Má na starosti marketingovou komunikaci Ústavu práva a právní vědy.
Luděk Lisse a jeho elektronická tužka
Začíná MS v hokeji. Jaké jsou šance našich hokejistů?
Šance našich hokejistů nejsou o nic lepší ani o nic horší, než byly na minulých šampionátech. Aktuálně jsme podle mého názoru výkonnostně tak kolem 6.-8. místa na světě, můžeme porazit v jednom ad hoc povedeném utkání silnější tým, než jsme my, ale můžeme také prohrát nebo remizovat s týmem slabším. Pryč jsou časy, kdy jsme patřili do úzké světové špičky čtyř nejlepších týmů světa.
Jak tedy tipujete šance našeho týmu?
Vidím to tak, že postoupíme ze skupiny do čtvrtfinále, ale nebude to žádná snadná jízda, ale spíše pěkná dřina. Ve čtvrtfinále potom spíše prohrajeme, neboť budeme postupovat z takového místa v naší skupině, které nám za soupeře určí buď Kanadu, USA nebo Finsko, což jsou týmy, které budou podle mého soudu postupovat z druhé skupiny na prvních dvou místech.
Z Vašich slov moc optimismu nesálá.
Nejde o nedostatek optimismu, spíše o reálné vidění situace. Samozřejmě budu fandit našim hokejistům z plných sil, ale současně jsem si vědom aktuálního postavení našeho hokeje v rámci toho světového a mám pocit, že nám v tomto směru v uplynulých letech poněkud ujel vlak.
Zakladatel a ředitel Ústavu práva a právní vědy JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M. MPA.
Čím si to vysvětlujete, že náš hokej ztratil svoje dřívější pozice?
Jako každý dlouhodobější jev je to podle mě věc vícero příčin, nikoliv pouze jediné. Ta zásadní je však podle mě v tom, že se ztratila idea. Reprezentace v minulosti měnila trenéry, ale neměla koncepci. Před 10 lety odešla do důchodu celá jedna velká generace hokejistů a jednak postnaganské období a následně pak období po roce 2010, kdy jsme na MS v Kolíně nad Rýnem získali naposledy zlaté medaile, postavilo náš hokej do situace, která si žádala změnu v přístupu. Náš hokej se ale naopak spíše zakonzervoval, stále stejní funkcionáři si drží svoje místa, vytratila se idea mladých hráčů hrát hokej srdcem, na toto místo nastoupily peníze.
Jak to myslíte? Každý profesionál nejen v oblasti sportu přece dělá svoji práci pro peníze.
To si nemyslím, dokonce si myslím, že je to právě naopak, a že ten, kdo dělá svoji práci pro peníze, nikdy ničeho - z hlediska opravdu velké úspěšnosti - dosáhnout nemůže. Práci, a je jedno zda v oblasti sportu nebo mimo sportovní prostředí, musíte dělat za peníze, ale ne výlučně pro ně. Není frází, že Vás práce musí především bavit. Ve sportu zejména mládeže a dorostu se u nás usadila nebývalá korupce, na hřiště se dostávají kluci, kterým to, že budou pravidelně hrát, zaplatili ambiciózní rodiče, a ne ti, kteří to umí. Kauza trenéra Vladimíra Růžičky před časem toto téma otevřela a čekal jsem s nadějí, že se něco pohne dopředu, ale naopak se to ututlalo a vše se vrátilo do starých kolejí, takto se ovšem nic, ani hokej, savě nedá. Výsledek je takový, že těm, co bylo před 15 lety 5 let, je dnes 20, a těm, co bylo 13, je dnes 28 let. Jejich výkonnost a výsledky jsou pak odrazem vývoje oněch posledních 15 let, který je frustrující. V NHL máme stále méně draftovaných i hrajících hráčů, to je významný ukazatel a ani výsledky našich reprezentací do 18 a do 20 let nejsou na světovou čtyřku.
Může se mládežnický sport tak silně promítnout do profesionálního hokeje?
No bezpochyby, vždyť profesionální hokej z toho mládežnického vyrůstá, všichni byli někdy mladšími žáky, staršími žáky a dorostenci. Je to o tom podhoubí. Pokud není ono podhoubí kvalitní, je v něm cítit, že je něco divně, tak to má na mladé hráče vliv, ti, co nenastupují, ač by na to výkonnostně měli, jsou frustrovaní a předčasně končí. Zůstávají ti, kteří vidí v hokeji obživu. To není nesprávné, ale není to dostačující. Je třeba mít také vzory, ale ty nejsou, chybí idea a jakákoliv vize toho, co budeme dělat, co chceme, a jak toho plánujeme dosáhnout. To se týká jak mládežnického hokeje na jedné straně úvrati, tak reprezentace na straně druhé.
Tak jak se to dělá ve světě?
Přesně tak. Podívejte se například, jakou ohromnou práci udělali ve dvou nejpopulárnějších sportech, fotbalu a hokeji, Švýcaři. Před 15 lety by pro nás nebyli soupeřem ani v jednom z těchto sportovních odvětví, dnes je to zcela naopak. Ale oni 15 let plánovitě a s koncepcí do budoucna pracovali s mládeží a té bylo tenkrát 7-13 let, dnes je jim 22-28 let a jsou to reprezentanti, zatímco my jsme si, řečeno trochu s despektem, těch 15 let pouze dokola pouštěli ze záznamu v televizi záběry z Nagana. Když pak nastoupili Švýcaři proti Brazílii na Mistrovství světa 2018 v Rusku, tak měli Brazilce většinu zápasu pod tlakem a Brazilci mohli být i v jejich nejsilnější sestavě rádi, že zachránili remízu. O své každý rok rostoucí síle přesvědčují Švýcaři i v oblasti hokeje. A tak bych mohl pokračovat. Z minulých úspěchů se prostě dlouho žít nedá.
To jsou slova, která nedávají moc naděje do budoucna.
Nejsem skeptik, všechno má svoje řešení, ale musí být vůle vícero zainteresovaných subjektů. Nemám pocit, že by zde nebyli lidé, kteří by nechtěli pro náš hokej skutečně pracovat a kteří by mohli být oněmi kladnými agenty změny. Ale musela by se jim dát šance. Změna by však musela přijít zeshora od sportovních svazů, sám „srdíčkář“ zezdola nic neprokope. Sportovní svazy jsou však zakonzervované. Dokud se toto nezmění, moc šancí pro náš hokej nevidím.
Děkuji Vám za rozhovor.
Také Vám děkuji za rozhovor a věřte, že bych si nepřál nic jiného, než abych se ve všem, co jsem řekl, mýlil, minimálně pak v tom, jak dopadneme na nastávajícím MS v hokeji. Přeji všem našim hráčům co nejlepší výsledek, neboť oni jistě nejsou příčinou neutěšeného stavu. Ať se jim daří.