Jak se volí americký prezident?

První americký prezident George Washington byl uveden do úřadu koncem dubna 1789 v New Yorku. O rok později bylo provizorní hlavní město přemístěno do Filadelfie a tam zprvu úřadoval i druhý prezident USA John Adams. V červnu 1800 se pak přestěhoval do Washingtonu a jako první prezident se usídlil v Bílém domě.

Prostřednictvím osudů mužů z Bílého domu se můžeme seznámit s vnitřními politickými, ekonomickými, sociálními a kulturními proměnami Spojených států amerických i s jejich mocenským vzestupem se z mladého státu stala dnešní světová supervelmoc. Historie amerických prezidentů vždy byla, je a bude důležitým ukazatelem politického vývoje a proměn USA. [4]

Jak se volí prezident?

„Volby prezidenta jsou pestrou arénou politického zápasu a vážným soupeřem americké baseballové ligy, jež je v USA vůbec nejoblíbenějším diváckým sportem.“ [3]

Předvolební akce se staly americkou tradicí, která přitahuje pozornost pro svou atmosféru. Působí především na emoce voličů a umožňuje organizátorům manipulovat jejich jednání žádoucím směrem. Širokou účast mas na politickém procesu nijak nedokládají historická fakta, neboť téměř polovina z dosavadních prezidentů nebyla zvolena většinou obyvatelstva a tři z nich J. Adams, B. Hayes a B. Harrison – byli zvoleni, přestože většina voličů dala přednost jejich odpůrci. V roce 1976 se James Carter stal prezidentem při podpoře pouhých 28 % voličů, Ronalda Reagana zvolilo ještě méně voličů (26,2 %), a tak se nabízí otázka zpochybnění „zastupitelského“ charakteru vlády ve Spojených státech.

Počátkem 21. století vstoupily Spojené státy do prezidentské volební kampaně se dvěma kandidáty, republikán George Bush a demokrat Albert Al Gorea, kteří měli shodná témata – daně, finance, školství, zdravotnictví, zločinnost, násilí, kontrolu osobních zbraní a jiné ve volbách standardní problémy. Volební vítězství však mělo dramatický průběh. „Nejvyšší soud v poměru čtyři ku třem hlasům rozhodl ve prospěch Gorea...... 12. prosince, pětatřicet dnů po volbách Nejvyšší soud hlasováním v poměru pět ku čtyřem rozhodl, že nebylo správné přepočítávat hlasy v době, kdy se Florida měla účastnit hlasování sboru volitelů. Výsledky voleb zůstaly platné. Poměrem hlasů 2 912 790 ku 2 912 253 jsem zvítězil ve státě Florida. Stanu se třiačtyřicátým prezidentem Spojených států.“ [1]

Kdo je volitel?

Každý jednotlivý stát určí způsobem stanoveným jeho vlastním zákonodárstvím – počet volitelů, rovnající se celkovému počtu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů, které tento stát vysílá do kongresu, volitelem nesmí být však ani senátor ani člen Sněmovny reprezentantů ani osoba, která zastává nějaký čestný nebo placený úřad ve správě Spojených států stanoveným způsobem.

Jak volí volitele?

Volitelé se shromáždí ve svých státech a hlasují hlasovacími lístky o prezidentovi a viceprezidentovi, z nichž alespoň jeden není obyvatelem státu, jehož jsou sami příslušníky; označí na lístku osobu, pro níž hlasují jako pro viceprezidenta, sestaví zvláštní listiny všech osob, které získaly hlasy  místo viceprezidenta s udáním počtu hlasů, který kandidáti obdrželi; tyto listiny podepíší a ověří a opatřené pečetí je předají do sídla vlády Spojených států k rukám předsedy Senátu; - předseda Senátu za přítomností Senátu a Sněmovny reprezentantů otevře všechny ověřovací listiny a pak jsou sečteny hlasy, - osoba, jež obdržela jako kandidát na prezidenta největší počet hlasů, se stane prezidentem, jestliže je tento počet větší než polovina celkového počtu volitelů; nezíská-li někdo většinu, zvolí prezidenta hned hlasovacími lístky. Sněmovna reprezentantů ze tří kandidátů, kteří získali největší počet hlasů. Při této volbě prezidenta se odevzdávají hlasy podle států, a to tak, že představitele každého státu mají celkem jeden hlas; pro toto hlasování je nezbytná přítomnost jednoho nebo více zástupců ze dvou třetin států; přičemž pro zvolení je třeba souhlas nadpoloviční většiny všech států. Pokud Sněmovna reprezentantů (přejde-li na ní právo volby), nezvolí prezidenta do nejbližšího 4. března, pak viceprezident zastává úřad prezidenta, jak tomu je v případě úmrtí prezidenta nebo v případě jiných ústavou stanovených příčin jeho nezpůsobilosti vykonávat svou funkci. [3]

Primárky

Volební kampaně probíhají ve dvou etapách. V prvé dochází k navrhování kandidátů na volené funkce, ve druhé k hlasování pro navržené kandidáty, tedy k vlastním volbám. Protože navrhování kandidátů se provádí stejně jako vlastní hlasování, nazývá se někdy i sám proces navrhování primárními volbami. [3]

Kandidát

Zahajuje svou kampaň v předstihu dvou až tří let před konáním voleb, cestuje po všech státech, diskutuje o různých problémech, je v kontaktu s vedoucími představiteli své strany. Pozornost soustřeďuje na velké státy a ty státy, které volí delegáty na nominační sjezd strany, jeho stoupenci shromažďují peníze na výdaje spojené s kampaní. Kandidát vede nejprve kampaň uvnitř své strany, aby dosáhl nominace na celonárodním nominačním sjezdu. Po nominačním sjezdu nastává kandidátovi období soutěže s kandidátem druhé velké strany a případně s kandidáty menších stran. Závěrečné střetnutí kandidátů je v den voleb. Kandidát musí získat více hlasů než každý další uchazeč o prezidentskou funkci v dostatečném počtu států a v Kolumbijském okrese (oblast hlavního města USA) a tím zároveň většinu hlasů ve sboru volitelů (Electoral College). Pokud se popsaný proces zrealizuje, získává kandidát právo na úřad prezidenta Spojených států.

Prezident

je představitelem USA. Jeho úloha a vliv na státní záležitosti jsou podmíněny nejen jeho ústavním postavením, ale i jeho osobností. K „silným“ prezidentům patřil Franklin D. Roosevelt, který byl mimo tradici zvolen prezidentem čtyřikrát za sebou. Prezident musí získat své občanství narozením, musí žít v USA nejméně čtrnáct roků a dosáhnout nejméně 35 let.

Americká ústava upravuje postavení prezidenta – výkonná moc přísluší prezidentu Spojených států amerických. Prezident jmenuje šéfy ministerstev a agentur, významná jmenování však může udělovat jen se souhlasem Senátu, k jejich odvolání však souhlas Senátu není potřebný. Prezident nemůže rozpustit Kongres, avšak jej může za mimořádných okolností svolat.    

Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil, ale pravomoc vyhlásit válku dává Ústava Kongresu USA. Zákon o válečných pravomocích (1973), stanovil povinnost prezidenta informovat Kongres a dává mu právo disponovat armádou bez souhlasu Kongresu po dobu 60 dnů.

Prezident má právo přijímat velvyslance, ale uzavírat smlouvy se zahraničími zeměmi může jen na základě doporučení a souhlasu Senátu. Prezident má řadu pravomocí v zákonodárné a soudní oblasti. Může použít veto (vrátit zákon) na jakýkoli zákon přijatý Kongresem, prezidentovo veto může Kongres přehlasovat pouze dvoutřetinovou většinou v obou komorách. Prezident má povinnost vyslovit veto do deseti dnů, jinak navrhovaný zákon vstupuje v platnost. Většinu zákonů připravuje administrativa a prostřednictví Senátora je zákon předkládán. Prezident jmenuje federální soudce, včetně soudců Nejvyššího soudu, se souhlasem Senátu, Má právo udělit plnou nebo podmíněnou milost (s výjimkou velezrady). [2]

Prezident může být zproštěn své funkce za velezradu, úplatkářství nebo jiné zločiny na základě soudu zvaného impeachment. Obvinění prezidenta vznáší Sněmovna reprezentantů, vyšetřování vede a rozsudek vynáší Senát. V historii USA nedošlo ke zbavení úřadu žádného prezidenta podle impeachmentu (prezident Richard Nixon se vyhnul rozsudku rezignací).

Viceprezident

Viceprezident je volen zároveň s prezidentem, jeho skutečná funkce je sekundární, má však dvě ústavní povinnosti. Je předsedou Senátu a jeho druhá povinnost vzniká v případě odvolání prezidenta z funkce nebo v případě jeho smrti, podá-li demisi nebo není-li schopen vykonávat úřad prezidenta. Ústava USA původně připisovala viceprezidentovi pouze práva dočasného zástupce, nikoli nástupce. V současnosti jsou práva viceprezidenta mnohem širší, přesto, že Ústava nestanovila konkrétní úlohu viceprezidenta v řízení státu, ponechala delegování pravomoci na prezidentovi. Mnozí viceprezidenti se stali prezidenty, například Theodore Roosevelt a Harry Truman. [3]        

Volby prezidenta Spojených států amerických jsou naplánovány na úterý 5. listopadu 2024. Inaugurace nového amerického prezidenta proběhne 20. ledna 2025. 

Shrnutí:

Skvrny na americkém volebním systému svádějí k jednostrannému odsuzování, černobílý přístup není na místě, neboť americké volby jsou realitou amerického života a projevem americké demokracie. Prezidentské volby rozhodují o dvou významných součástech politické moci ve Spojených státech, dávají jim prezidenty a zákonodárce, s nimiž nejde nepočítat ani ve vnitřní ani v mezinárodní politice. Ovlivňují osud Ameriky i světa.

[1] BUSH, George W. Okamžiky rozhodnutí. Fortuna factum. Praha: Fortuna Libri, 2011. ISBN 978-80-7321-569-9.

[2] CALDA, Miloš, CHMAITILLIOVÁ, Dina a MACH, Petr (ed.). Prezidentské volby v USA: sborník textů. Ekonomika, právo, politika. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2005.  ISBN 80-86547-37-x.

[3] KREJČÍ, Miloš. Jak se dělá prezident. [Praha]: Otakar II., c2000. ISBN 80-86355-30-6.

[4] SCHÄFER, Peter; WINKEL, Gabriele a SKORSETZ, Ulrike. Prezidenti USA: od George Washingtona po Billa Clintona. Přeložil Marie GOLDMANNOVÁ. Praha: Mladá fronta, 1995. ISBN 80-204-0499-6.       

Výsledek prezidentských voleb v USA a nástroje jednotlivých kandidátů k získání voličů rozebere v podzimním webináři odborník na politický marketing Karel Křivan. Webinář brzy naleznete na našem webu v sekci webináře.