Absolvent VŠ oboru Mezinárodní vztahy a Vyšší odborné školy Veřejnoprávní. Po několika letech na manažerských pozicích v komerční sféře působil od počátku roku 2009 do srpna 2013 v Institutu pro veřejnou správu Praha, organizaci, která se zaměřuje na vzdělávání úředníků a zaměstnanců české veřejné správy, kde měl v pozici marketingového a komunikačního manažera na starosti právě zajištění a organizaci mnoha typů akcí.
Ne vlastní vinou jsme se ocitli v situaci, kdy se ze dne na den změnily i pracovní postupy nebo samotný výkon práce. Pamatuji si, když mi mnoho lidí ještě před pár týdny skoro vyčítavě (možná by bylo lepší napsat závistivě, ale abych tolik nepopuzoval, raději to nenapíšu) říkalo, jak to mám dobré, když mohu být čas od času na home office, že jim se to nikdy nepoštěstilo, že na úřadech nebo velkých firmách se tento trend nepodporuje, nebo že by to vlastně s ohledem na jejich práci nebylo možné. Svorně tvrdili, že home office je vlastně den volna a oni by stihli udělat daleko více práce. Jenže to byla skutečně vnímána práce z domova jako benefit a jako něco, co když si čas od času mohu dovolit, mám vlastně skvělou práci, a to zejména proto, že si dopředu rozmyslím, který den budu doma na home office, co budu ten den dělat a dopředu si připravím i techniku a podklady. Ovšem nyní je situace zcela jiná. Pokud je to jen trochu možné, tak práci z domova už nějaký ten týden vykonává drtivá většina lidí, u kterých je to s ohledem na náplň práce myslitelné. Způsob práce zvaný home office, obecně vnímaný jako stav, kdy čas od času místo klasické kanceláře v zaměstnání zůstanu doma a pracuji na dálku, a pro tu příležitost si vytvořím adekvátní podmínky (techniku a podklady jsem zmiňoval, ale také třeba pošlu děti do školy a partnera do jeho práce a mám klid) se najednou změnil v home working. Že je to pojmenování téhož stavu jen trochu jinak? Ale kdeže! Home working je totiž stav, kdy zaměstnanec vykonává svoji práci z domova téměř v 90% času. V aktuálních podmínkách to může znamenat klidně až 100% času. Po několik dlouhých týdnů. No a uznejte, to není totéž co home office, kdy z domova pracuje člověk maximálně pár dnů v týdnu nebo dokonce jen nárazově a nepravidelně. S novou situací se museli vypořádat ze dne na den i zaměstnavatelé. Dosud pokud umožnili home office, tak v zásadě vyšli vstříc zaměstnanci a na ně samotné to nemělo dopad. Nyní však umožnit práci z domova museli a ještě to s sebou nese mnohdy zvýšené náklady na techniku, bezpečnost a stabilitu připojení a další úskalí. A víte na co ještě? Na čas! Možná někoho napadne, jak je to možné, když jako zaměstnanec necestuji do práce a z práce, tak šetřím mnoho času, stejně jako například s ranním oblékáním a podobně. Jenže když v kanceláři něco potřebujete od kolegy tak se třeba jen otočíte na židli a zeptáte se, teď musíte volat nebo psát emaily. Obecně komunikace je velké úskalí home workingu na rozdíl od home officu. Protože ten se koná jen občas a na omezenou dobu. V každém případě platí, že nastavení komunikace je případě home workingu jedna ze základních a zásadních záležitostí, protože se nedotýká jednotlivců, ale všech. Každopádně je potřeba si komunikační proces ujasnit jako jednu z prvních věcí, a zároveň stále počítat s tím, že mohou při komunikaci na dálku vznikat šumy a může docházet k nedorozuměním. Předpokladem pro home office je, že jsou obě strany schopné komunikovat, uvědomují si možné problémy a umějí jim předcházet. V případě nařízeného home workingu na toto nebyl čas a ani příležitost komunikační cesty otestovat a všem individuálně vysvětlit, jak má nyní fungovat. Zároveň zcela jistě platí, že výsledky práce by neměly strádat. Když se na to podíváme z jiného úhlu, může se snadno stát, že vám bude komunikace s kolegy nebo i jejich pouhá přítomnost chybět nejen lidsky ale i pracovně. A v konečném důsledku tak práce vlastně potrvá déle, než by trvala v kanceláři přímo v zaměstnání, byť je ušetřen čas určený na cestování (a to zde nepíšu o sice pravdivém ale stokrát opakovaném klišé, že doma člověk propadne prokrastinaci v podobě úklidu, sledování televize, vaření a dalších činností).
lektor Bc. Jan Brodský, DiS.
Zpátky k původní výčitce. Osobně nemám home office rád, i když v tomto režimu umím pracovat. Vždy jsem se k tomuto postoji také hlásil, a proto jsem byl často terčem výčitek, že si takového benefitu nevážím. Přesto jsem byl dále zastáncem nějaké pracovní kultury, zvlášť pokud se jednalo o tradiční zaměstnaneckou pozici (ne, vážně nemám na mysli živnostníky, protože ti sami nejlépe vědí, kdy a jak mají pracovat a kdyby to nedělali, zjistí to nejpozději následující měsíc, až budou fakturovat tzv. kladnou nulu). Jsem proto přesvědčený, že nyní, když si homeworking vyzkouší na vlastní kůži mnoho lidí, tolika výčitkám už nebudu vystaven a dokonce se možná najde i nějaká odvážnější povaha, která mi dá otevřeně za pravdu. Zaměstnavatel má samozřejmě kontrolu nad tím, jak jsou plněny úkoly, které podřízeným přiděluje nebo je mají ve standardní náplni práce (takže milí zaměstnavatelé předpokládám, že nepoužíváte termín, kdy přirovnáváte home working k dovolené zaměstnanců ), ale zaměstnanci mají nyní příležitost, byť nedobrovolně, si vyzkoušet práci z domova a jsem si téměř jistý, že dlouhodobě to užitek nepřináší.
Možná to však bude mít ještě jeden dopad – lidé zjistí, že pracovat z domu není žádný med a až se jim někdy v budoucnu dostane toho benefitu, že budou moci čerpat home office, tak budou zcela jistě daleko výkonnější, než kdyby ho absolvovali bez zkušenosti s home workingem. Budu se opakovat – osobně nemám home office rád, ale v současné situaci se moc těším, až si zase nějaký v budoucnu vezmu, protože to bude značit jediné – už nemám home working!