Aktuality

Milá Gábino, uhodila jsi hřebíček na hlavičku a pro ženy v tomto státě jsi udělala neuvěřitelnou věc. Hezky jsi totiž ukázala, co je na tomto světě nejdůležitější. Tisíckrát můžeš být světovou vítězkou, získat stříbrnou olympijskou, stejně jako být inženýrkou, vědkyní, vynálezkyní, političkou, prezidentkou firmy či zeměkoule. Podobné úspěchy ani potlesk na náměstí, tituly a plné koše peněz ve skutečnosti nejsou důležité a v ani v dnešním moderním světě nic podstatného neznamenají. Největší devízou ženy je totiž její krása.

Přemýšlíme-li o budoucnosti, málokdy se za tím skrývá (totální) jistota, předurčenost. Jestliže ve vašem případu ano, je pravděpodobné, že jste fatalisté. Wikipedie definuje fatalismus jako životní postoj nebo názor, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno osudem a člověk to nemůže ovlivnit. Nejsem si jist, zda pro vás má cenu článek dále číst. Upřímně řečeno, těžko si dokážu představit manažera-fatalistu, resp. stratéga-fatalistu.

Ve svém příspěvku se zabývám kontinuitou Československa a s ní spojenou dekretální normotvorbou prezidenta republiky. Kontinuita Československa vlastně spočívala na činnosti zahraničního odboje; na tom, zda svrchovanost a vůbec existence československého státu bude úspěšně vyjednána a dále na normotvorné činnosti vykonávané nejprve v exilu. Díky tomu, že jsem mohla napsat tento článek, dostala jsem se k materii, ke které jsem se nikdy předtím nedostala a až jejím prostřednictvím jsem poznala, jakým hrdinou byl prezident Edvard Beneš.

V soudní praxi dosud právně nebyly řešeny případy, kdy se úraz stal (opaření vodou) při vaření kávy. Postup naznačuje zákoník práce v 274 odstavec 1. (dále ZP). Podle tohoto ustanovení se úraz při stravování nepovažuje za pracovní.

Ústava ČSSR z roku 1960 byla především politickým dokumentem. Paradox ústavní situace v době její platnosti a účinnosti spočíval v tom, že rozpor mezi ústavou de iure a ústavou de facto byl podstatně menší, než v případě Ústavy 9. května. Bylo to způsobeno velmi nízkou juristickou hodnotou Ústavy, předimenzovanými proklamacemi, ideologickými floskulemi, umožňujícími značnou svévoli ve výkladu a aplikaci Ústavy.

Občanská válka v USA, která probíhala mezi dubnem roku 1861 a 9.4. 1865, kdy podepsal R.E. Lee kapitulaci Konfederační armády měla mnoho příčin – tu a tam se poukazuje na to, že vlastně nebyla primárně o otrokářství, ale o hospodářském růstu, protekcionismu, politických neshodách, o způsobu života jako takového, o miskách vah vychylujících se ve prospěch federální moci na úkor moci jednotlivých států, ale i o dalších důvodech.

Ve čtvrtek 5. 4. 2018 se konal Zápis ke studiu pro studijní programy nabízené Ústavem práva a právní vědy, o. p. s.  Jsme velice potěšeni zájmem o vzdělávání na naší instituci a přejeme všem studentům, aby se jim studium profesních programů líbilo a vytěžili z něj pro sebe maximum.

Od té doby, co vstoupily v účinnost základní rekodifikační předpisy, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech, je v zásadě vyřešené dlouholeté dohadování kolem souběhu funkcí statutárního orgánu právnické osoby. Příchodem těchto zákonů se stává s.r.o. dosažitelnou skoro pro všechny podnikatele. S oblibou narůstal počet nově založených s.r.o. Tento článek je inspirován klasickým případem z praxe, když si pro sebe založil drobný podnikatel s malým obchůdkem s.r.o a sám vykonává funkci jednatele, účetní i zaměstnance. Na všechno musí stačit tento podnikatel prostě sám. Vzniká otázka: co všechno může vykonávat pro svou s.r.o. bez toho, aby musel splnit různé další povinnosti?

Kdysi na naší planetě probíhaly boje mezi živočišnými druhy. Divá zvířata bojovala o nadvládu, o kořist, o teritoria. Boje trvaly statisíce let. Posléze nad ostatními zvítězil člověk, leč půtky neustaly. Muži bojovali proti sobě a sami se sebou, skupiny mužů jedna proti druhé a někdy všichni proti všem. Muži bojovali o statky, o nadvládu, o panství či o ženy. Boje probíhaly po celá staletí a tisíciletí. Po většinu času si obě pohlaví – muži a ženy – nebyla rovna. Pánem nad zvířaty i nad lidmi byli muži, zatímco ženy dosáhly na úroveň dětí. Muži se o ně starali, rozhodovali o nich, přikazovali jim, co mají dělat a jak se mají chovat, znásilňovali je, podmaňovali si je, ale také je ochraňovali a zachraňovali, vážili si jich a oceňovali je pro jejich krásu, svůdnost, laskavost, mateřství, péči o děti a pro schopnost vytvářet domovy. Přinášeli jim dary, kupovali si, klaněli se jim a občas jim i padali k nohám. Muž, který chtěl něco dokázat, musel být silný, statečný a odpovědný. Pokud chtěla něčeho dosáhnout žena, musela počkat na pravý okamžik a muže svést, okouzlit, poblouznit nebo očarovat. Bývaly to tehdy idylické doby, v nichž muž potřeboval ženu a žena muže.