Aktuality

Od té doby, co vstoupily v účinnost základní rekodifikační předpisy, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech, je v zásadě vyřešené dlouholeté dohadování kolem souběhu funkcí statutárního orgánu právnické osoby. Příchodem těchto zákonů se stává s.r.o. dosažitelnou skoro pro všechny podnikatele. S oblibou narůstal počet nově založených s.r.o. Tento článek je inspirován klasickým případem z praxe, když si pro sebe založil drobný podnikatel s malým obchůdkem s.r.o a sám vykonává funkci jednatele, účetní i zaměstnance. Na všechno musí stačit tento podnikatel prostě sám. Vzniká otázka: co všechno může vykonávat pro svou s.r.o. bez toho, aby musel splnit různé další povinnosti?

Kdysi na naší planetě probíhaly boje mezi živočišnými druhy. Divá zvířata bojovala o nadvládu, o kořist, o teritoria. Boje trvaly statisíce let. Posléze nad ostatními zvítězil člověk, leč půtky neustaly. Muži bojovali proti sobě a sami se sebou, skupiny mužů jedna proti druhé a někdy všichni proti všem. Muži bojovali o statky, o nadvládu, o panství či o ženy. Boje probíhaly po celá staletí a tisíciletí. Po většinu času si obě pohlaví – muži a ženy – nebyla rovna. Pánem nad zvířaty i nad lidmi byli muži, zatímco ženy dosáhly na úroveň dětí. Muži se o ně starali, rozhodovali o nich, přikazovali jim, co mají dělat a jak se mají chovat, znásilňovali je, podmaňovali si je, ale také je ochraňovali a zachraňovali, vážili si jich a oceňovali je pro jejich krásu, svůdnost, laskavost, mateřství, péči o děti a pro schopnost vytvářet domovy. Přinášeli jim dary, kupovali si, klaněli se jim a občas jim i padali k nohám. Muž, který chtěl něco dokázat, musel být silný, statečný a odpovědný. Pokud chtěla něčeho dosáhnout žena, musela počkat na pravý okamžik a muže svést, okouzlit, poblouznit nebo očarovat. Bývaly to tehdy idylické doby, v nichž muž potřeboval ženu a žena muže.

Čeští zaměstnavatelé se stabilním růstem tržní ekonomiky stále častěji potřebují pro výkon své podnikatelské činnosti zaměstnávat vedle místních zaměstnanců i zaměstnance zahraniční, ať už zaměstnanců z Evropské unie nebo z třetích zemí. Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců v České republice upravuje především zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a v poslední řadě zákon č. 326 /1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Tématem mého příspěvku je historický vývoj územní a profesní samosprávy jako nejčastěji uváděných forem samosprávy. Přestože zmínka o vývoji územní samosprávy má své opodstatnění, jeví se mi, s přihlédnutím k praktickému zaměření Ústavu práva a právní vědy, o.p.s., za zajímavou část věnující se profesní samosprávě s odklonem na samosprávu advokacie. Každý cech, každé řemeslo, každý spolek nebo organizace zřízená k výkonu pracovní či služební činnosti má své historické počátky a zázemí; s plynutím času a s nastupujícími ústavněprávními a společenskými změnami svoji existenci neustále potvrzují, dále se vyvíjejí, pokračují do současnosti a snad i do budoucna.

Mnozí nad titulkem nevěřícně zakroutí hlavou, ale pracovněprávní předpisy umožňují, aby muž pečoval o dítě na „mateřské „ nebo rodičovské dovolené. V  legislativním smyslu se u muže – zaměstnance – nejedná o klasickou „mateřskou“ jako je tomu u zaměstnankyň – žen, ale o dobu, po kterou může žena čerpat mateřskou dovolenou.

Pro absolventy mnoha studijních programů a vzdělávacích zařízení může být v případě zájmu o práci v zahraničí problémem vzájemného uznávání výsledků studia. Právě z tohoto důvodu jsou velmi důležité subjekty, které dle jasně daných a transparentních kritérií připravují hodnocení jednotlivých institucí a jimi poskytovaných studijních programů ve formě mezinárodních certifikátů, které slouží jako doklad o kvalitě hodnocených poskytovatelů vzdělání. Právě to je hlavní činností společnosti IES – International Education Society – se sídlem v Londýně. Jaká je historie této společnosti, jak je vydané hodnocení přijímáno a v kterých státech jej lze uplatnit?

V příspěvku rozebírám usnesení Ústavního soudu č.j. Pl. ÚS 34/16,[1] které se mi jeví zajímavé z pohledu odlišného stanoviska soudkyně Kateřiny Šimáčkové. Ve svém stanovisku se soudkyně věnuje nejen ústavně zaručenému právu na svobodnou soutěž politických sil, ale také, a to zvláště, ústavně zaručenému právu na přístup k voleným funkcím. V souvislosti s argumenty stěžovatelů o zákazu libovůle veřejné moci se soudkyně též zmiňuje o diskreci originárního ústavodárce, resp. diskrečním rozhodnutí tvůrců Ústavy. S diskrecí se v této poloze setkávám vůbec poprvé.

Nemám v úmyslu radit, jak sehnat zaměstnání pro zdravotně postižené osoby (dále osoby ZP), ale skutečností zůstává, že jsou stále na trhu práce velmi početnou skupinou občanů, kteří se jen velmi obtížně pracovně uplatňují. Ne nadarmo se říká, že kvalita společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o tyto osoby. Proto lze jen vítat opatření zákonodárných orgánů, které se snaží tuto situaci legislativně napravit.

Děsivě vyhlížející zkratka GDPR je mezinárodní označení pro obecné nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů, jež má sjednotit právní ochranu osobních údajů ve všech členských státech. Den D, kdy začne být ono veledílo účinné (25. května 2018) se valem blíží a patrně není živé duše, která by o něm už něco nezaslechla nebo si nepřečetla. Na stránkách ctěné a vážené školy, jakou je Ústav práva a právní vědy, by bylo zajisté nošením sov do Atén opakovat se s bazální informací. Pojďme se proto podívat na problém z jiné stránky a jako Obrazový opravník obecně oblíbených omylů (známá to kniha geniálního českého spisovatele Ludvíka Součka) osvětlit, jaké pohádky kolem nás plynou, jak se balamutí naše nosy, uši, srdce a hlavy, a jak je naopak realita odlišná, někdy šedivější a jindy zářivější.