Právní aspekty krizového řízení firmy v době pandemie Koronaviru

V okamžiku, kdy stát vyhlásí nouzový stav a firma se začíná potýkat se zákazy vycházení, uzavíráním hranic, preventivními karanténami, je nutné se zamyslet nad způsobem zajištění chodu firmy a souvisejícím legislativním rámcem.

Jak se tedy efektivně připravit na možná rizika a jejich krátkodobé, ale i dlouhodobé dopady a jaké legislativní nástroje je nutné zohledňovat?

• Ústavní právo

Nouzový stav (dále jen nouzový stav) je vyhlašován na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb. O bezpečnosti České republiky. Konkrétní opatření, jsou vymezena zákonem č. 240/2000 Sb., Krizový zákon (dále jen krizový zákon)

Při vyhlášení Nouzového stavu a aplikaci Krizového zákona je velmi praktické si jej prostudovat, protože omezení z něj vyplývající mohou mít fatální dopady na provoz firmy.

Namátkou je dobré zmínit §5 tohoto zákona – omezení práv osob, a §6, který může nejenom zablokovat obchodní styk se zahraničními partnery (bod 3 písmeno b), ale i předat výrobní kapacitu nebo lidské zdroje pod správu státu (§5 písmeno b,e, resp.§6 písmeno c)

Pokud si v této situaci ujasníme, jakým způsobem může být na naši firmu aplikován Krizový zákon, je nutné se připravit na konkrétní opatření a plnění povinností v souvislosti s pandemií Koronaviru

• Pracovní právo

Kvalitně spravované lidské zdroje jsou zejména pro výrobní firmy základní stavební kámen efektivity procesů a realizace dodávek, proto je zabezpečení stability první úkol zaměstnavatele při zahájení krizového řízení.

Proto je primární povinnost zaměstnavatele minimalizovat zdravotní rizika spojená s výkonem práce a přijmout opatření na ochranu zdraví zaměstnanců při práci, což při pandemii platí dvojnásob. Elementární opatření, jako je poskytnutí dezinfekčních a ochranných prostředků a zajištění takového prostředí, aby bylo minimalizováno riziko nákazy, jsou prvním krokem, kterým zabezpečíme kontinuitu výroby

U administrativních pracovníků je situace poněkud jednodušší, lze použít možnost home office, tím oddělit pracovníky, aby nedošlo k nákaze mezi nimi, takto zajistit chod administrativních prací. Jakou oporu má ale home office v zákoníku práce?

Zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále jen ZP) stanoví, že závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě

Zákon tedy připouští, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec na home office domluvili, ale vzhledem k tomu, že úprava home office v zákoníku práce chybí, nemůže zaměstnavatel home office nařídit, a naopak zaměstnanec na něj nemá nárok. Výjimkou je zaměstnanec, který vykonává sjednanou práci, kterou si sám rozvrhuje (tzv domácký zaměstnanec), to ale není případ, který uvažujeme.

Pokud však zaměstnanec na home office nepřistoupí a my nechceme, aby byl v prostorách firmy, musíme počítat s náhradou mzdy, za překážku v práci, která se pohybuje mezi 60 – 100% průměrného výdělku, podle toho, z jakého důvodu překážka nastala

Proto je velmi praktické mít pro tyto případy vnitřní předpis, kterým zaměstnavatel stanovuje pravidla home office pro všechny pracovní pozice, u kterých to přichází v úvahu. Můžeme upravit například okruh pracovních pozic u kterých lze home office použít a způsob výkonu práce, tedy pracovní dobu, dostupnost, způsob výkonu práce a její kontroly a ač se to zdá přehnané, řešit i ochranu zdraví při práci z domova.

Dohoda však musí respektovat to, že i na pracovněprávní vztah domáckého zaměstnance se vztahuje zákoník práce, vyjma:

1. a) úpravy rozvržení pracovní doby, prostojů a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy (je to logické, neboť základním znakem home office je to, že si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu sám);
2. b) úpravy řešení jiných osobních překážek v práci na straně zaměstnance (k tomu podrobněji dále);
3. c) úpravy odměňování za práci přesčas a ve svátek (opět to souvisí s tím, že si zaměstnanec sám rozvrhne, kdy bude pracovat).[1]

Úprava ve vnitřním předpisu má výhodu, že ji může zaměstnavatel kdykoliv jednostranně změnit. Vnitřní předpis však obecně nemůže zaměstnancům ukládat konkrétní povinnosti, nicméně je i tak vhodné sjednat dohody o výkonu práce z domova, kde se zaměstnanec jednoznačně zaváže k jejich dodržování.

V případě, že dopad krize dosáhne úrovně, kdy firma nebude schopna vykonávat svou činnost nebo bude výrazně v provozu omezena, je na místě přemýšlet o snižování nákladů prostřednictvím snižování mzdových nákladů Toho je možné docílit jednak snížením mzdy z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, v horším případě snižováním počtu zaměstnanců.

V situaci, kdy není situace tak kritická, že bychom museli přistoupit k propouštění zaměstnanců, můžeme užít institut překážky na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 209 ZP upravující částečnou zaměstnanost. Toto ustanovení upravuje situaci, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Náhrada mzdy musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.

Pokud je situace natolik kritická, že je nutné přistoupit k redukci zaměstnanců, které mají pracovní poměr jako hlavní, je nutné uvažovat dva okruhy možného postupu a zákonný postup rozdělit na řádný a mimořádný.

Řádný postup definuje v ustanovení § 48 ZP, to nabízí rozvázání pracovního poměru, krom okamžitého zrušení a zrušením ve zkušební době, ukončení pracovního poměru dohodou a výpovědí. Optimální je samozřejmě dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dohoda musí mít písemnou formu a musí obsahovat konkrétní den, ke kterému končí pracovní poměr.

V případě, že k dvoustranné dohodě nedojde, použije zaměstnavatel výpověď, která má ovšem jasně definovaná a striktní pravidla. Krom toho, že výpověď musí být vždy písemná, musí výpověď daná zaměstnanci obsahovat také důvod. Výpovědní důvod nemůže být jiný než takový, který je obsažen v ustanovení § 52 ZP. Mimořádný postup nastane v případě krizového stavu, kdy zaměstnavatel se potýká s omezením výroby a odbytu, použije se důvod uvedený v písm. c), a sice stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. V úvahu může připadat i výpovědní důvod uvedený § 52 písm. a) ZP, tj. ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část.

• Závazkové právo

Opatření přijatá v souvislosti s Krizovým zákonem většinou zasáhnou výrazně i do obchodní strategie.

Při krizových opatřeních na jaře 2020 se dodavatelé potýkali s problémy jak na vstupu, tak i výstupu dodavatelského řetězce. Plošně přijatá protiepidemická a současně karanténní opatření vedla k výpadkům dodávek surovin a tím ke zpožďování plnění vlastních termínů dodání, k zvýšení nákladů operativními opatřeními pro zajištění dodávek.  V této souvislosti je nutné uvažovat, zda je možné z výše uvedených důvodů dodatečně změnit smluvní podmínky dodání zboží či služeb, anebo zda je možné, tyto dodávky pozastavit či dokonce zrušit.

Tuto situaci musíme posuzovat vždy individuálně podle konkrétního obchodního případu, respektive podle znění konkrétní smlouvy s ohledem na pravidla daná Občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.

Opatření přijatá podle krizového zákona na základě pandemického stavu je možné považovat za podstatnou změnu okolností, pokud tyto okolnosti založí zvlášť hrubý nepoměr zvýhodněním jedné ze smluvních stran, ať už neúměrným zvýšením nákladů na plnění předmětu smlouvy, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. V takovém případě můžeme vyvolat nové jednání o obsahu smlouvy, vždy však nejdéle do dvou měsíců, kdy ke změněné situaci došlo.

O aplikaci institutu podstatné změny okolností bude možné uvažovat za předpokladu, že strany na sebe ve smlouvě nepřebraly nebezpečí změny okolností, tedy pokud v uzavřeném smluvním vztahu nevyloučily použití ust. § 1765 odst. 1 občanského zákoníku, protože právě na takové situace míří již zmíněné ustanovení, jelikož náhlá ztráta příjmů v důsledku koronaviru bude často zakládat zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, přičemž žádná ze stran samozřejmě současnou situaci nemohla rozumně předpokládat[2]

Dále lze v této souvislosti uvažovat o aplikaci ustanovení občanského zákoníku o vyšší moci (§2913 OZ), kdy podle zákona platí, že smluvní strana, která poruší svou povinnost ze smlouvy, není povinna hradit škodu druhé smluvní straně v případě, že jí prokáže, že ve splnění povinnosti zabránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, která vznikla nezávisle na její vůli. Okolnosti vylučující odpovědnost zákon konkrétněji nedefinuje, a proto lze doporučit, aby byly takové okolnosti ve smlouvách s partnery eventuelně blíže vymezeny.  Na druhé straně – nebude-li ve smlouvě s partnerem o okolnostech vylučujících odpovědnost za škodu ujednáno nic, pak se na takový vztah použije v plném rozsahu §2913 OZ, za kterým stojí v této oblasti bohatá judikatura, co jest možno za okolnost vylučující odpovědnost považovat a plošná nařízení státních orgánů omezující pohyb osob nebo materiálu apod. lze za takové okolnosti považovat.

Pozor je třeba v této souvislosti dávat na dohodnuté smluvní pokuty za prodlení. Obecně totiž v právní praxi platí teze, že okolnosti vylučující odpovědnost sice zprostí stranu, která má plnit, její odpovědnosti za škodu, ale nezprostí ji povinnosti platit dohodnuté smluvní pokuty za prodlení s plněním svých závazků. Pokud tedy strana, která je dodavatelem, sjednává se svým odběratelem za prodlení s dodávkami smluvní pokuty, je nanejvýš vhodné do smlouvy vložit jasné ujednání, že povinnost hradit smluvní pokutu se nevztahuje na situace, kdy je prodlení dodavatele způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

Vzhledem k tomu, že se závazkové právo řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, který poskytuje širokou smluvní volnost, je třeba vždy nejprve překontrolovat znění konkrétní smlouvy, kterou se právní vztah řídí a zjistit, zda a  jak jsou v ní upraveny situace týkající se zásahu vyšší moci do dodavatelsko-odběratelského vztahu, to jest situace spočívající v mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události, které jsou překážkou tomu, aby dodavatel včas dle smlouvy svůj závazek splnil nebo aby jej vůbec splnil.

• Krizová opatření a náhrada škody

Vznikne-li firmě škoda v přímém důsledku s vyhlášením krizového opatření, má nárok na náhradu škody. Její uplatnění upravuje ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, které říká, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.

• Závěr

Nejtěžší břímě kladené na management firem, tedy úkol spočívající v udržení provozuschopnosti firem  zasahuje samozřejmě i do oblastí, které se v této souvislosti stávají klíčovými pro přežití s co nejmenšími ztrátami. Zejména je nutné zajistit likviditu společnosti, tedy správu pohledávek, zajištění strategických zásob v případě výpadku dodávek používaných surovin, opatření v IT oblasti pro umožnění bezpečné práce z domova, a hlavně udržení motivace a pozitivního myšlení zaměstnanců. Tyto oblasti samozřejmě žádná legislativa neošetřuje a jejich zajištění je jen na schopnostech vedení každé firmy.

Použité legislativní zdroje:

• Ústavní zákon č. 110/1998 Sb. O bezpečnosti České republiky
• Krizový zákon č. 240/2000 Sb.
• Zákoník práce č. 262/2006 Sb.
• Občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

Citace:

1.BOČANOVÁ, Veronika. Základní aspekty home office – na co si dát pozor při jeho sjednávání. E-pravo.cz [online]. 2018, 27.4.2018 [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zakladni-aspekty-home-office-na-co-si-dat-pozor-pri-jeho-sjednavani-107493.html

2, KRAMPERA, Jan. Koronavirus a smluvní převzetí rizika podstatné změny okolností. E-pravo.cz [online]. 2020, 16.4.2020 [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/koronavirus-a-smluvni-prevzeti-rizika-podstatne-zmeny-okolnosti-110968.html

[1] BOČANOVÁ, Veronika. Základní aspekty home office – na co si dát pozor při jeho sjednávání. E-pravo.cz [online]. 2018, 27.4.2018 [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zakladni-aspekty-home-office-na-co-si-dat-pozor-pri-jeho-sjednavani-107493.html

[2] KRAMPERA, Jan. Koronavirus a smluvní převzetí rizika podstatné změny okolností. E-pravo.cz [online]. 2020, 16.4.2020 [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/koronavirus-a-smluvni-prevzeti-rizika-podstatne-zmeny-okolnosti-110968.html