Aktuality

Konec roku a začátek roku následujícího nás tradičně zahrnují různými přáními, vizemi, či představami budoucnosti – ať už adresovanými rodinám, městům, krajům, celým státům, nebo dokonce i celé planetě, dovolte, abych přidal jeden takový „za uši přitažený“ příspěvek i já.  Když jsem se probíral svými texty, které byly uveřejněny na blogu Ústavu práva a právní vědy, přišel jsem na to, že valnou většinu z nich jsem označil za texty „z jiného soudku“, „mimo téma“ nebo dokonce za „jiné“ – nikde však nepíši, jaký by měl tedy být můj „standardní“ příspěvek.

Vesnička to byla jako všechny ostatní. Několik desítek chalup s rybníkem na návsi s malou školou a koloniálem.Nevšední však byla agilnost jejích obyvatel. Nejenom že všichni- až na kojence a osoby nikoliv ve věku mladického – pilně pracovali v místním zemědělském podniku nebo v nedaleké továrně v okresním městě, ale věnovali se bohatému mimopracovnímu životu. Široko daleko proslula jejich fotbalová jedenáctka, místní spolek holubářů organizoval závody poštovních holubů až za hranice kraje a zahrádkáři dokázali vypěstovat vzácné druhy rostlin.

Rozhodnutí být advokátem není rozhodnutím, které člověk činí ze dne na den. Zpravidla se jedná o rozhodnutí, které v člověku uzrává delší dobu, a to nejen po dobu studia na právnické fakultě. Již v době, kdy člověk studuje právnickou fakultu, se výběrem volitelných předmětů profiluje určitým směrem, kterým se po jejím ukončení může nebo nemusí vydat.

Záznam ze slavnostní promoce absolventů manažerských vzdělávacích programů na Ústavu práva a právní vědy, která se konala v pražském Rudolfinum 3. 12. 2015.

Toužíte mít dobrou pozici ve firmě, vysoký plat a otevřené možnosti? Přesně to je cílem manažerských programů MBA, LL.M., MPA a dalších. Ne vždy je však zisk titulu MBA výhrou. Pro studium manažerských programů je nutné hledět hlavně na kvalitu školy. Jednou z nejrespektovanějších MBA škol v České republice je Ústav práva a právní vědy v Praze.

Jak říká Ron Swanson – fiktivní to televizní postava ze seriálu Parks & Recreation: „Je jenom jedno sprosté slovo – daně“.

Dovolte, abych v tomto svátečním čase publikoval trochu odlehčený příspěvek, který doplní o nový pohled mediální odlesk diskuzí o daňové zátěži, která se aktuálně vede v našem parlamentu. Jsme doslova denně bombardováni novinkami o elektronické evidenci tržeb či o kontrolním hlášení k dani z přidané hodnoty. Z jedné strany zní argumenty, že se jedná o nástroje, které povedou k větší daňové zodpovědnosti, zlepší výběr daní a přispějí ke kultivaci podnikatelského prostředí – z druhé strany pak se stejnou vervou slyšíme řečníky horovat o tom, že se jedná o bezprecedentní útok na naše občanské svobody a o budování represivního státu ve formě velkého bratra.

Netroufám si věc rozhodnout a nemohu nabídnout svůj odborný názor na daně – co ale mohu, je nabídnout ohlédnutí a povídání „z trochu jiného soudku“.

Již několik let po sobě se před Vánocemi dozvídáme prognózy všemožných odborníků a analytiků o tom, kolik procent nebo o kolik miliard letos zaručeně stoupnou předvánoční prodeje po internetu. Jak budou v důsledku růstu e-shopů, nakupování po internetu, elektronizace společnosti a konkurenčního boje krachovat obchodní centra nebo alespoň zavírat kamenné pobočky obchodních společností a celkově se vyprazdňovat nákupní centra. Povánoční statistiky sice těmto analytikům vesměs dávají za pravdu, alespoň optikou čísel, ale přesto mi to po průjezdu okolo parkovišť tří nabitých obchodních center během první adventní neděle (dovnitř jsem neměl odvahu jít a potřebu už vůbec ne) něco nesedí. Asi žiji v jiné zemi. Mě totiž nepřijde, že se vyprazdňují, už vůbec nic nenapovídá jejich údajnému krachu a vánoční výzdoba, kterou jsem v jednom z center viděl už počátkem listopadu, tomu také nenasvědčuje. Dobře, dejme tomu. Z obchodního pohledu je taková výzdoba pochopitelná, z pohledu marketingu ještě pochopitelnější, ale z pohledu času? Nechápu….

(Ze soudní síně)

Cesta v rychlíku, spojujícím hlavní město s jihočeskou metropolí, příjemně  ubíhala. Nikomu z cestujících nevadilo velké vedro a ani takové obsazení našeho nejmasovějšího dopravního prostředku, jakým je vlak a ještě k tomu v pátek před víkendem. Vidina dvou volných dnů dokázala ukolébat téměř všechny cestující v jednom kupé k příjemnému snění o koupání v jihočeských rybnících nebo o chladivém pobytu v lese či na chatě.

Práce z domova – Home office. Většina lidí o tomto termínu někdy slyšela, podobně silná většina o něm dokonce sní, ale je takový systém práce skutečně tím ideálním nebo přinejmenším tím, po kterém bychom měli toužit a prahnout? Samotný pojem Home office – domácí pracoviště či kancelář, přeneseně práce z domova se zdá na první pohled jako vysoce efektivní nástroj pro práci, navíc ustupuje do pozadí faktor stresu, jenž občas tradiční pracoviště vyvolává neúnavným tlakem okolních očí, které pozorují, zda pracujete, i když vy skutečně pracujete. Když k tomu připočtete ušetřený čas na cestě (nejčastější pozitivní argument), ušetřené oblečení a jiné okolnosti a máte-li doma k dispozici veškeré potřebné podmínky pro zvládání práce, pak se chce říci, že takový Home office je značka ideál. Navíc veliká výhoda, pokud máte zrovna domluveného lékaře, potřebujete hlídat řemeslníky při rekonstrukci bytu nebo máte nemocné dítě. A v tom je právě největší nebezpečí celého nástroje práce z domova. Lákadla. Lákadla, kterým je třeba odolat. Pracovat z domova nemusí být tak lehké, jak se na první pohled zdá. Je třeba zvládat alespoň několik základních a předně zásadních pravidel, aby vám takový systém práce vyhovoval.

Praha, 27. 10. 2015

Dámy a pánové, milí přátelé,

jménem Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Vás srdečně zveme na aktuální konference konané v rámci Pražského právnického podzimu. Připomínám, že Pražský právnický podzim (PPP) je každoroční tradiční akce nejvýznamnějších právníků z České republiky, která v sobě zahrnuje sled několika konferencí, kulatých stolů a teoretických i prakticky zaměřených disputací.