Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Bez povinnosti k očkování
Při výkladu této problematiky je nutné vzít v úvahu zejména základní zákony ČR, které zařazujeme do ústavního pořádku. Ústava ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) v čl. 23 odst. 4 uvádí, že „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být donucen činit,co zákon neukládá.“ Podobné ustanovení obsahuje i Listina základních práv a svobod v čl. 2 odst. 3 . V čl. 4 odst. 1 tato Listina uvádí základní zásadu, že „povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“
Povinnost podrobit se určitým druhům očkování je stanovena v zákoně o ochraně veřejné ho zdraví, ovšem jen obecně. Podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. V § 2 odst. 1 písm.c) této vyhlášky se uvádí, že mimořádným očkováním se rozumí očkování fyzických osob k prevenci infekcí v mimořádných situacích. V případě očkování proti covidu- 19 se sice jedná o mimořádnou situaci, ale není stanovena povinnost občana,případně zaměstnance, k tomuto druhu očkování.
ZP stanoví zaměstnancům povinnost k očkování v § 106 odst. 4 písm.b). Jedná se však jen o druhy očkování, které jsou uvedeny v zákoně o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. Covid – 19 zde není uveden.
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,uvádí, že by očkování přicházelo v úvahu, kdyby se jednalo o zaměstnání, při němž by zaměstnanci hrozilo vyšší riziko vzniku infekčního onemocnění, než mimo práci . Očkování proti covidu – 19 zde nepřichází v úvahu.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanec není povinen se v průběhu pracovněprávního vztahu podrobit očkování proti covidu – 19.
Povinnost ve vnitřním předpise
Někteří zaměstnavatelé se snaží řešit problematiku očkování uvedením této povinnosti zaměstnance ve vnitřním předpise, který vydávají podle § 305 zákoníku práce (dále ZP).. Za vnitřní předpis se považuje pouze předpis, kterým zaměstnavatel stanoví práva v pracovněprávních vztazích, zejména se jedná o mzdová, platová a ostatní práva zaměstnanců. Vnitřní předpis, který práva (nároky) zaměstnanců neuvádí, a ani stanovit nemůže, není vnitřním předpisem pro pracovněprávní účely. Zejména mezi ně nepatří písemná opatření zaměstnavatele, vnitrofiremní úkony, řídící akty a metodické postupy, organizační řády a další předpisy, které nestanoví práva, z nichž je oprávněn zaměstnanec. Nemůže tedy platně stanovit ani povinnost k očkování. K takové povinnosti by se nepřihlíželo.
Povinnosti zaměstnanců může stanovit pracovní řád vydaný zaměstnavatelem podle § 306 ZP. Nesmí ovšem zakládat nové povinnosti zaměstnanců. Jedná se jen o povinnosti, které jsou uvedeny v pracovněprávních předpisech. V ZP ani v dalších pracovněprávních předpisech není stanovena povinnost k očkování proti covidu -19, takže takové ustanovení v pracovním řádu by bylo neplatné a zaměstnanci při jeho nedodržení by nemohli být postihováni.
Odměny za očkování
Ve své advokátní praxi se setkávám s dotazy zástupců zaměstnavatelů, zda mohou např. ve formě odměn zvýhodňovat očkované zaměstnance. Zejména se jedná o očkované zaměstnance v průběhu pracovního poměru.
Podle názoru autora je možné, aby zaměstnavatelé určitým způsobem očkované zaměstnance zvýhodňovali a poskytovali jim různé benefity. Jedná se např. o poskytování pracovního volna. Podmínky může zaměstnavatel stanovit ve vlastním vnitřním předpise, který vydává podle§ 305 ZP.
Některé firmy této možnosti již využívají. Např. automobilka Škoda Auto dává na výběr mezi finanční odměnou a volnem. „ Od začátku podporujeme očkování jako nejúčinnější způsob , jak se vrátit k normálnímu životu. Proto chceme motivovat a mimořádně ocenit kolegy,kteří chrání sebe i své kolegy,“ uvedl mluvčí Škodovky Martin Ježek a dodává: „ Každý zaměstnanec, který se nechal očkovat nebo absolvuje komplexní vakcinaci, získá jako odměnu body do interního programu benefitů v hodnotě dva tisíce korun nebo až dva dny volna.“
Podobně postupují i v obchodním řetězci Lidl. Poskytují zaměstnancům celý den placeného pracovního volna, když absolvují očkování. Nárok poskytují při každé dávce a zaměstnanci se pak v očkovací den nemusí vracet do práce.
Skončení pracovního poměru
pro nesplnění příkazu (pokynu) zaměstnavatele k očkování je častým problémem na pracovištích. Zaměstnavatelé se snaží použít dva výpovědní důvody:
.- porušení pracovních povinností (nesplnění pokynu zaměstnavatele- ) podle § 52 písm.g) ZP
- zdravotní důvody podle § 52 písm.e) ZP.
Ani jeden z uvedených důvodů nepřichází v úvahu a zaměstnavatel nemůže je využít. Výpověď by byla hodnocena jako neplatná.
O porušení pracovní kázně se nemůže jednat zejména z toho důvodu, že zaměstnanec žádný předpis neporušil. Povinnost k očkování totiž neexistuje, i kdyby ji zaměstnavatel stanovil ve svém vlastním opatření.
V úvahu nepřichází ani výpovědní důvod s ohledem na zdravotní stav zaměstnance, i kdyby povinnost k vakcinaci byla stanovena např. v pracovním řádu jako předpoklad k výkonu práce. Pracovní řád může obsahovat pouze ustanovení, která rozpracovávají povinnosti stanovené v ZP nebo v dalších pracovněprávních předpisech. Povinnost k vakcinaci nemůže být stanovena ani jako požadavek kladený na práci, neboť nemá oporu v zákoně.
Shrnutí :
Povinnost k očkování proti covidu-19 neexistuje.Ani zaměstnavatel ve svém vlastním opatření ji nemůže stanovit nebo dát k vakcinaci pokyn.Výpověď podaná zaměstnanci z tohoto důvodu je neplatná, neboť nemá oporu v zákoně.Zaměstnavatelé mohou zvýhodňovat zaměstnance, kteří absolvovali vakcinaci.