtěného (subjektivně přiřazeného právního významu dle právního citu).
Z hlediska právní relevance se rozlišuje několik druhů interpretace; těmi nejobvyklejšími jsou následující:
1)výklad autentický
2)výklad soudní
3)výklad právně závazný
4)výklad vědecký
5)výklad konstantní
Z hlediska neurčitých právních pojmů lze je využít všechny.
Výklad autentický neboli legální je výkladem obecně závazným, ať již přímo z právního předpisu nebo zprostředkovaně formou správního aktu či smlouvy. Tento výklad bych klidně označila za doslovný nebo restriktivní, neboť není možné právní pojem vykládat extra legem, in fraudem legis, nýbrž pouze in legem (ex lege).
Výklad soudní poskytuje k interpretacím jiných orgánů měřítko v podobě judikatury a i když je judikatura kauzálně v neurčitých právních pojmech rozmanitá a odlišuje se, lze v ní najít jednotný přístup a východisko. Výklad soudní bych označila jako výklad buď doslovný nebo restriktivní, s ohledem na kauzalitu.
Výklad právně závazný je výkladem působícím in partes, tedy závazným výkladem mezi stranami a vzhledem k jednotlivým případům zde opět působí jistá míra extenzivity a restrikce.
Výklad vědecký neboli doktrinální je podáván právní vědou a působí na rozhodovací praxi správních orgánů a soudů; správní orgány a soudy se jím řídí nebo se k němu přiklání v procesu rozhodování. Výklad vědecký bych ohodnotila jako extenzivní, zřídka jako doslovný.
Konstantní výklad je výklad stabilní nebo ustálený, čímž se opět dostáváme k judikatuře soudů, ale i rozhodovací praxi dalších veřejnoprávních orgánů (institucí).
K druhům interpretace se řadí její metody:
1)metody gramatické
2)metody logické
3)metody systematické
4)metody historické[15]
Při výběru metod pomůže správnímu orgánu základní princip posuzování (interpretace, argumentace) neurčitého právního pojmu (viz výše), tzn. že "u neurčitých právních pojmů je uvážení správního orgánu zaměřeno na skutkovou podstatu a její vyhodnocení a soud posuzuje, zda tato úvaha správního orgánu neodporuje zásadám logiky a má dostatečnou oporu ve zjištěných skutečnostech."
K přidělení významu nebo naopak k vyloučení nejasností bychom tedy obecně u neurčitých právních pojmů použili metody gramatické a logické. Uvažovala bych o výkladu systematickém, neboť z umístění pojmu v právní normě (část, díl, oddíl, jednotlivá ustanovení, věty, sousloví apod.) můžeme dovodit jeho význam, a to nikoli z hlediska interpretace tohoto pojmu, ale z hlediska interpretace právního předpisu, tedy z hlediska síly pojmu. Jde o to zhodnotit, na kolik si pojem v právní normě (v konkrétním ustanovení či větě) stojí, na kolik je mu přikládán důraz, na kolik s ním právní norma počítá.
Interpretovaný právní pojem bychom měli nějak zhodnotit. Podle mého názoru interpretaci zhodnotíme jedině tak, že ji vyargumentujeme a budeme vést spor. Argumentací se rozumí odůvodňování vlastního přesvědčení o něčem, o čem si myslíme, že je správné s úmyslem nebo bez úmyslu přesvědčit ostatní. Argumentace sama o sobě musí být přesvědčivá zvláště pro nás, neboť my se opíráme o vlastní přesvědčení správnosti (jasnosti). Začínáme se na naši interpretaci dívat jinýma očima, očima druhé strany, očima našeho kritika a objektivně (konstruktivně) ji pokritizujeme z hlediska výslednice interpretace, tj. pojmu, který byl interpretován, z hlediska jeho obsahu, tj. významu (znaků), který jsme pojmu přiřadili, a z hlediska právní normy. Poté co kriticky zhodnotíme vlastní význam pojmu, měli bychom se pustit do rozhovoru s jinými. Disputace má různé formy; nicméně neznamená jen souboj o určitou tezi s cílem dokázat nebo vyvrátit její pravdivost, ale může směřovat i k rozpravě o více alternativách, z nichž jedna nebo více může být správných. Pokud dojdeme k závěru o jedné a správné možnosti, spor je skončen. Pokud shledáme více možností, opět se vracíme k interpretaci a k přiřazení významu (znaků) pojmu za použití praktických zkušeností, právního citu, druhů a metod výkladu. Nutno dodat, že použití těchto nástrojů je zaměřeno na skutkovou podstatu a její vyhodnocení, na zásady logiky a na dostatečnou oporu ve zjištěných skutečnostech. Proto z více alternativ vybíráme jen ty nejvhodnější a při výběru se opět řídíme argumentačními pravidly.
[1]U neurčitých právních pojmů se vyskytuje uvážení, které je zaměřeno na skutkovou podstatu a její vyhodnocení. Soud ve správním soudnictví posuzuje především, zda tato úvaha správního orgánu neodporuje zásadám logiky a má dostatečnou oporu ve zjištěných skutečnostech. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. října 2008, č.j. 8 As 56/2007-151, publikovaného pod č. NSS 2506/2008, [cit. 2018-06-17]. Dostupného online a v automatizovaných systémech právních informací.
[2]Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. července 2004, č.j. 5 Azs 105/2004-72, publikován pod č. 375/2004 Sb. NSS, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[3]Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Rekvényi versus Maďarsko ze dne 20. května 1999, č.j. 25390/94 (II.), publikován pod č. 1/2000 SbREs., [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[4]Tím, že Parlament v zákoně označil rozvoj a modernizaci konkrétní vodní cesty za veřejný zájem, nedodržel požadavek obecnosti právního předpisu, aplikoval neurčitý právní pojem v konkrétním případě, a zasáhl tak do pravomoci svěřené moci výkonné. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04, publikovaného pod č. 130/2005 Usn., [cit. 2018-06-17]. Dostupného online a v automatizovaných systémech právních informací.
[5]Podle § 14 zákona o azylu "jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu."
[6]Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2014, č.j. 45 Az 9/2014-95, publikován pod č. SR 4/2015, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[7]Za službu přesčas se považuje služba vykonávaná nad základní dobu služby v týdnu mimo rámec směn.
[8]Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015, č.j. 11 Ad 20/2012-66, publikován pod č. NSS 7466/2015, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[9]Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2007, č.j. 5 As 32/2007-83, publikován pod č. 2362/2011 Sb. NSS, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[10]Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 1998, č.j. 6 A 85/96-24, publikován pod č. SJS 972/2002, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[11]Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.
[12]Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2009, č.j. 7 As 43/2008-97, publikován pod č. NSS 510/2009, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[13]Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č.j. 9 Ca 144/2007-27, publikován pod č. 1826/2009 NSS, [cit. 2018-06-17]. Dostupný online a v automatizovaných systémech právních informací.
[14]Možná, že praktické zkušenosti, interpretační a argumentační schopnosti jsou součástí právního citu.
[15]Do výkladu systematického se řadí tzv. argumentum a rubrica, podle kterého, pokud se právní předpis člení na části, díly, oddíly apod., označené záhlavím neboli rubrikou, právní norma zařazená pod touto rubrikou se týká jen toho, co je v rubrice označené. Výklad logický se dále člení na argumenty, a to argumentum a contrario (důkaz z opaku) tedy tzv. argumentum per eliminationem (výklad vylučovací), argumentum a fortiori, argumentum per analogiam (argumentum a simili), který se dále člení na argumentum per analogiam legis a per analogiam iuris a následuje argumentum reductione ad absurdum.
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.
Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.
