Ozvěny dějin Izraele

„...po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý...“

Hovory s T.G. Masarykem,1927-1931 [3]

1947

Izraelská nezávislost - 29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění Spojených národů usnesení požadující zřízení židovského státu v zemi Izrael.

1948

14. května 1948 v 16 hodin izraelského času se v telavivském muzeu shromáždili členové Prozatímní státní rady, aby vyhlásili Deklaraci izraelské nezávislosti. „Země Izraelská je kolébkou židovského národa, zde byla formována jeho duchovní, náboženská a politická tvář, zde bojoval o státní samostatnost, zde vytvořil své národní i univerzální kulturní hodnoty a daroval světu nesmrtelnou Knihu knih. Násilím vyhnán ze své Země zůstal jí věrný v celé diaspoře a nikdy se nepřestal modlit a doufat v návrat do své Země a v obnovu politické svobody.“ (2)

15. května 1948 – Britský mandát Palestina je formálně ukončen. Velká Británie uznává diplomaticky Izrael 28. dubna 1950.

15. května – Začala válka za izraelskou nezávislost. Během ní docházelo k bojům mezi nově vzniklým Státem Izrael a sousedními arabskými státy posílenými o arabské nepravidelné jednotky. Útoku se účastnily ozbrojené síly Egypta, Transjordánska (elitní Arabská legie pod vedením britského generála Johna Glubba), palestinská Armáda svaté války, Arabská osvobozenecká armáda (operující z Libanonu) omezené počty vojáků z Libanonu, Sýrie a Iráku.

21. května – Bylo založeno izraelské letectvo – u jeho základů byla i letadla dodána Československem (80 strojů typu Messerschmit Bf, které byly vyrobeny v Avii v Praze-Letňany pod označením S-199) a britské stíhací letouny Spitfire Mk.IX, na kterých přiletěli českoslovenští stíhači z Velké Británie. Československo také vycvičilo řadu izraelských vojenských pilotů (mj. i pozdějšího izraelského prezidenta Weizmanna).

21. května - Organizace spojených národů jmenovala švédského diplomata hraběte Folkeho Bernadotta hlavním vyjednavačem pro Palestinu, který se postavil do čela mise mezinárodních vojenských pozorovatelů UNTSO na dodržování příměří (první mírová mise v historii OSN), který vyjednal čtyřtýdenní příměří. V průběhu příměří jsou dodány také československé zbraně (bylo prolomeno embargo OSN na vývoz zbraní do této oblasti).

21. května - Organizace spojených národů jmenovala švédského diplomata hraběte Folkeho Bernadotta hlavním vyjednavačem pro Palestinu, který se postavil do čela mise mezinárodních vojenských pozorovatelů UNTSO na dodržování příměří (první mírová mise v historii OSN), který vyjednal čtyřtýdenní příměří. V průběhu příměří jsou dodány také československé zbraně (bylo prolomeno embargo OSN na vývoz zbraní do této oblasti).
22. července Československo diplomaticky uznalo Izrael.

1949

8. ledna Moše Dajan jednal s jordánským vojenským guvernérem Jeruzalému Abdulláhem at-Tellem ohledně rozděleného Jeruzaléma. V Jeruzalémě je následně vytvořena opevněná hranice mezi židovskou částí města (západní Jeruzalém) a arabskou částí (východní Jeruzalém) s jediným průchodem- tzv. Mandelbaumovou bránou.

25. ledna v Izraeli proběhly první parlamentní volby (do tzv. Prvního Knesetu). Největší počet poslaneckých křesel v Knesetu (46) získala Mapaj, hlavní levicová strana, vedená Ben Gurionem. 2. února 1949 - Ben Gurion prohlašuje, že Západní Jeruzalém je integrální součástí Izraele.

13. února - Arabské státy prezentují vůli jednat z Izraelem o míru, pokud Izrael umožní návrat palestinských uprchlíků. V drtivé většině případů Izrael návrat uprchlíků neumožnil. Z původního více než milionu Arabů, kteří žili v Palestině v roce 1947, zůstávají v Izraeli. Větší část uprchlíků nachází útočiště v částech Palestiny okupovaných Egyptem a Jordánskem, tedy v pásmu Gazy a na Západním břehu. Ostatní uprchlíci jsou v uprchlických táborech v Libanonu, Sýrii, Jordánsku, Egyptě a Iráku.

14. února - po několika zasedáních v Jeruzalémě se Kneset přesunul do Tel – Avivu

7. listopadu je Jeruzalém prohlášen hlavním městem Izraele. De facto se to týká pouze západního Jeruzaléma. Východní Jeruzalém je až do 7. června 1967 pod jordánskou správou a je oddělen od západní, převážně židovské části. 9. prosince 1949 Valné shromáždění OSN schválilo návrh na internacionalizaci Jeruzaléma.

1950

18. ledna Československo otevřelo zastupitelský úřad v Tel Avivu, prvním československým velvyslancem v Izraeli se stal Edvard Goldstücker

23. ledna 1950 - Kneset prohlašuje Jeruzalém hlavní městem Izraele.

5. července – Den výročí Herzlovy smrti Kneset schválí tzv. „Zákon o návratu“. Je to klíčový zákon, který umožnil lidem židovského původu z celého světa (až po linii prarodičů) žádat o izraelské občanství.

14. listopadu se konají první komunální volby. Došlo k propadu strany Mapaj v k vzestupu strany Všeobecných sionistů.

27. září – Německý spolkový kancléř Adenauer oznamuje, že jeho vláda je připravena platit reparace židovskému lidu.

1951.

21. října – Izrael obdržel americkou pomoc ve výši 65 milionů dolarů k ulehčení hospodářské situace.

1952

V dubnu – Kneset schválil zákon o izraelském státním občanství. 9. listopadu umírá izraelský prezident Chajimj Weizmann, 10. prosince1952 je zvolen nový izraelský prezident Jicchak Ben Cvi.

1953

19. října – USA oznamují zastavení pomoci Izraeli s hledem na spor ohledně vody z Jordánu. Rada bezpečnosti OSN kritizuje Izrael, který v následně oznamuje pozastavení prací na regulaci vody z Jordánu, USA obnoví pomoc

1954

6. října – Izrael prezentuje v OSN pakt o neútočení s arabskými státy.

1956

29. října 1956 – Suezská krize v tajné spolupráci s Francií a Velkou Británií zahajuje Izrael na Sinaji velkou vojenskou operaci proti Egyptu. Izrael obsadil Sinaj v průběhu osmi dní, to umožnilo opětné připlování izraelských lodí Akabským zálivem. Valné shromáždění OSN (2. 11.1956) přijme americký návrh na okamžité příměří v oblasti Suezského průpravu. Dne 5. 11. začala anglo-francouzská operace v oblasti Suezského průplavu (operace „Mušketýr“), Egypťané uzavřeli Suezský kanál. SSSR varuje zásahem do blízkovýchodní krize a raketovými údery na Londýn, Paříž a Izrael. 2. března 1957 ministryně zahraničí Golda Meirová oznamuje v OSN, že Izrael je připraven na celkové stažení z území obsazených během Suezské krize v případě, že OSN převezme civilní správu v pásmu Gazy a bude zaručena svoboda proplouvání Tiránskou úžinou.

1958

31. ledna – Vzniká Sjednocená arabská republika, což vyvolává velké obavy Izraele. Současně jsou zakládány v Kuvajtu pod vedením palestinského inženýra Jásira Arafata první buňky hnutí Fatah.

1960

11. května agenti Mosadu unesou z Argentiny do Izraele nacistického válečného zločince Adolfa Eichmanna Při procesu 15. prosince 1961 je odsouzen smrti a popraven. 31. prosince premiér Ben Gurion připustil, že Izrael vybudoval v Negevu druhé jaderné zařízení (Dimona), pouze k mírovým účelům.

1961

30. května se došlo k setkání izraelského premiéra Ben Gurion s americkým prezidentem Kennedym v New Yorku, který prohlásil, že USA podporují izraelskou bezpečnost.

27.- 29. května je v jordánském Jeruzalémě založena „Organizace pro osvobozeni Palestiny“ (OOP) – do jejího čela se se postavil diplomat Ahmad Šukajri. Novým předsedou je zvolen Jásir Arafat v roce 1969. Nejvlivnější složkou v OOP se po interních volbách stává Arafatovo hnutí Fatah.

1964

6. května je v Bruselu uzavřena první dohoda mezi Izraelem a Evropskými společenstvími (společný trh). 21. listopadu – druhý vatikánský koncil, který vydává dekret odsuzující antisemitismus prohlašující, že Židé nejsou kolektivně zodpovědní za smrt Ježíše.

1965

21 dubna – na káhirském zasedání Ligy arabských států (LSS) Izrael podal návrh, aby arabské státy uznaly Izrael v hranicích podle návrhu OSN z roku 1947. Návrh je zamítnut.

1967

5. června započala šestidenní válka – izraelský preventivní úder započal zničením egyptského letectva, syrské letectvo zaútočí na severu, Jordánci ostřelují Jeruzalém. 6.června – Izraelci obkličují jeruzalémské Staré Město. Jsou obsazená palestinská města Ramalláh a Kalkilija, Gaza se vzdává, Egypt uzavírá Suezský kanál (až do poloviny 70. let). 7.června je dobyto jeruzalémské Staré Město a místa jako Zeď nářků a Chrámová hora se dostávají pod izraelskou kontrolu. Izraelci dobyli na Sinaji Šarm aš-Šajch. 8. června – izraelsko-syrské boje na Golanských výšinách.9. června – začíná útok izraelské armády na Golanských výšinách.10. června - Izraelci obsadili velkou část Golanských výšin a syrské město Kunejtra. Na syrsko-izraelské frontě je posléze dosaženo příměří. Pásmo Gazyv šestidenní válce v červnu1967 dobyl Izrael a začal tam od roku 1970 budovat židovské osady.

1969  

4. března se stává premiérkou Státu Izrael Golda Meierová – zkušená politička, první žena v tomto úřadě. Po vzniku Izraele krátce působila jako velvyslankyně v Sovětském svazu. následně jako ministryně práce a ministryně zahraničních věcí. Za její vlády vedl Izrael vleklou opotřebovací válku a čelil teroristickým útokům. V září 1972 skupina teroristů zavraždila izraelské sportovce na mnichovských olympijských hrách. Golda Meirová nařídila zpravodajským službám v rámci odvety vypátrat a zabít všechny osoby spojené s tímto teroristickým útokem. K významným událostem její vlády jomkippurská válka v roce 1973 při které byl zasažen Izrael nepřipraven. S těžkými ztrátami nakonec válku vyhrál. Veřejná nespokojenost donutila Goldu Meirovou 11. dubna 1974 rezignovat.

1970

27. září – Arabské státy se pokoušejí zklidnit vážný vnitro-arabský spor v Jordánsku. Na setkání hlav arabských států v Káhiře se podařilo zprostředkovat schůzku mezi jordánským králem Husajnem a předsedou Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem.

1972

V září - skupina teroristů zavraždila izraelské sportovce na mnichovských olympijských hrách. Premiérka Golda Meirová nařídila zpravodajským službám v rámci odvety vypátrat a zabít všechny osoby spojené s tímto teroristickým útokem.

1973

6. října – V průběhu jednoho z nejvýznamnějších židovských svátků – Jom Kippur „Den smíření“ – vypukla tzv. válka na Jom Kippur. Válka byla z pohledu Izraele nečekaná. Egypťané překročili Suezský kanál a prolomili „nedobytnou“ Bar Levovu pevnostní linii, kterou Izraelci vybudovali na východním břehu Suezského průplavu. Také na Golanských výšinách zaútočila syrská armáda. V prvých dnech se Izrael dostal do vážné krize, ale za pomoci rychlých dodávek amerických zbraní se mu podařilo v polovině října situaci stabilizovat a přejít do protiútoku. Příměří bylo uzavřeno pod patronátem USA 11. listopadu 1973.

1974

10. února – Golda Meirová sestavila novou levicovou vládu.

V dubnu – je vydána zpráva Agranatovy komise prošetřující izraelskou nepřipravenost na jomkippurskou válku. Hlavní část zodpovědnosti je uvalena na generální štáb a generála Elazara. Politické vedení je zprávě očištěno.

11. dubna – Golda Meirová a její kabinet rezignuje Rezignaci předcházely masové protesty proti její vládě Novým premiérem se stává Jicchak Rabin.

13. listopadu.- Jásir Arafat vystoupil ve Valném shromáždění OSN – tvrdě odsoudil Izrael a navrhoval vznik sekulární a demokratické Palestiny, ve které budou mít i Židé rovnoprávné postavení. Organizace pro osvobození Palestiny posléze získal status pozorovatele v OSN.

1987

V roce 1987 vypukla v Gaze první palestinská intifáda (povstání) a bylo založeno radikální hnutí Hamás.

1993

9. září – Jásir Arafat představitel OOP v dopise izraelskému premiérovi Jicchaku Rabinovi potvrzuje a uznává právo Izraele na existenci v míru a bezpečí a odmítá terorismus. Následuje dopis premiéra Rabina ve kterém uznává OOP jako reprezentanta palestinského lidu. Americký prezident Clintonn uvolňuje zákaz kontaktů USA s OOP.

1994

1. dubna – V Jordánsku je hnutí Hamás postaveno mimo zákon.

4. května – V Káhiře je podepsána dohoda o samosprávě v pásmu Gazy a v oblasi Jericha mezi premiérem Rabinem a palestinským prezidentem Arafatem

11. října – norský Nobelův výbor oznamuje laureáty Nobelovy ceny míru: Jicchak Rabin, Šimon Perez a Jásir Arafat.

1998

26. září – Americká ministryně obrany M. Albrightová se setkává v Izraeli a v Palestině s premiérem Netanjahuem a palestinským prezidentem Arafatem. Následují společná setkání na přechodu v Erezu, která mají vytvořit podmínky k dohodě o dalším vývoji na okupovaném území Palestiny.

15. října v americkém Wye River Plantation v Marylandu proběhnou setkání mezi izraelskými a palestinskými vůdci. Přítomni jsou prezident Clinton a jordánský král Husajn. „Dohodou od Wye River“ tak bylo dalších třináct procent z okupovaných území předáno Palestinské samosprávě. Zároveň bylo dosaženo kompromisu ohledně otevření letiště a přístavu v Gaze.

1999

4. února - Jásir Arafat oznámil, že jednostranné vyhlášení Palestinského státu plánované na 4. května 1999 bude odloženo.

2000

V červenci – je v Ramalláhu otevřeno diplomatické zastoupení (styčný úřad) České republiky při Palestinské autonomii. 1. srpna je izraelským prezidentem překvapivě zvolen Moše Kacav z Likudu, který porazil Šimona Perese.

2001  

6. února - Ariel Šaron nastupuje do premiérského křesla s příslibem „míru a bezpečnosti.“ Je sestavena vláda národní jednoty.

11. září – Útoky al-Káidy na Světové obchodní centrum a Pentagon v USA.

2002

28. března - V Bejrútu je vyhlášená mírová iniciativa saúdského korunního prince Abdulláha, která připouští uznání Izraele arabským světem výměnou za izraelské stažení z okupovaných území a „spravedlivé vyřešení“ osudu palestinských uprchlíků.

2004

6. ledna – Jeden z klíčových velitelů Hamásu Abd al-Aziz ar-Rantisí nabízí Izraeli období desetiletého příměří výměnou za úplný návrat Izraele do hranic z roku 1967.Izrael nabídku odmítl.

17. dubna je v pásmu Gazy izraelskou raketou zabit vůdce Abd al-Aziz ar-Rantisí – Hamás od této chvíle drží své velitele v tajnosti. Jisté je, že v pásmu Gazy posílí role Mahmúda az-Zahára a vzroste vliv exilového vůdce Hamásu Chálida Mišála

2005

8. února – V egyptském Šarm aš-Šajchu dojde k setkání mezi vrcholnými izraelskými, palestinskými, jordánskými a egyptskými představiteli Abbás a Šaron přislíbili ukončení násilí. V srpnu bylo z Pásma Gazy evakuováno všech 21 židovských osad a propuštěno 900 palestinských vězňů. Egypt a Jordánsko přislíbily znovuotevření své ambasády v Izraeli tento Summit je někdy považován za ukončení druhé intifády.

26. května – Prezident G. W. Bush přijal v Bílém domě Mahmúda Abbáse a přislíbil Palestinské autonomii dalších 50 milionů dolar§ americké pomoci.

2006   

Radikální hnutí Hamás porazilo v parlamentních volbách dosud vládnoucí hnutí Fatah a začaly mezi oběma hnutími ozbrojené střety.

2007

V červnu vyvrcholily střety mezi hnutím Hamás a hnutím Fatah – hnutí Hamás ovládlo Pásmo Gazy, když dobylo po bojích bašty Fatah prezidenta Muhamúda Abbáse. Izrael po násilném vyhnání z Gazy palestinské samosprávy Hamásem posílil blokádu Gazy. V září vyhlásil Izrael Pásmo Gazy pod vedením Hamásu za „nepřátelskou etnitu.“

2008

V březnu při třídenní izraelské ofenzivě bylo zabito přes 120 Palestinců a da izraelští vojáci a při dalším bombardování v prosinci zahynulo přes 1400 Palestinců a 13 Izraelců.

2009

Netanjahu se ve Washingtonu poprvé setkává a americkým prezidentem Barackem Obamou. V červnu – Barack Obama má v Káhiře historický proslov k obyvatelům Blízkého východu. Obama hovoří mj. o nutnosti uznat Izrael arabskými státy, ale klade důraz na zastavení výstavby židovských osad a odmítnutí násilí Palestinci.

2010 

23. března – Benjamin Netanjahu se setkal ve Washingtonu s Barakem Obamou k projednání plánu výstavby židovských osad ve východním Jeruzalémě. Setkání proběhlo za zavřenými dveřmi a nebyly z něj publikovány žádné záznamy.

 administrativy

V dubnu se Izrael kvůli vládní krizi přiblížil předčasným parlamentním volbám, na nichž se shodly všechny hlavní politické strany. Jen pár hodin předtím, než měl parlament 8. května hlasovat o svém rozpuštění, však Netanjahu oznámil vstup opoziční Kadimy do koaliční vlády.

2013

Leden 2013 - v předčasných volbách se Netanjahuem vedená aliance Likud Jisra'el bejtejnu získala 31 poslaneckých mandátů a stala se vítězem voleb. 

2014

Netenjahu prosadil rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných voleb na březen 2015. Ve volbách strana Likud, zvítězila (s 30 poslaneckými mandáty), stala se nejsilnějším uskupením v Knesetu.

2017

28. srpna ve svém projevu Netanjahu ujistil Izraelce, že již nikdy nedojde k vystěhování sídel v zemi Izrael:

2018

V květnu nechal Egypt otevřít po mnoha letech hraniční přechod Ráfáh, který je pro obyvatele Gazy jedinou spojnicí se světem, která není v izraelských rukou. Pásmo Gazy je palestinskou enklávou v rukou islamistického hnutí Hamás. Leží u Středozemního moře, sousedí s Izraelem a Egyptem (území o rozloze 365 kilometrů čtverečních) má více než dva milionů obyvatel. Pásmu Gazy chybí přírodní zdroje, má nedostatek vody, potravin a pohonných hmot. Více než dvě třetiny obyvatel je závislých na humanitární pomoci.

2022

1. listopadu se Netanjahu opět stal premiérem Izraele. Jeho vláda navrhla omezit pravomoci izraelského Nejvyššího soudu

2023

Při rozsáhlých útocích Hamásu v Izraeli, které palestinská teroristická organizace zcela nečekaně spustila v sobotu 7.10. 2023 (sobota), zemřelo podle vládních údajů nejméně 700 Izraelců, počet zraněných bylo více než dva tisíce a v ohrožení života zůstalo asi 200 Izraelců. Přes masivní nasazení izraelské armády, která se postupně vzpamatovávala stejně jako celý židovský stát z počátečního šoku a nepřipravenosti bránit se. Podle listu Ha´arec, pokračovaly také raketové útoky Palestinců na izraelské obce poblíž hranice Gazy. Milice Hizballáhu uvedly, že raketami a dělostřelectvem zaútočily na Izraelem okupovanou oblast na hranici s Libanonem. Hizballáh poblahopřál Hamásu k jeho „hrdinské, rozsáhlé“ a „vítězné operaci proti Izraeli. Izraelský bezpečnostní kabinet potvrdil vyhlášení válečného stavu Izraeli.

V reakci na palestinské útoky se Izrael rozhodl přerušit dodávky elektřiny, pohonných hmot a zboží do Pásma Gazy. Cílem je zničit vojenské a administrativní kapacity Hamásu a Islámského džihádu, aby již nebyly schopny ohrožovat občany Izraele. Tuto skutečnost oznámil úřad prezidenta Netanjahua po zasedání bezpečnostního kabinetu.

„Začínáme dlouhou a obtížnou válku, kterou si vynutil vražedný útok Hamásu“ sdělil Netanjahu. [1] 

Izrael tak stojí před těžkým dilematem. 7. října 2023 utrpěl největší masakr od dob holokaustu a je tak politicky neudržitelné, aby na něj silně nezareagovala. Budoucnost Izraele se dostala na jednu z dosud nejtěžších dějinných křižovatek.

[1]  (CNN, BBC, ČTK). Hamás vpadl do Izraele: Začala rozsáhlá odveta. Deník Právo. 2023, roč. 33, č. 234, s. 1. ISSN 1211-2119.

[2]  ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 351 s. D. ISBN 978-80-247-2910-7.

[3]  POJAR, Miloš. T.G. Masaryk a židovství. Vydání první. Praha: Academia, 2016. 302 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh. Historie. ISBN 978-80-200-2571-5.