Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Vycházky při pracovní neschopnosti
Podle § 192 odstavec 6 zákoníku práce (dále ZP) mohou zaměstnavatelé kontrolovat dodržování režimu dočasně práce neschopného zaměstnance (dále jen „režim pracovní neschopnosti ) v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti potvrzené lékařem.
O povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby a o změně místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař jen na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce.
Zaměstnanec (pojištěnec) je povinen např. umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ¨zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Při této kontrole je pojištěnec povinen prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti,
Zaměstnavatel může kontrolovat,
zda jeho zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasný režim neschopnosti pojištěnce. V případě zjištění porušení povinnosti zaměstnancem vyhotoví o kontrole písemný záznam a uvede v něm skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu. Stejnopis tohoto záznamu doručí zaměstnanci, který tento režim porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance a ošetřujícímu lékaři. Zaměstnavatel je oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení režimu pojištěnce. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností.
Výmluvy nejsou omluvy
Působnost kontroly, kterou vykonává zaměstnavatel, je vymezena povinnostmi zaměstnance. Zaměstnanec má povinnost zdržovat se v době pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat vycházky povolené lékařem.
Prokázání porušení režimu pojištěnce není však jednoduchou záležitostí. Potvrzují to dosavadní poznatky zaměstnavatelů. Jedná se např. o nejčastější výmluvy nemocného zaměstnance, že nemohl reagovat na akustické či mechanické výzvy (např. domovní zvonek) neboť spal. Samotné zjištění kontrolora, že zaměstnanec na tyto výzvy nereagoval, nemusí znamenat porušení režimu pojištěnce. Žádný předpis nestanoví občanům (zaměstnancům) povinnost zřizovat si domovní zvonek nebo jiné akustické zařízení. Zjištěné skutečnosti musí pak kontrolující zapsat do písemného záznamu o provedené kontrole s uvedením skutečností, které podle jeho názoru znamenají porušení. Rozhodující vyjádření zde má ošetřující lékař, který by měl zhodnotit zjištěné případy. Lékař např. uvede, že zaměstnanec má „předepsán“ takový léčebný režim s využitím léků, které by mohly vyvolávat zvýšenou potřebu spánku a proto nemohl zaměstnanec odpovídat na výzvy kontrolora. Odůvodnění zaměstnance, které jsme si vypůjčili v titulku, „spal jsem jako zabitý“ projde, jen pokud ošetřující lékař předepsal silné utišující prášky.
Nebo další případ: nemocný zaměstnanec byl „přistižen“ na obědě v restauraci, ačkoliv tento pobyt byl mimo režim povolených vycházek. Ani taková zjištění není možno vždy a obecně považovat za porušení režimu práce neschopného zaměstnance. Zaměstnanec např. žije sám, a odešel na oběd do restaurace nebo si šel opatřit nákup. I zde je nutno hodnotit všechny okolnosti jednotlivě a ve vzájemném souhrnu. Zejména zaměstnanec, který nemá rodinné příslušníky, by měl lékaře požádat o napsání tzv. „existenčních vycházek“ kvůli nákupům. Samozřejmou podmínkou je, že zdravotní stav zaměstnance v době jeho pracovní neschopnosti takové „nákupy“ nebo návštěvu restaurace za účelem stravování, to dovoluje a není tím narušeno jeho léčení.
Za porušování dočasného režimu by bylo možné považovat např. odchod zaměstnance z místa pobytu (bydliště) do restaurace, výkon jiné pracovní činnosti apod. Každý případ je však nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k poměrům práce neschopného zaměstnance. Nejednalo by se o porušení léčebného režimu, kdyby např. zaměstnanec, který nemá rodinné příslušníky, si obstarával nákup pro denní potřebu, případně šel na oběd restaurace. Podmínkou je však, že toto jednání by neohrozilo léčebný postup a neprodloužilo by léčení. Na tyto skutečnosti by však měl zaměstnanec vždy při zahájení pracovní neschopnosti upozornit ošetřujícího lékaře, který by mohl v tomto smyslu učinit příslušný záznam do zdravotní karty zaměstnance.
Někdy však zaměstnanci uvádějí kuriozní skutečnosti, aby své jednání odůvodnili. Např. „neslyšel jsem zvonek, protože mám malý rozsah bezdrátového zvonku“, „ nemám označený byt, protože jmenovku mi stále děti strhávají“, „po rozvodu manželství přespávám v garáži“. apod. I s těmito důvody se musí zaměstnavatelé a orgány sociálního zabezpečení vypořádat, situace objektivně hodnotit i když podobné výmluvy jsou neopodstatněné.
Skončení pracovního poměru
Praxe prokazuje, že postihy v podobě zkrácení nebo odnětí náhrady mzdy nestačí. Proto ZP umožňuje zaměstnavatelům, aby skončili pracovní poměr výpovědí při zvlášť hrubém porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (zaměstnance). Umožňuje to znění § 52 písm.h), ZP,které uvádí, že zaměstnavatel může dát výpověď, poruší – li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a ZP. V tomto ustanovení se uvádí, že zaměstnanci jsou povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v této době v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.