Aktuality

I. Úvod

Téma dualismus práva lze chápat z několika hledisek, jež se mohou – a nemusí – významově překrývat. V rámci konference Dualismus práva aneb Nové dvojí právo, pořádané Vysokou školou manažerské informatiky, ekonomie a práva a Nakladatelstvím Havlíček Brain Team, kterou mj. sponzorovala i společnost e-právo a Ústav práva a právní vědy a která se uskutečnila v rámci již každoročně pořádaného festivalu práva s názvem Pražský právnický podzim (PPP), jsem uvedené téma uchopil ve vztahu k adresátům (recipientům) právních norem a práva vůbec z pohledu, co právo vlastně je, a jak se jich – těchto adresátů – právo v jejich vlastních životech, dotýká. Pro tyto účely jsem právo rozdělil na klasické (i) Law in books a (ii) Law in action.

Strašidlo nostalgie neobchází jen postkomunistické státy. Objevuje se i ve vyspělých zemích. Přináší s sebou pokles obliby tradičních stran a oblibu nových politických hnutí. Recepty, které tato hnutí nabízejí, mohou obsahovat určité racionální prvky, ve svém souhrnu však většinou staví na iluzích, které skutečně potřebným změnám brání.

Od neděle večer, někdy dokonce už od oběda, začínáte mít smutnou náladu, večer nemůžete dlouho usnout, nebaví Vás ani televize a v pondělí ráno se budíte se špatnou náladou, bez nadšení, bez elánu a motivace jít do práce. Tento pocit znají skoro všichni ti, kteří nepracují na směny, ale pracující ve standardním rozvržení jednosměnného pracovního týdne, tedy v režimu pondělí až pátek.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Porušovat pravidla je někdy nezbytné. Porušovat pravidla bývá občas přínosné. Tato, a různá podobná tvrzení, jste jistě už mnohokrát slyšeli, znáte je nazpaměť, dokonce se s nimi možná i ztotožňujete. Ona tato tvrzení dokonce často i platí. Ale ne v Time managementu! Rád bych poukázal na pár základních pravidel, jejichž porušováním skutečně pouze ztrácíme čas a už bychom měli přestat diskutovat o jejich platnosti.

Již při čtení titulku článku, nám může přicházet na paměť známá toť slova, a to v podobě nezapomenutelného Charlie Chaplina: „Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života“.

Analytičtí pracovníci významné společnost Gartner identifikovali deset klíčových trendů, které budou v roce 2015 hrát prim a pravděpodobně i později nejvýrazněji ovlivňovat dění v neustále měnícím a vyvíjejícím se IT. Pokud se prognózy analytických pracovníků naplní, půjde převážně o trendy s potenciálem výrazně narušit aktuální vývoj, a organizace by proto neměly v žádném případě podcenit jejich nástup. Trendy pro rok 2015 představují implementaci tří hlavních témat, které představuje spojování skutečných a virtuálních světů, nástup „inteligence všeho“ a posun v digitalizaci podniků.

Povím Vám podivný příběh, příběh tím podivnější, že je skutečný. Jeho události odděluje navzájem sto let.“

Musím se Vám bez mučení a hned zkraje přiznat, že můj dnešní blog nebude plně z mé hlavy, ale možná právě proto, bude čtivější, než mé příspěvky předešlé. Inspiroval mne krásný příspěvek na stránkách www.ebschool.cz, který se věnoval problematice spolufungování několika diářů a počítání a rozvrhování času. Pojal jsem tedy úmysl napsat vlastní příspěvek o průběhu času a rozhodl jsem se ho pojmout po svém. Zatímco se kolega Brodský často ve svých příspěvcích věnuje plánování a práci s časem na individuální úrovni, já jsem se rozhodl, že půjdu na stejnou problematiku z druhé strany – tedy místo individuálního vnímání času se zaměřit na vyšší úroveň, tedy na to, jak čas vnímá svět okolo nás.

Polostátní ČSA, které loni skončily s téměř miliardovou ztrátou, propouštějí a žádají o pomoc, státní České dráhy dostaly rekordní pokutu za nezákonný nákup bez otevřeného výběrového řízení a ministr jmenoval do čela státního Czechinvestu kandidáta bez zkušeností, krátce poté, co byl jeden z předchozích šéfů této firmy potrestán za podvod s falšováním faktur. Své osobní výdaje za účast na golfových turnajích totiž vykazoval jako náklady na firemní školení. 

Minulý týden zveřejnila německá veřejnoprávní i privátní média zprávu šéfa místní kontrarozvědky BfV Hans-Georg Maassena, který sděluje, že počet islámských extremistů v Německu rychle roste, nejméně 450 Němců se už připojilo k oddílům Islámského státu operujícím v Sýrii a Iráku. Tajné služby podle něj evidují 6300 radikálů, kteří se hlásí k ultrakonzervativním proudům islámu. K sektám džihádistů, které usilují o zavedení islámského pořádku v zemi, se podle Maassena do konce roku připojí už kolem 7000 lidí, zatímco ještě před třemi lety jich byla zhruba polovina.

Vkročení do roku 2014 s sebou přineslo první vskutku dramatické post-revoluční změny v českém právním řádu, které se přijetím zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, „NOZ“) dotýká naprosto všech a přijetím navazujícího zákona č. 90/2012 Sb. (zákon o obchodních korporacích, „ZOK“) potom specificky podnikatelského světa.

Tak, jak postupují vojska Islámského státu na území Sýrie a Iráku, tak trvá v českých zemích debata na téma povolení či zakázání nošení pokrývky hlavy v případě muslimských žen a dívek. Debata, která již překročila uvedený princip povolení nošení ženských pokrývek hlavy na veřejném prostranství (ve školách, nemocnicích,…) a zasahuje samotné principy a kořeny muslimské víry, se již několik měsíců drží ve striktně bipolární rovině, kdy na jedné straně argumentují zastánci multikulturní společnosti, aktuálně připravení uspořádat sérii sbírek a workshopů za myšlenku otevření hranic muslimským migrantům a stavění mešit na území České republiky. Na druhé straně pak stojí odpůrci čehokoliv muslimského připraveni bránit základy západní civilizace snad i za cenu obnovení provozu v Osvětimi a Březince. Na celé debatě považuji nejzajímavější nikoliv to, co by snad měla vypovídat o muslimech či jejich věrouce, ale primárně to, co vypovídá o obyvatelích našeho státu. Celou debatou se jako stín bez začátku a konce nese neporozumění a neznalost provázená strachem.