Aktuality

„Tak jsem tady šéfe,“stroze konstatoval Venda po vstupu do kanceláře svého vedoucího a dodal: „Už jste si to rozmysleli a dáte mi doporučení…? Vedoucí jen provinile sklonil hlavu a kamarádsky Vendu odbyl: „Ale ještě ne, pořád to projednáváme a tak nevím, jak dopadneme…“

(Ze soudní síně)

Emil. Přesto, že mu není ještě ani třicet let, má už dostatek zkušeností. Nejen životních, ale i pracovních. Protože vystřídal již několik zaměstnání, dobře ví, kde mu to může nejvíce „sypat.“ „ Stačí jen trochu zavrzat mozkem a je po starostech,“ je jeho životní krédo. Tím se také řídil. Výsledek jeho usilovných úvah, jak přijít k penězům bez větší námahy, se dostavil. Večer vytáhl z garáže modrou škodovku a vydal se do ztichlých městských ulic. Vybral si nejvhodnější dobu, kdy končily kulturní a společenské akce, na střechu připevnil tabulku s nápisem „Taxi“ a o zábavu, vlastně zaměstnání, bylo postaráno.

Tento odborný příspěvek je zpracován v rámci studia DBA (Doctor of business administration) na ústavu práva a právní vědy, o. p. s.

Malé a střední podniky (MSP) se podílejí významnou měrou na ekonomice země, jsou důležité především z hlediska zaměstnanosti a ekonomické výkonnosti společnosti. Jako celek, jak uvádí MPO ČR, reprezentují malé a střední podniky v České republice více než 1 milion ekonomických subjektů a zaměstnávají téměř 60 % zaměstnanců. Podíl přidané hodnoty MSP v roce 2014 dosáhl 53,1 % z celkové tvorby ČR.

Deklarace nezávislosti USA je jedním z vůbec nejznámějších textů, které kdy byly napsány a věta: „We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness.”[1] bývá označována za jednu z nejznámějších v angličtině.

Pro úvod dnešního blogu jsem si vzal příklad z mé advokátní praxe. Zaměstnankyně jednoho úřadu měla neustále konflikty s klienty.  Nejednala s nimi korektně, někdy se k nim chovala i hrubě. Klientka si např. stěžovala na to, že „nebyla řádně poučena o možných důsledcích nepředložení některých písemností.“ Jiná občanka si stěžovala, na „její nevhodné chování a výroky  s tím, že „jejím zaviněním  došlo k řešení záležitosti o poskytnutí příspěvku „prodlení o asi tři měsíce.“

Musím se na úvod přiznat, že moc rád čtu vtipné a záživné Soudničky, které pro blog Ústavu pravidelně píše pan doktor Jouza. Já tak pěkně psát neumím, ale řekl jsem si, že Vám zkusím odprezentovat také jednu ze soudniček, a to rovnou jednu mezinárodní, která se hodí do kuchyně.

Dne 9. února 2014 přijali švýcarští občané „Iniciativu proti masové imigraci“ (Masseneinwanderungsinitiative, dále jen „MEI“) a tím nový článek 121a (imigrační kontrola), a nový odstavec 11 k článku 197 (Přechodné ustanovení k čl. 121a) do Ústavy švýcarské konfederace (Bundesverfassung der Schweizerischen Eidgenossenschaft, dále jen „BV“). Tento nový článek zaznamenává, že Švýcarsko řídí imigraci cizinců samosprávně. Za tímto účelem budou zavedeny množstevní limity a kvóty pro povolení k pobytu. Tato omezení mají být sladěny s celkovými ekonomickými zájmy Švýcarska a s ohledem na přednost domácích pracovníků. Kromě toho nesmí být uzavřeny žádné mezinárodní smlouvy, které odporují tomuto novému článku. Již uzavřené smlouvy, které odporují článku 121a BV, se musí znovu projednat a přizpůsobit do tří let po jeho přijetí. Nebude-li do tří let vydán odpovídající zákon k článku 121aBV, tak musí Spolková rada vydat adekvátné nařízení.

Začnu odpovědí na otázku, proč jsem v rakouských prezidentských volbách přál Norbertu Hoferovi a ne Alexandru Van der Bellenovi. Začnu tím druhým: protože Zelení všech národů u mě vždy byli extremistickou politickou silou, ba něčím psychologicky nevídaným; na začátku teroristickou entitou a nyní – ve své kultivované podobě – propagátorem extrémně nedemokratických názorů ve společnosti, které nerespektují vůli většiny po určitém – individuálním – životním stylu a kteří – podobně jako komunisté, fašisté a džihádisté – upřednostňují odpovědnost kolektivní před odpovědností individuální a člověka do kolektivní odpovědnosti (za planetu, za rybník, za globální neoteplování, za nekouření, za zdravou stravu apod.) agresivním a jinou alternativu nepřipouštějícím stylem svého vystupování tlačí. Pokud jste někdy měli tu čest debatovat se „zeleným“, víte, o čem je řeč.

V poslední době se ve sdělovacích prostředcích objevují právní názory, které vysvětlují, kdy zavedení kamerového systému na pracovišti může zasahovat do ochrany soukromí zaměstnance. Mnohdy se jedná o stanoviska, která nejsou zcela v souladu s právem EU a s pracovněprávními předpisy, zejména zákoníkem práce.

Mám před sebou na stole návrh zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení z pera MPSV a jedná se o natolik „šťavnatý“ text, že vám jej musím blíže představit. Předesílám však, že se jedná o návrh v mezirezortním připomínkovém řízení, takže určitě ještě dozná změn.