V roce 2003 absolvoval magisterský studijní program právo a právní věda na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pak v roce 2011 získal doktorát ze správního práva, v roce 2022 rovněž v Praze absolvoval profesní postgraduální program LL.M. – Veřejné právo na Ústavu práva a právní vědy.
Základy stížnostního oprávnění
Právo každého (tj. každé fyzické i právnické osoby) stěžovat si na postup orgánu veřejné moci vůči jeho osobě zaručuje už Listina základních práv a svobod.[1] Základní zákonnou úpravu tzv. stížnostního oprávnění v podmínkách veřejné správy, které se věnuje tento článek, obsahuje správní řád (dále jen „SŘ“).[2] Ustanovení § 175 a další související ustanovení tohoto předpisu dopadají na podávání a vyřizování stížností, které se týkají výkonu působnosti správních orgánů (ministerstev a jiných orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy – obcí a krajů – a dalších subjektů, pokud realizují zákonem svěřenou pravomoc vůči fyzickým nebo právnickým osobám).[3] Typicky jde o stížnosti podávané proti způsobu, jakým správní orgán s jednotlivcem vede správní řízení, případně na to, jakým způsobem vykonává vůči jednotlivci jiný úřední postup, a dále na stížnosti proti chování úředních osob zařazených do správního orgánu.
Stížnosti podle správního řádu
Oprávnění obracet se na správní orgány se stížnostmi mají podle § 175 odst. 1 SŘ dotčené osoby, jejich stížnosti mohou směřovat proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li SŘ jiný prostředek ochrany. Stížnost lze podat ústně nebo písemně[4] u toho orgánu, který vede řízení, resp. vykonává určitý úřední postup (§ 175 odst. 3 a 4 SŘ). Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu (tj. nesmí mu uškodit v projednávané věci), nicméně ho nevyviňuje z odpovědnosti za trestný čin nebo správní delikt spáchaný podáním stížnosti nebo v souvislosti s tím (§ 175 odst. 2). Jde například o případy, kdy by text stížnosti byl natolik vulgární, že by jej bylo možno posoudit jako hrubě urážlivé podání, případně by jím stěžovatel spáchal trestný čin pomluvy.
Správní orgán je povinen prošetřit sdělení obsažené ve stížnosti a konfrontovat je se skutečnostmi zjištěnými ze spisu (§ 175 odst. 4). [5] Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího podání příslušnému správnímu orgánu. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn (§ 175 odst. 5). Na vyřízení stížnosti není právní nárok a výsledkem vyřízení není správní rozhodnutí. Pokud bylo zjištěno, že je stížnost (částečně) důvodná, musí správní orgán bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě zjištěného stavu věci (§ 175 odst. 6). Samotné vyřízení stížnosti odstranění závadného stavu samo o sobě neznamená.[6]
Pokud se stěžovatel domnívá, že jeho stížnost příslušný správní orgán nevyřídil řádně, může požádat jemu nadřízený správní orgán o přešetření způsobu, jakým byla stížnost vyřízena (§ 175 odst. 7).
Jednotlivým omezením stížnostního oprávnění se budeme podrobněji věnovat v následujícím článku.
[1] Podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž podmínky a podrobnosti uplatnění tohoto práva upravuje zákon. Možnost stěžovat si se tak váže na dovolení některým zákonem a stížnost musí být stěžovatelem podána a příslušným orgánem projednána postupem v takovém zákoně upraveným. Příkladem je stížnost proti průtahům soudního řízení nebo nevhodnému chování soudních osob podle § 164 a násl. zákona č. 6/2001 Sb., o soudech a soudcích, nebo stížnost občana orgánu obce podle § 16 odst. 2 písm. g) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, anebo stížnost proti postupu správního orgánu v záležitosti jednotlivce podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
[2] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.
[3] Srov. FIALA, Z. in FIALA, Zdeněk a kol. Správní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2020. ISBN 978-80-7598-797-6, s. 3.
[4] Stížnost je svou podstatou specifickým druhem podání, a proto musí splňovat náležitosti obsahu dle § 37 odst. 2 a náležitosti formy dle odst. 4 téhož ustanovení SŘ. Platnou písemnou formou rozumíme jednak podání učiněné na listině a opatřené vlastnoručním podpisem, jednak elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem podané prostřednictvím elektronické podatelny správního orgánu a dále elektronicky podané datovou zprávou do datové schránky správního orgánu – v tomto posledním případě se uznávaný elektronický podpis nevyžaduje. K tomu srov. § 37 odst. 4 SŘ, § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Platná ústní forma stížnosti je podáním učiněným osobně u správního orgánu do protokolu sepsaného úřední osobou (§ 18 SŘ).
[5] Bude při tom postupovat nejen dle pravidel obsažených v § 175, ale ve smyslu § 177 odst. 2 podle části čtvrté SŘ, takže podle § 158 SŘ analogicky použije i další potřebná ustanovení používaná pro správní řízení. - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) sp. zn. 4 Aps 2/2010, dostupný na https://kraken.slv.cz/4Aps2/2010.
[6] Srov. odst. 17 a 18 odůvodnění rozsudku NSS sp. zn. 1 As 244/2015, dostupného na https://kraken.slv.cz/1As244/2015.