Autor textu je promovaný Doctor of Business Administration na Ústavu práva a právní vědy v Praze, kde obhájil svojí výzkumnou práci v oboru Executive Management na téma Strategie globálních hodnotových řetězců, kterou navázal na svojí předchozí disertační práci v programu MBA, zaměřenou na hodnotové řetězce z pohledu mikroekonomie.
Je důvod se zamyslet v situaci pro demokracii tak charakteristickou – tedy v roce voleb, do jaké míry jsou dnes dodržovány principy rovnosti před zákonem, principy politických práv, dělby moci a vládou zákona?
A nespatřujeme již dnes, že forma a způsoby naplnění demokratických principů se transformují ve smyslu nástrojů globálních procesů, ale zejména negativních tendencí již zmíněného ekonomického liberalismu?
Alespoň na jeden princip - zákonodárný, který je zásadně ovlivněn výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, která stojí u konstituování zákonů, se chci zaměřit v krátké úvaze.
I když demokratická tradice naší země byla na půl století přerušena “diktaturou politické byrokracie”, zůstaly základní prodemokratické hodnoty ve společnosti zachovány.
Nejpreferovanějším znakem demokracie pro Čechy je vymahatelnost práva, tedy rovnost před soudy. Proto primárně zmiňuji jistou měkkost právního rámce a lidského jednání. Je paradox, že právě díky neuchopitelnému rozsahu - množství právních norem je Čechy preferována rovnost před zákonem, ale právě to může být tím důvodem. Je tedy obecně známý fakt, že vymahatelnost práva je nízká a soudní spory trvají roky.
V úvodu zmíněný náznak znepokojení nad vnímáním obecného diskurzu ve vztahu k demokratickým principům se vymezuje právě ve zmíněném principu „Principu měkké demokracie“, který se pokouším definovat jako: Právní rámec ohraničující pravidla lidského jednání a míry odpovědnosti s tím spojené, postrádající dostatečnou kontinuitu soudní vymahatelnosti v kontextu ústavy, Listiny základních práv a svobod, etického rámce a platných technických či obecných standardů.
Z pohledu zásadního významu voleb to není ta Havlova „Moc bezmocných“, která rozhodne, ale je to naopak více frustrující situace v pozici zneužití formou manipulace vlastního konfirmačního zkreslení svých názorů. (viz pozn.)Dochází tedy k situaci, kdy je využita tato „moc bezmocných“ nemorálním chováním „mocných“, kteří svou arogancí ovládají „bezmocné“ a deformují tímto způsobem jejich svědomí. Tímto „cíleným podvodem“ jsou to právě „mocní, kteří nepřímo pak posilují negativní tendence ekonomického liberalismu na úkor demokracie.
Voliči jsou obelháni, což posiluje jejich nechuť vnímat „politiku“ jako takovou, a tím se de facto přestávají aktivně podílet na posilování konceptu demokracie. Opouští je sdílení morálních principů v rámci širšího sociálního kontextu a soustředí se na své vlastní zájmy. Mizí podstaty Masarykovy „humanitní demokracie“ a orientace na vnitřní pozitivní rozvoj společnosti.
V současném světě s převažujícími principy neoliberalismu a globalismu jen velmi těžko obhajuje skutečná legitimní demokratická vláda základní potřeby a zájmy většiny a celku ne na úkor slabších. Voliči si nedostatečně uvědomují napětí a vlastně i rozpor mezi liberálními a demokratickými hodnotami.
Teorii „liberální demokracie“ by volení politici měli chápat jako vyvážený koncept a principy demokracie vnímat jako prioritní zájem pro udržení mravní a kulturní úrovně českého národa. Bohužel v důsledku tlaku nadnárodních korporací a změn ve prospěch neoliberálních principů je princip demokracie upozaděn.
Národní demokratické principy utváří povědomí jednotlivců a pouze jejich reflexe a sdílení základních společenských hodnot nastaví priority dalšího hodnotově profilovaného obecného diskurzu společnosti.
Dnešní „vůle nevolených“ voličů – občanů disponuje absolutním potenciálem podílet se na spoluvytváření lepší současnosti, ale především tato „vůle“ musí chtít nastavit udržitelné trendy pro příští generace. V této reflexi s pohledem do budoucna můžeme spatřit Havlův mravní odkaz v jeho „moci bezmocných“, která svým hlasem dává mandát budoucí nové výkonné moci státu. Moci, která by měla sloužit především těm „bezmocným“.
Musíme se naučit přijímat oběti, které nám dnešní doba přináší a neměli bychom je směňovat za umenšování potenciálu příštím generacím, kterým ujídáme z jejich budoucího krajíce. Tento mandát nepřísluší současné exekutivě vedení státu, které není cizí použít i některé prvky populismu jako kvaziideologii.
Populismus je charakteristický pro morální profil s absencí etických hodnot. A některá současná politická rozhodnutí ve svých důsledcích jen potvrzují vzdalování se demokratickým principům a tím de facto potvrzují disfunkci systému zdůvodněnou principem měkké demokracie.
Je to zejména u takových politických rozhodnutí, která postrádají: míru sebereflexe, žití života v pravdě a odpovědnosti v zájmu celku ve smyslu jednoho z přikázání, tj. nepokradeš.
Volič s čistým svědomím rozhodně sám musí vytušit komu dá svůj hlas, co je v zájmu celku – tedy společnosti, ke které cítí svoji niternou sounáležitost, a tím tak naplní svůj status „mocného“ v pozici jeho dočasné bezmocnosti. Téma mravní rekonstrukce společnosti by se mělo stát určující doménou všech navazujících volebních témat celého portfolia politických subjektů ucházejících se o podíl na nové exekutivní moci v České republice.
08.10.2021 Milan Vaníček
Pozn.:
Úvahy byly do jisté míry podloženy daty rozsáhlé studie Evropského sociálního výzkumu (ESS), konkrétně ESS Round 6, kde byl zařazen zvláštní modul o vnímání demokracie a jeho součástí je i ČR. Odkaz na studii:
Konfirmační zkreslení je jedním z hlavních kognitivních zkreslení, které hraje roli v relativně snadném šíření dezinformací.
Autor textu je mimo jiné absolventem Ústavu práva a právní vědy v doktorském programu exekutivní management. Zabývá se výzkumem globálních hodnotových řetězců s mezioborovým přesahem do ekonomiky, managementu a sociologie.