Rybník je stavbou, která v krajině plní celou řadu produkčních i mimoprodukčních funkcí. Kromě nesporného významu estetického jsou u nás rybníky nedílnou součástí krajiny, patří mezi tzv. významné krajinné prvky. Zadržují vodu (retenční funkce), ovlivňují mikroklimatické podmínky a v neposlední řadě mají v dnešní člověkem silně pozměněné krajině nezastupitelnou funkci biologickou. Jsou též zdrojem lesního a zemědělského hospodaření, díky čemuž se také stávají nástrojem ochrany přírody a krajiny. Rybníky mohou být posazeny v nížinách, vrchovinách, nebo ve vysoké nadmořské výšce. Mohou být polní, luční, lesní, návesní, v zástavbě. Stejně tak mohou být kaprové a pstruhové. Rybníky mohou být závlahové, biologické, požární, rekreační, zámecké a parkové a vodárenské. Je nesčetně mnoho rybníků, různých rozloh, různých funkcí, pro různý účel. Můj příspěvek začíná historií rybníků a rybníkářství obecně, poté pro Čechy a Moravu. Pro větší názornost a snad i přehlednost, člením rybníky do jednotlivých krajů a lokalit.
V historii lidstva se první zmínky o rybnících objevují v Číně, a to již 2300 let př. n. l. V období 700 let př. n. l. byly v Palestině a v Egyptě budovány rybníky napájené kanály. V 1. století n. l. Řekové a Římané budovali vodní nádrže jako součást vodovodů. Římané rovněž stavěli rybníky napájené mořskou vodou. První mělké nádrže, jejichž úkolem bylo zadržování vody, budovaly tyto nejstarší civilizace a důvodem jejich výstavby byla potřeba zavlažovat zemědělskou půdu v obdobích sucha. Nepochybně také sloužily jako zásobárna vody pro obyvatelstvo. Prvním "projektantem" byla sama příroda, která si razila cestu přes prameniště, jezera, zátoky i slepá ramena řek.
Prvními staviteli jakýchsi "prarybníků" na našem území byli ve 3. a 4. století n. l. keltští prospektoři, kteří na Šumavě, v Českomoravské vysočině a v moravském Podyjí hledali zlato a další cenné kovy. K rýžování a plavení vytěžené rudy bylo zapotřebí spousty vody a za účelem jejího zadržení budovali jednoduché umělé nádrže. Jednou z dovedností Slovanů, kteří v 6. století přicházejí z bažinaté oblasti dnešního rusko-polského pomezí, je lov ryb a jejich uchovávání ve stojatých vodách umělých jezírek či slepých říčních ramen nebo potoků. Těmto prvním vodním dílům říkají "stavy". Vedle chovu ryb tato jezírka slouží i k obraně sídel a jako zásobárna vody.
Stavy obyčejně vznikaly na menších vodních tocích, které lidé jednoduše přehradili krátkou, často do rybníka vypouklou hrází, pravděpodobně bez vypouštěcího zařízení. Ta vzdula vodu potoka či říčky a tak vytvořila malou vodní nádrž. Tyto nádrže jsou v historických pramenech nazývány jako „obstaculum“.
První historický údaj, v němž se objevuje pojem "rybník-rybníček", pochází již z konce 10. století. V té době s největší pravděpodobností existovala mezi několika vesničkami a osadami poblíž Prahy, osada Rybníček. Jméno této osady, která se připomíná již roku 993 se zachovalo dodnes v názvu ulice "Na Rybníčku" poblíž Karlova náměstí.
Další zmínku přináší Kosmova kronika česká v dodatku o založení Sázavského kláštera. V kronice se píše, že kníže Oldřich daroval klášteru "okolní zemi až k lesu Strnovníku, též ves Skramníky, jeden rybník a slup k lovení ryb, koupenou za 100 denárů, témuž opatu a jeho nástupcům pro spásu své duše k věčnému držení". Obecně lze říci, že část rybníků je pozůstatkem někdejších jezer, další vznikly při vysušování a osidlování krajiny. Některé z nejstarších rybníků vznikly zcela náhodně, např. Žďár u Nových Hradů v povodí Malše. Vodní nádrže u nás také vznikaly jako součást hornického a sklářského podnikání. Velké množství těchto nádrží postupem času zaniklo, některé z nich byly obnoveny nebo přebudovány na rybníky.
Historie českého rybníkaření sahá hluboko do začátku 12. století, ale to pravé přeměňování naší krajiny ve velkém nastalo v 15. a 16. století za rodů Pernštejnů, Rožmberků a Schwarzenbergů.
První rybníky v Čechách vznikaly mimo dnešní hlavní rybniční pánve, tedy Třeboňsko, Českobudějovicko a Pardubicko. Důvodem bylo, že technologie prvních stavitelů neumožňovala pouštět se do rozsáhlých rybničních staveb. Rozmach rybníkářství nastává za vlády Jana Lucemburského, neboť podle jeho nařízení měla mít každá ves svůj rybník, tzv. návesníček.
Naše nejstarší rybníky nemůžeme hledat mezi slavnými díly rybničních soustav. Našli bychom jen malé nenápadné rybníčky "zapadlé" někde v lukách, snad na pozemcích někdejších klášterních panství. Řada takových rybníčků zdobí naši krajinu; velmi pravděpodobné je, že sloužily jako obranný prvek hradů, hradišť a tvrzí.
Pomineme-li zmínku o vzniku rybníka Žďár u Nových Hradů z roku 1221 a o rybníku Ratmírov na Jindřichohradecku z roku 1225, je nejstarší přesně zaznamenanou zprávou z našich zemí dokument, týkající se rybníka Opatského (nyní Branského), který založil v místě starého konventu kláštera ve Žďáru nad Sázavou opat Vinrich z Waldsassenu v roce 1263. Od pol. 14. století přibývá tolik zpráv o zakládání rybníků, že je možné toto období označit za významnou rozvojovou fázi rybníkářství.
Zásah veřejné moci do zakládání rybníků známe z doby Karla IV., ve formě návrhu zemského zákoníku "Majestas Carolina", ve kterém uložil stavům i královské komoře "pilně stavěti rybníky, aby království naše české mělo hojnost ryb a vodních par." I když "Majestas Carolina" nebyl jako zákon přijat, byl respektován a vrchnosti začaly podle něj stavět rybníky, neboť viděly, jak obrovský užitek plyne z rybničního hospodářství. Za Karla IV. bylo podporováno rybníkářství a lepší hospodaření s vodou i z královských prostředků.[1]
Zemské desky se zmiňují o rybnících, rozšířených v moravských krajích od pol. 14. století. Již v roce 1087 jsou zaznamenána na statcích kláštera Hradiště u Olomouce dvě "vivaria piscium", která se jmenovala Vydoma a Tekalec. O tom, že již třebíčský benediktinský klášter (založen v roce 1101) zakládal rybníky, svědčí jména některých z nich, např. Opatůvka nebo rybník Opatský.
Nádrže z poč. 13. století představovaly již umělé akumulace se stálým přítokem a odtokem vody, do nichž byly dávány ryby, aby odrostly. Jejich význam byl tedy chovatelský. Z roku 1227 se dochoval dopis krále Přemysla Otakara I., ve kterém povoluje opatu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma zakoupit zboží „Lovětín“ a zřídit si tam rybníky a mlýny v libovolném množství. Z roku 1306 pochází zmínka o rybnících pod Brnem, ze 14. století zmínka o rybnících na statcích kláštera svaté Kateřiny v Olomouci.
Nejstarší písemná zmínka o rybnících na Břeclavsku pochází z listiny Jana Lucemburského z roku 1332, v níž se potvrzují Hartneidovi z Lichtenštejna výsady a práva k jihomoravskému majetku se všemi "...vodami, rybníky, rybolovy...".
V 1. třet. 14. století se datuje vznik Mikulovsko-lednické rybníkářské soustavy, založené na panství Lichtenštejnů. V roce 1396 je známa písemná zmínka o opravě rybníka Měnínského (Nesytu) markrabětem Joštem. Velmi staré jsou také kořeny rybníkářství v oblasti Pohořelic, které sahají až do 12. až 13. století. Vilémem a Janem z Pernštejna zde byla v 1. pol. 16. století založena rybniční soustava Pohořelická.[2] Skutečný rozmach rybníkářství na Pohořelicku nastal koncem 15. a v 1. pol. 16. století po vybudování náhonu, který napájel vodami řeky Jihlavy stávající a nově vznikající rybníky. K největším rybníkům patří Starý, Lenovický neboli Novoveský a Vrkoč.
Nejstarší dochované zprávy o vodohospodářském významu rybníků jsou uvedeny v listině z roku 1344 vydané olomouckým biskupem Janem Volkem, zakladatelem kláštera benediktinek v Pustiměři. Zřizování rybníků souviselo také s hromadným budováním vodních mlýnů a nezbytných náhonů. Pravděpodobně od pol. 14. století docházelo k rozvoji rybníkářské specializace, o níž jsou první zprávy zaneseny v urbáři statků olomouckého biskupství.[3]
Co se dnes rozumí pod pojmem "rybník"? Mnoho autorů se v definování tohoto pojmu rozchází, ale zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, rybníkem rozumí "vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a ostatními technickými zařízeními."
Na území České republiky máme mnoho ať již známých či známějších nebo méně známých či úplně neznámých rybníků. Z řad těchto umělých vodních děl existuje ve všech krajích několik zástupců, jejichž velikost je různá, od stovek hektarů po stovky čtverečních metrů. Některé leží v otevřené krajině, jiné jsou sevřeny kopci a lesy. Pojďme se na některé z nich podívat.
Sever Prahy nepatří mezi rybníkářské oblasti, přesto se zde pár rybníků nalézá. Příkladem je rybník v obci Přemyšlení, ale také sousední Drahanský potok, který napájí malý návesní rybník v Dolních Chabrech a pak svádí vodu do čističky odpadních vod na kraji Drahanského údolí. Vodu také pomáhá čistit Biologický rybník v Čakovicích. Západní okraj Prahy je na rybníky bohatší. Již velmi pěknou soustavu rybníků přivádí do Prahy Litovický potok. Za zmínku určitě stojí rybníky Bašta,Kalý rybník neboli Kala a Litovický rybník. Jedná se o soustavu hostivických rybníků, které jsou od roku 1996 přírodní památkou. Litovický potok míří od rybníků přes rybník Strnad a retenční nádrž Jiviny do Liboce, kde napájí Libocký rybník. Do Strnada přitéká potok z Velkého rybníka. U bývalého Dubového mlýna potok napájí náhonem Dubový rybník. Pod Břevnovským klášterem se nachází dva rybníky: Velká Markéta a Malá Markéta. Ukázkou novodobé vodní nádrže je Nepomucký rybník v Nových Butovicích.
Žehrovka protéká chráněnou krajinnou oblastí Český ráj, kde napájí několik krásných rybníků. U Žehrova přitéká do Středočeského kraje a pokračuje na západ po kraji obce Žďár. Cestou přibírá zleva Arnoštický potok, který odvodňuje skupinu 11 rybníků mezi Příhrazy a Žehrovem. Větší z nich je Hájenský rybník, Horní rybník a Dolní rybník. Solitérní rybník pod lesem nese příznačný název Oběšenec. Posledním a největším rybníkem na Žehrovce je rybník Žabakor s velkými rákosinami a několika ostrovy. Spolu se sousedním Oběšencem a mokřadní loukou je chráněn přírodní rezervací Žabakor.
V současnosti největší rybník České republiky, Rožmberk (489 ha), je velkolepým dílem Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který konstatoval: "Zřídím rybník k oslavě jména rožmberského tak veliký, aby mu v celém království českém nebylo rovno." Prosazení takovéto stavby nebylo vůbec jednoduché. Se stavbou rybníka v letech 1584-1590 probíhala současně regulace Lužnice vytvořením tzv. Nové řeky. Voda z Lužnice byla novým 13 km dlouhým korytem svedena do Nežárky, což mělo umožnit regulaci vody zejména při povodních. Na stavbě mohutné, 2430 metrů dlouhé a 11,5 metrů vysoké sypané hráze Rožmberka se podíleli profesionální rybníkáři i poddaní. Rožmberská kronika hovoří o až 800 lidech pracujících na stavbě.
Okolí Boru u Tachova je poseto zhruba třiceti většími a menšími rybníky. Novodvorský potok obtéká město od jihu k západu a propojuje soustavu sedmi rybníků: Obora, Dvorský rybník, Prádlo, Hliniště, Počátek, Sběrný rybník a Sahara. Novodvorský potok napájí Ženský rybník a ústí do Liščího rybníka. Severní zátoka Liščího rybníka přijímá přítok s Hlubokým rybníkem a Šidlovským rybníkem. Na jih od Liščího je Šibeniční rybník. Dvojice rybníků Horní Skviřín a Dolní Skviřín tu spojuje vody Lukavického a Výrovského potoka, který protéká na západ od města Bažantím rybníkem. Z jihozápadu přitéká do města Mlýnecký potok s 11 rybníky ve svém povodí. Prvním z nich je rybník Černá louka, pak Muckovský rybník, Tažný rybník, nad kterým se přidává další přítok se čtyřmi rybníky a za ním už následuje soustava okrasných rybníků v zámeckém parku, završená Zámeckým rybníkem.
Bochov leží v kopcovité krajině mezi Doupovskými horami a Slavkovským lesem. Necelých pět kilometrů od Bochova leží ves Údrč, obklopená mnoha rybníky. Jesinecký potok, pramenící nedaleko Bochova, napájí nedaleký rybník Tábor. Od něj teče k Obecnímu údrčskému rybníku, který slouží jako rozvodí. Levou hrází odtéká voda do samostatné větve soustavy s rybníčky Havlisův rybník, Velká Žabka, Malá Žabka, Karo, Toto a Nový Dvůr. Pravou hrází pokračuje Jesinecký potok dále k Velkému údrčskému rybníku a za ním k hlavní části údrčské soustavy s Kopinským rybníkem, Malým kopinským rybníkem, Horním telečským rybníkem, Dolním telečským rybníkem, Arbesem, Březovým rybníkem, Plochým rybníkem, Velkým Polomem, Malým Polomem a Horním kamenným rybníkem. Všechny zmiňované rybníky jsou seskupeny na malé ploše jihozápadně od Údrče.
I v oblastech postižených průmyslem najdeme zbytky původních rybničních soustav. Z jedné se dochoval Kamenný rybník v zooparku, Otvický rybník a Prostřední rybník. Velký otvický rybník byl přestavěn na vodní nádrž Otvice. Na opačném konci Chomutova je Uklidňující rybník a Panský rybník. Dalšími poměrně zajímavými rybníky jsou lesní Ovčí rybník u Boleboře, dále Zámecký rybník, v jehož hladině se zrcadlí honosný barokní zámek a Novomlýnský rybník, který východně od Červeného Hrádku ukončuje celou soustavu rybníků. Z desítek rybníků a rybníčků můžeme ještě jmenovat Nový rybník, který se nachází u rozsáhlé národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště.
Cílem všech romantiků je nepochybně Máchovo jezero. Máchovo jezero je zásobeno vodou z Břehyňského rybníka. Dál ji posílá na západ Novozámeckému rybníku a soustavě Holandských rybníků. Ve skutečnosti nejde o jezero, ale rybník vybudovaný podle kroniky Beneše Krabice z Veitmile císařem Karlem IV. v roce 1367. K založení se váže jedna ze zakladatelských pověstí „o císaři, který potkal zpívajícího pasáčka na louce a rozhodl se zatopit to krásné místo vodou. K tomu bylo zapotřebí vykopat výpustní koryto v pískovcové skále.“ Oficiálně se velký rybník stal Máchovým jezerem v roce 1961, kdy byl název zanesen do nových map. Na východní straně se nachází národní přírodní rezervace Swamp, která chrání rašeliniště s tůňkami.
Rybníky, které se dochovaly do dnešních dnů, jsou napojeny na vedlejší přítoky řeky Cidliny a Mlýnské Bystřice. Jde vlastně o poboční soustavy, protože hlavní byla v 19. století vysušena. Jedna z nich začíná na jedné straně lesním rybníčkem Gábovcem a Nedokřovcem, na straně druhé Žantovským rybníčkem a rybníkem Říha. Pod Říhou a menším rybníkem beze jména obě ramena pokračují k Chlumeckému rybníku. Na starších mapách je zakreslen jako Alteteich a jde zřejmě o jeden z nejstarších rybníků celé soustavy. V místě chobotu se nachází starý rybník, pod jehož hrází navazuje Vítkovský rybník. Jižně od Chlumce teče Olešnický potok, kterému se staví do cesty hráz Olešnického rybníka. Severně od Kosiček se nachází skupina 14 různě velkých rybníků, větší z nich je Vondránek, Svinče a pak Řepíček.
Sezemice i Holice leží na východ od Pardubic. Odbočka z Ředického potoka napájí velký rybník Labská. Severně od Sezemic teče Bohumilečský potok, který napájí dva podobné rybníky za sebou, a to Újezdský rybník a Bohumilečský rybník. Východně od Bohumilče svádí vodu do Labe Ředický potok s četnými přítoky. Jedním z nich je Brodecký potok, přivádějící vodu z rybníka Špaček. Do stejného potoka ústí Drahošský potok, protékající rybníkem Šmatlán. Šmatlán je součástí přírodní rezervace Žernov, která zahrnuje rybník Mordýř. Mordýř je napájen potokem od Vysokého Chvojna a nad ním je zařazen lesní rybník Smilek a pod ním Ředický rybník. Na severu se nachází rybník Špičník, na jihu rybník Blažek, východně od Holic přitéká z lesů potok zásobující vodou rybník Blažkovec.
Soustavu 19 rybníků na pomezí Vysočiny a Táborska napájí řada pramenů z okolních kopců. Větší větev soustavy, tzv. Blatnické rybníky, začíná dvojicí rybníčků pod Radostovicemi a pokračuje rybníkem Budař, Zadní a Přední Martínek, rybníkem Zadražil, Loviště, Kačer, Žďár a Kozák. Druhá větev se připojuje od severu třemi rybníky, a to Kubů, bezejmenným rybníkem a Březinkou. Do soustavy je zařazen Dlouhý rybník, Telenberk. Další větev přivádí potok Barborka do rybníka Daniel. Barborka propojuje rybníky Lúčan, Kopecký rybník a Stará paní. Z Daniela pokračuje Barborka do rybníka Loudal. Pod Těchobuzí se ještě z levé strany připojuje potok se třemi rybníky: Polským, Kněžským a Novým. První písemná zmínka o Těchobuzi je z roku 1352. Rybniční soustava pochází z 16. století, kdy panství vlastnila šlechtická rodina Robmhápů ze Suché. Její členové sloužili v různých správních funkcích Rožmberkům a podíleli se na výstavbě rybničních soustav v rámci rožmberského dominia.
Největší moravský rybník Nesyt (288 ha) se rozprostírá mezi obcemi Sedlec a Hlohovec v oblasti mezi Mikulovem a Lednicí. Napájen je Včelínkem, který přitéká po česko-rakouské hranici. Rybník patří do soustavy lednických rybníků, do které je nezvykle zařazen nad ostatní, menší rybníky. Spolu s ostatními rybníky je součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky. Rybník Nesyt je vidět již na Komenského mapě Moravy z roku 1627, nepochybně je však staršího data. První zmínky o rybnících na panství Lichtenštejnů jsou již v listině krále Jana Lucemburského z roku 1332. Konkrétní zmínka o Nesytu (dříve "Sedleckém rybníku") je v kupní smlouvě Zikmunda Winkenštejna z roku 1418, ve které se píše o prodeji pozemků v sousedství rybníka.
Na sever od Tovačova je vlastně jen jeden velký rybník, rozdělený hrází s cestou na čtyři části, a to Hradecký rybník pravý a Hradecký rybník levý, Hradecký dolní pravý rybník a Hradecký dolní levý rybník. Stranou od velkého kulatého rybníka je Křenovský rybník, obnoveny byly také dva menší rybníky Kolečko a Náklo. První zmínky o rybnících v Troubkách obsahují moravské zemské desky mezi lety 1355-1381. Zakladatelem tovačovské soustavy rybníků je Jan Tovačovský z Tovačova, který získal od krále Jiřího z Poděbrad povolení k zaplavení pozemků v lednu 1464. Z původní soustavy se do současnosti dochoval jen zlomek. Panství Tovačov vlastnil později Vilém z Pernštejna a po něm jeho syn Jan. Oba budovali další rybníky. Roku 1590 tu bylo 18 rybníků, z nichž největší, Skašovský, dosahoval rozlohy 537 ha. Většina rybníků byla v 18. století vypuštěna, obnoveny byly až po 2. sv. válce.
Mezi městem Odry a obcí Vrážné se otevírá brána do Oderských vrchů. Kilometr široké údolí svírají z obou stran první oderské vrchy, a to svah Veselského kopce a stráně Pohoře. Rovina mezi nimi byla původně nepřístupnou bažinou, kterou naši předkové v 16. století přeměnili na soustavu rybníků, oddělených hrázemi. Jedná se o Plankův rybník, Trněný rybník, Trávný rybník, Emauzský rybník, Vraženský rybník a Cíp. Rybníky založil mezi lety 1555-1570 Jan Tomáš ze Zvole, majitel oderského panství. V 18. století byly rybníky Trněný, Emauzský a Vražený vypuštěny. Obnoveny byly až v letech 1953-1959.
Kroměříž je tradiční rybníkářskou oblastí díky olomouckým biskupům, kteří na svém zdejším panství vybudovali rezidenci se zahradami a také velkou rybniční soustavu. Na sousedním panství Chropyně se rozkládá velký zámecký rybník s národní přírodní památkou Chropyňský rybník. Druhým rybníkem v Chropyni je Hejtman, do třetice Malý chropyňský rybník je umístěn jako přívěsek k Zámeckému rybníku. V Kroměříži začneme prohlídkou jedinečného zámeckého areálu, zapsaného do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jeho součástí je také Podzámecká zahrada, budovaná od konce 15. století až do současnosti. V jejím areálu jsou tři okrasné rybníčky, a to Dlouhý rybník, Divoký rybník a Chotkův rybník. Odlišné prostředí obklopuje dva Medkovy rybníky na okraji průmyslové zóny a rybník Stráž u Postoupek. Dalšími rybníky jsou Pláňavský, Němčický, Doubravický a Nový rybník, známý také jako "Svárovský". Jednotlivé rybníky jsou ještě rozděleny hrázemi s cestou na menší díly.
Rybníky a česká krajina patří neoddělitelně k sobě. České země jsou velkolepou rybníkářskou oblastí a každý region, město a obec s rybníkem na návsi, v lese, na louce, na poli, s jejich stavbami, faunou a flórou naplňují představu o zcela přirozené součásti našich životů.[1]
[1]Použitá literatura:
1) KŘIVÁNEK, Jiří, NĚMEC, Jan, KOPP, Jan. Rybníky v České republice. Pro Ministerstvo zemědělství ČR vydal: Jan Němec – Consult, 2012. 303 s. ISBN 978-80-903482-9-5.
2) KUKLÍK, Karel, HRBÁČEK, Jaroslav. České a moravské rybníky. Vydání první. Praha: Pressfoto, vydavatelství ČTK, 1984. 83 s. 59-042-81.
3) LIEBSCHER, Petr, RENDEK, Jan. Rybníky České republiky. Vydání první. Praha: Academia, 2014. 583 s. ISBN 978-200-80-2368-1.
Použitý právní předpis:
1) Zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.
Další zdroje:
2) https://www.mestske-lesy.cz
4) http://www.cestyvenkova.cz
5) https://cs.wikipedia.org
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.
Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.
