Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Málokdo však ví, že inteligence člověka má význam pro pochopení a výklad různých souvislostí v běžné činnosti lidí. Důkazy nalezneme v novém občanském zákoníku. Ten přišel s novým pojmem – průměrná rozumová vyspělost. Pro většinu lidí, kteří se právem nezabývají, význam slovního spojení určité inteligenční úrovně s rozumem noc neříká, ale opak je pravdou. Nutno však přiznat, že nad novým legislativním výrazovým prostředkem kroutili hlavou i právníci. Praxe prokazuje, že neoprávněně.
Rozum svéprávné osoby
Právní zdůrazňování průměrné rozumové vyspělosti má své opodstatnění a promítá se do celé řady dalších právních odvětví. Dovolím si citovat jedno ze základních ustanovení občanského zákoníku: „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku očekávat.“ Zákonodárce legislativním zněním „má se za to“ vychází z vyvratitelné domněnky, že každý občan by měl být na určité „duševní „ úrovni.
V každodenním životě může však být prokázán opak. Například v záležitostech, které se týkají téměř každého z nás: při vzniku pracovněprávního vztahu, tedy pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Nástupu do zaměstnání by mělo předcházet jednání mezi budoucím zaměstnancem a zaměstnavatelem. Občanský zákoník právě zde vychází z určité rozumové vyspělosti jednajících osob. Každý může ve styku s jinou svéprávnou osobou důvodně předpokládat, že jde o osobu průměrné inteligence, která jedná s běžnou pečlivostí a opatrností.
Sliby -chyby
Pro jednání např. o uzavření pracovní smlouvy občanský zákoník stanoví další požadavky na uchazeče o zaměstnání. Kdo se ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Bude –li se ucházet o zaměstnání příslušník určitého stavu (povolání), může budoucí zaměstnavatele důvodně předpokládat, že má určité schopnosti a dovednosti, jak vyžaduje příslušná profese nebo stav. Např. budoucí úředník ÚSC by měl svou rozumovou vyspělost prokázat právě ve výběrovém řízení.
Ze své advokátní praxe mohu potvrdit, že většina uchazečů o práci uvedené požadavky fakticky nesplňuje, i když o jejich existenci ujišťují zaměstnavatele. Dochází k mylným informacím o znalostech a schopnostech uchazeče, které pak vystavují zaměstnavatele do nezáviděníhodných pozic. Často musí vynakládat značné finanční prostředky na zaškolení nebo zaučení zaměstnance. Po legislativní stránce se řešení zdá jednoduché : zaměstnavatel by měl se zaměstnancem sjednat zkušební dobu a prokáže – li se v tomto období neschopnost nebo nesplňování některých požadavků,které zaměstnanec při personálním pohovoru nebo ve výběrovém řízení uváděl jako věrohodné, může s ním zrušit pracovní poměr.
Adhezní smlouva
Průměrná rozumová vyspělost je uváděna v občanském zákoníku na dalších místech, např. v § 1800. Obsahuje li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka neplatná, působí – li slabší straně újmu nebo neprokáže –li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.
Zejména se jedná o adhezní způsob uzavření smlouvy. Podstata je v tom,že si strany obsah smlouvy ujednají, ale tím způsobem, že jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy na předtištěném formuláři a druhá strana má možnost návrh buď přijmout, anebo odmítnout. Někdy se tato písemnost také nazývá formulářová pracovní smlouva.“Mnohdy je to postup racionální a z hlediska nákladů ekonomicky účelný, například předtištěný formulář pracovní smlouvy. Ovšem v tom je zásadní nebezpečí. Předtištěná pracovní smlouva může obsahovat ujednání v podobě povinnosti, která nebude zřetelná nebo bude pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná. V předtištěné pracovní smlouvě bude například ujednána zkušební doba, odvolatelnost vedoucího zaměstnance, konkurenční doložka o zákazu podnikatelské činnosti apod. Tato ujednání budou neplatná, pokud se prokáže, že pro druhou smluvní stranu (zaměstnance) byla nesrozumitelná nebo že jí ujednání nebylo dostatečně vysvětleno. Proto je rozumné a vhodné, vysvětlí – li zaměstnavatel zaměstnanci obsah a podrobnosti uvedené ve smlouvě nebo dohodě. Tímto postupem nemusí zaměstnavatel vyloučit v zájmu hospodárnosti a racionálnosti použití předtištěného formuláře. Naopak, může mu ulehčit administrativní zátěž v personální činnosti.
Jestliže se sjedná v pracovní smlouvě uzavřené adhezním (formulářovým) způsobem např. zkušební doba, odvolatelnost vedoucího zaměstnance nebo hmotná odpovědnost zaměstnance a zaměstnavatel důsledky těchto ujednání nevysvětlí, mohou být tyto doložky neplatné. Pro případné dokazování je to ovšem velmi složitá záležitost, neboť zaměstnavatel v případném sporu musí prokázat, že zaměstnance s tím seznámil.