Aktuality

Čeští zaměstnavatelé se stabilním růstem tržní ekonomiky stále častěji potřebují pro výkon své podnikatelské činnosti zaměstnávat vedle místních zaměstnanců i zaměstnance zahraniční, ať už zaměstnanců z Evropské unie nebo z třetích zemí. Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců v České republice upravuje především zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a v poslední řadě zákon č. 326 /1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Tématem mého příspěvku je historický vývoj územní a profesní samosprávy jako nejčastěji uváděných forem samosprávy. Přestože zmínka o vývoji územní samosprávy má své opodstatnění, jeví se mi, s přihlédnutím k praktickému zaměření Ústavu práva a právní vědy, o.p.s., za zajímavou část věnující se profesní samosprávě s odklonem na samosprávu advokacie. Každý cech, každé řemeslo, každý spolek nebo organizace zřízená k výkonu pracovní či služební činnosti má své historické počátky a zázemí; s plynutím času a s nastupujícími ústavněprávními a společenskými změnami svoji existenci neustále potvrzují, dále se vyvíjejí, pokračují do současnosti a snad i do budoucna.

Mnozí nad titulkem nevěřícně zakroutí hlavou, ale pracovněprávní předpisy umožňují, aby muž pečoval o dítě na „mateřské „ nebo rodičovské dovolené. V  legislativním smyslu se u muže – zaměstnance – nejedná o klasickou „mateřskou“ jako je tomu u zaměstnankyň – žen, ale o dobu, po kterou může žena čerpat mateřskou dovolenou.

Pro absolventy mnoha studijních programů a vzdělávacích zařízení může být v případě zájmu o práci v zahraničí problémem vzájemného uznávání výsledků studia. Právě z tohoto důvodu jsou velmi důležité subjekty, které dle jasně daných a transparentních kritérií připravují hodnocení jednotlivých institucí a jimi poskytovaných studijních programů ve formě mezinárodních certifikátů, které slouží jako doklad o kvalitě hodnocených poskytovatelů vzdělání. Právě to je hlavní činností společnosti IES – International Education Society – se sídlem v Londýně. Jaká je historie této společnosti, jak je vydané hodnocení přijímáno a v kterých státech jej lze uplatnit?

V příspěvku rozebírám usnesení Ústavního soudu č.j. Pl. ÚS 34/16,[1] které se mi jeví zajímavé z pohledu odlišného stanoviska soudkyně Kateřiny Šimáčkové. Ve svém stanovisku se soudkyně věnuje nejen ústavně zaručenému právu na svobodnou soutěž politických sil, ale také, a to zvláště, ústavně zaručenému právu na přístup k voleným funkcím. V souvislosti s argumenty stěžovatelů o zákazu libovůle veřejné moci se soudkyně též zmiňuje o diskreci originárního ústavodárce, resp. diskrečním rozhodnutí tvůrců Ústavy. S diskrecí se v této poloze setkávám vůbec poprvé.

Nemám v úmyslu radit, jak sehnat zaměstnání pro zdravotně postižené osoby (dále osoby ZP), ale skutečností zůstává, že jsou stále na trhu práce velmi početnou skupinou občanů, kteří se jen velmi obtížně pracovně uplatňují. Ne nadarmo se říká, že kvalita společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o tyto osoby. Proto lze jen vítat opatření zákonodárných orgánů, které se snaží tuto situaci legislativně napravit.

Děsivě vyhlížející zkratka GDPR je mezinárodní označení pro obecné nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů, jež má sjednotit právní ochranu osobních údajů ve všech členských státech. Den D, kdy začne být ono veledílo účinné (25. května 2018) se valem blíží a patrně není živé duše, která by o něm už něco nezaslechla nebo si nepřečetla. Na stránkách ctěné a vážené školy, jakou je Ústav práva a právní vědy, by bylo zajisté nošením sov do Atén opakovat se s bazální informací. Pojďme se proto podívat na problém z jiné stránky a jako Obrazový opravník obecně oblíbených omylů (známá to kniha geniálního českého spisovatele Ludvíka Součka) osvětlit, jaké pohádky kolem nás plynou, jak se balamutí naše nosy, uši, srdce a hlavy, a jak je naopak realita odlišná, někdy šedivější a jindy zářivější.

Autor se v příspěvku zabývá nejprve výkladem ust. § 45 ZOK a jeho vazbou na ust. § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), a právně dovozuje, že zákon činí rozdíly mezi zdánlivými rozhodnutími orgánů obchodní korporace (a to u kapitálových společností nejen valné hromady jakožto nejvyššího orgánu, ale i orgánů statutárních a kontrolních), kterými jsou rozhodnutí učiněná mimo působnost těchto orgánů, a mezi rozhodnutími statutárních a kontrolních orgánů, která byla učiněna v působnosti nejvyššího orgánu obchodní korporace.

V dnešním globalizovaném světě má pracovní trh jen minimální hranice a působení pracovníků všech oborů a pracovních pozic v zahraničí je zcela běžnou záležitostí a navíc praxí, která je výhodná jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Obě strany totiž mohou těžit z kulturních odlišností, které se v rámci pracovních týmů často vhodně doplňují a vytvářejí ideální tvůrčí prostředí. Výjimkou nejsou ani vyloženě mezinárodní pracovní týmy složené z lidí mnoha národností. Současně platí, že význam studijních programů MBA pro profesní rozvoj a v důsledku i kariérní postup vedoucích pracovníků, manažerů či dalších obchodních specialistů, je uznávaný v celé řadě zemí světa a všude je považován za doklad manažerských schopností jeho nositele. Jak konkrétně se ale na MBA titul získaný v České republice nahlíží a jsou v různých zemích v přístupu k českému MBA rozdíly?