Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Mezi pozoruhodné skupiny inzerátů patří však nabídky volných pracovních míst, kterých při současném nedostatku pracovních sil stále přibývá. Škoda, že některé inzeráty se spojují s poznámkou : služební byt není možné zajistit.
Proto tím více upoutá inzerát, v němž vedení firmy zaručuje nejen výhodné finanční podmínky, ale i služební byt, jak mu to umožňuje nový občanský zákoník. V takovém případě je úspěch zaručen a vedení firmy má z čeho vybírat. Pozor však na známé přísloví, které říká, že kdo vybírá, může přebrat. Přesvědčovat s e o jeho pravdivosti bych nikomu nedoporučoval.
Jako v jedné firmě, kde na místo vrátného přijali – podle názoru šéfa personálního oddělení – muže, který z mnoha přihlášených na inzerát nejlépe vyhovoval. Slib také dodrželi a vrátný – pan Vítek- hned dostal služební byt. Byl nadmíru spokojen- zejména s tím bytem.Svou pracovní morálkou se však podniku neodměnil. Nedodržoval pracovní dobu, velmi často se stávalo, že pracoviště opustil dříve, než mu umožňoval rozpis směn. A tak vrátnice mnohdy zela prázdnotou…
Samozřejmě, že jeho jednání se neobešlo bez odezvy u vedení firmy. Pro porušování pracovní kázně a neplnění povinností stanovené pracovněprávními předpisy, mu byly odejmuty prémie a odměny v částce téměř deseti tisíc korun. Pan Vítek se ve svých pracovních zlozvycích nenechal zviklat a pracovní dobu i nadále dodržoval podle vlastního uvážení a soukromých potřeb. Vedení firmy proto přistoupilo k řešení nejradikálnějšímu: k výpovědi z pracovního poměru. Vrátný s tímto „oceněním“ své práce asi počítal, a proto výpovědní doba proběhla bez obtíží. Výpovědní důvod – porušování pracovních povinností – nemusel zkoumat ani soud, neboť pan Vítek jeho neplatnost nenamítal.
Záležitost se však soudnímu projednání přesto nevyhnula. Personální oddělení firmy totiž odmítlo vydat panu Vítkovi potvrzení o zaměstnání, v lidové mluvě „zápočtový list“ s odůvodněním, že nejdříve musí ukončit nájem služebního bytu. Až se prý odstěhuje, tak ať přijde…
Pan Vítek přišel, ale k soudu. Podal na firmu žalobu o náhradu škody, neboť nemohl sehnat další zaměstnání v důsledku nevydání zápočtového listu a tím vlastně nemohl prokázat skončení pracovního poměru. Marně téměř čtyři měsíce takhle běhal , žádný podnik ho nechtěl přijmout. Byl bez zaměstnání a tím i bez výdělku.
Ke všem uvedeným skutečnostem pak přihlédl senát okresního soudu. Odsoudil podnik k náhradě škody v částce téměř šedesáti tisíc korun, které představovaly pracovníkův ušlý výdělek. Pracovní morálka zaměstnance nebo důvod k výpovědi nehraje v tomto případě žádnou roli. Příslušné pracovníky firmy pak soud poučil o tom, že každý zaměstnavatel je povinen při skončení pracovního poměru vydat potvrzení o zaměstnání, v němž uvede potřebné zákonné skutečnosti, včetně termínu ukončení zaměstnání. Opomenutí této povinnosti- ať už jsou důvody jakékoli – může přivést na nesprávnou cestu i třeba jinak správného vedoucího…